Kdy se z mladý stane stará?

Myslím, že ve všech hospodách po celé republice, a dokonce bych se nebál říct po celém světě, se od nepaměti řeší stále dokola jen tři témata. Politika, fotbal (sport), ženy.

Na politiku a fotbal se výhradně nadává, to je jasný. S ženami je to jak kdy, to je taky jasný...

V životě jsem se již po hospodách něco naseděl a ještě nikdy jsem nezažil, že by snad nějaký štamgast vychvaloval politika nebo stranu. Představa, že chlap sedne ke stolu a řekne: "Teda, ten Kalousek, ten to včera tak krásně řekl. To byla přímo radost se na to dívat," je absurdní a směšná. A místo pana Kalouska můžete dosadit jakékoliv jiné jméno, je to úplně jedno, protože nikdo takhle nikdy mluvit nebude. Já pana Kalouska dal jen jako příklad, protože zrovna jeho jméno slýchávám v hospodách dost často...

Co se týče fotbalu, první velkou reprezentační akcí, kterou jsem již aktivně sledoval, bylo mistrovství Evropy 1996 v Anglii. Tehdy všemi podceňovaní Češi urvali stříbrné medaile, když ve finále nestačili na Německo. Myslím, že to byla zároveň poslední akce, kdy se na naše fotbalisty pěly ódy. Vlastně ještě EURO 2004 a tým kolem Pavla Nedvěda, který měl opravdu velkou šanci na zisk titulu. Bohužel, to mě mrzí dodnes.

Každopádně, slyšet dnes něco pozitivního o české reprezentaci a českém fotbale celkově je nemožné. V hospodě, ve které sedávám, se dřív scházeli horníci. Občas si představuji, jaké to asi bylo v roce 1976, když Československo vyhrálo mistrovství Evropy. Možná, že na mém místě seděl nějaký rubač, chlap jako hora a sledoval, jak Panenkův lehký dloubáček končí za zády německého golmana. Sme majstry Európy!!! Kolik piva se asi ten večer vypilo? Otázka je, jestli tam už tehdy měli na sále televizi... Říkám si, že dneska by tam ani být nemusela.

Abych se dostal k tomu nadpisu a neskončil u fotbalu. V této hospodě jsme rozděleni na dva spřátelené tábory. Na dědky a na nás. Dědkové jsou místní rodáci, co se pravidelně scházejí na mariáš a žolíky, a taky na ten fotbal. My (já, brácha, táta a sem tam nějaký náš kamarád) jsme náplava, protože rodiče se na vesnici odstěhovali teprve nedávno. Já s bráchou za nimi jezdíme na víkendy z Plzně. Ale nás mají rádi. Mě, protože jsem rybář, bráchu proto, že s nima v žolíkách prohrál už spoustu peněz a tátu zase proto, že rozumí elektronice a s mobilem umí úplná kouzla, což dědkům imponuje. Když se dědkové (oni si tak samy říkají) baví o svých ženách, vždy říkají "moje stará". Ta moje stará byla dneska na houbách. Moje stará dneska udělala králíka. Moje stará čumí na tu ordinaci.

A z toho plyne mé dilema. Já totiž přítelkyni označuji jako "Mladá". Jsme byli s mladou na koncertě. Jsme byli s mladou na chatě. Jsme byli s mladou v Praze... Mimochodem, v hospodách se mezi chlapama neříká ženám jejich jménem, sice nevím proč, ale je to prostě mladá a stará.

Kdyby dědek řekl, že šel s mladou na houby, vypadal by trapně. Tam je to prostě jasný, jeho stará je stará. Ale kdy se z té mojí mladé stane stará? Nerad bych to uspěchal, ale také bych se nerad držel označení mladá a přitom byl ostatním pro smích. Té mojí milované polovičce klepe třicítka na dveře. Je žena 30+ ještě mladá? Neříká se potom zralá? Ale copak mohu přijít mezi kamarády a říct: "Tak ta moje zralá koupila kachnu." Moje zralá jela k rodičům... To nejde, to je nesmysl!

Říká se, že člověk je tak starý, jak se cítí, ale copak se jí mám pokaždé ptát, jak se cítí? Pro mě je tohle opravdu velice důležité, protože jakmile jednou řeknu stará, už to nepůjde vzít zpět! Teď mě napadá, možná to nějak souvisí se svatbou. Možná, že vdaná žena je stará! To by mohlo být ono!

Jenže, znám lidi, co se ženili v osmnácti. Moje matka dokonce v sedmnácti. Kdyby jí tehdy tatínek řekl, že je stará, asi by jednu pořádnou chytnul. No nic, asi tomu nechám volný průběh. Uvidíme, třeba to přijde samo.

Stejně by mě nejvíc zajímalo, jak ženy mluví mezi sebou o nás...