Šéf mi přidal!

Sice práci, ale i peníze! A tak jsem se rozhodl, že s vyššími finančními možnostmi začnu žít i na vyšší životní úrovni.  

Procházím se mezi regály v Kauflandu. S mírným úšklebkem míjím vystavené zboží ve slevě. To není nic pro mě. Jdu až k pečivu, kde lituji těch cizích, špinavých rukou přehrabujících se mezi obyčejnými rohlíky a houskami. Rozhlížím se po celozrnném pečivu. Nacházím housky se sezamem, dýňový chléb a rohlíky, co nejsou ani vidět pod nánosem toho všeho zrní. Beru si dva. Zas o tolik jsem přidáno nedostal. 

Pokračuji směrem k uzeninám a lahůdkám. Z dálky už na mne mává prodavačka tohoto úseku, slečna Eržika. "Pán Tomáš, pojďte, máme dobrou vysočinu," volá na mne, hubu mastnou od gothaje. Nesouhlasně kroutím hlavou a říkám: "Dnes ne, milá Eržo, dnes si jdu pro lososa a nejlepší sýr jaký máte!" Eržika si leknutím zakryla otevřená ústa. "Mohu Vám alespoň nabídnout rumcajse? Nebo vlašák, pan Tomáš, čerstvý, dobrý vlašák!" Pohladil jsem ji po buclaté tváři, která se pomalu začala mačet slzami, a řekl: "Věděli jsme oba, že tohle jednou skončí. Je čas otočit list a začít novou kapitolu." Otočil jsem se k odchodu. Eržika vytáhla nůž a snad by i dokonala svoji sebevraždu, kdyby jí nezastavili kolegyně, přitom jí šeptali: "Nestojí za to! On za to nestojí!" 

Do košíku se k rohlíkům přidaly i na tenko nakrájené plátky lososa. V sýrech se bohužel tolik nevyznám, tak jsem si vzal jen hermelín s tím, že ten nic nezkazí. Vybrat si na tento výjimečný večer dobré pití nebyl žádný problém. Pivo jsem zavrhl hned na začátku. Ba ne, to chce něco lepšího! Krabicové víno? Dobré, ale ne pro muže mého postavení. Hle, tu je! Modrý Portugal! To musí být skutečně zvláštní víno. Já znám bílé, červené, někde jsem četl i o růžovém, ale modré? To jistě pijí jen úspěšní lidé. Tomu by odpovídala i cena. 

Doma jsem veškeré pochutiny položil na stůl. Víno se klasickým "Plonk" nadechlo vzduchu a rozlilo se do půlitříku (skleničky na víno ještě nemám). Zapínám notebook s tím, že si k jídlu pustím nějakou hezkou muziku. A nastal problém. Totiž, jakou muziku? Copak se hodí k takovýmto hodům Iron Maiden? Nezkazí dojem z jídla Rammstein? Jde snad víno dohromady se System of a down? Ne ne, takhle to nepůjde. Snažím se rozpomenout na nějakou vážnou hudbu, na to skutečné umění. Jasně, Vivaldi a jeho čtyři roční období! Na youtube jsem našel osmihodinovou verzi a dal se do poslechu. Musím říct, že to byla skutečně nádhera, ale po třech hodinách jsem vycítil čas na změnu. Chtělo by to něco kratšího. Přemýšlím, a pak jsem si vzpomněl. Ještě v mých chudých dobách jsem koukal na sportovní přenosy vysílané Českou televizí. Vždy o přestávkách běžela upoutávka na jiné kanály této televize a mezi nimi byl i kanál ČT Art. No jasně! Na jedničce dávají pohádky a kriminálky, dvojka je pro ty, co neustále onanují nad druhou světovou válkou, čtyřka je pro sportovce, Déčko pro děti a důchodce a Art? Ten je přece pro nás, pro ty, kteří podlehli umění! A nemusí ani vstávat od notebooku, protože na YT jsou nahrány jednotlivé pořady tohoto kanálu. Tak si hned jeden pouštím a záhy lituji. Pustil jsem se ho ještě několikrát, protože jsme stále nemohl uvěřit. 

Druhý den jsem si zašel pro pět rohlíků a dvacet deka vysočiny. Doma jsem to spláchnul několika dvanáctkama a koukal na Viktorku jak se snaží s Razgradem. Před spaním jsem ještě prostřednictvím dvojky dobyl Berlín a šel spát. 

Den předtím mne z rovnováhy vyvedlo toto video:

https://www.youtube.com/watch?v=SJxHYmp92jg