Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vysmát se smrti do ksichtu

3. 02. 2017 8:31:36
Pan Lenský měl a má těžký život. Žena mu zdrhla za zajíčkem, dcera, se kterou si nikdy moc nerozumněl, se postavila na vlastní nohy a o otce ztratila zájem, ze zaměstnání byl po třiceti letech vyhozen.

Tak teď pan Lenský sedí sám v prázdném bytě, ze kterého si bývalá manželka odnesla prakticky cokoliv, co se jí hodilo do nového života. On proti tomu ani nijak neprotestoval. Bylo mu to lhostejné. Stejně, vzhledem k dluhům, přijde i o tu jedinou židli a střechu nad hlavou. Proč se jeho život sesypal jako domeček z karet?

Kvůli strachu. Kvůli fobii. Z čeho? Ze smrti! Pan Lenský byl v životě zvyklý všechno řídit. Ve firmě, kde pracoval, by se nikdo ani neuprdl, aniž by mu to předtím pan Lenský neschválil. Toto komandování si bohužel přenesl i do svého soukromého života. Paní Lenská měla dost trpělivosti, ale ta jí došla ve chvíli, kdy se v jejím životě objevil mladý kolega se zálibou ve starších ženách. Uvědomila si, že se jí otevírá nová cesta, na které již nebude muset snášet komandování ze strany svého muže, kterého přestala milovat pět let po svatbě. Jediná dcera svého otce nesnášela. Svojí pubertu prožila v cele. Nejdál se s rodiči dostala na chatu, kam otec nařídil povinné víkendové odjezdy. Hned po maturitě si vzala prvního blbce, který se namanul. Nemá šťastný život, ale lepší, než žádný.

Smrt. To slovo pana Lenského děsilo od chvíle, kdy jeho bratr náhle zemřel. Ten bratr, který celý život sportoval a dbal na zdravou stravu, prostě jednoho dne nevstal z postele. Prý nějaká srdeční vada nebo co. A pan Lenský se zabořil do bahna strachu, protože si uvědomil, že smrti neporučí, a že si pro něj přijde, ať už to je či není v plánu. On tohle nemůže řídit, ona ho neposlouchá a dělá si co chce. Z práce, kde trávil víc jak polovinu života, byl vyhozen, protože do ní přestal pravidelně docházet. Ze strachu o své zdraví trávil pan Lenský většinu dnů u doktora, který ho považoval za obyčejného hypochondra. A tak tu pan Lenský sedí na odrbané židli a čumí do zdi, protože nemá kam jít a ani se mu ven z bezpečí bytu nechce. A pak se to v něm zlomilo a učinil rozhodnutí, které se mu usadilo již před pár dny vzadu na mozku.

Z věšáku vzal klíče od auta, které měl v ruce naposledy snad před půl druhým rokem, sbalil si pár věcí a odjel na chatu. Autem přestal jezdit ve chvíli, kdy si uvědomil, že může být mistr volantu, ale k čemu to je, když se k vám v protisměru řítí hovado, které do auta sedlo hned po opuštění výčepu. Přijel na svojí milovanou chatu, která ho de facto připravila o jeho dvě milované ženy, odemkl a usadil se na balkoně se šálkem kávy. Čekal, zda se jeho rozhodnutí změní, ale bylo pevné. Dopil a šel k autu, kde z kufru sebral své jediné zavazadlo. Provaz.

Klíče od auta a chaty si dal do kapsičky na prsou a vydal se do lesa. Nebude čekat s rukama v klíně, až si pro něj svině s kosou přijde. Ne! On si tohle bude řídit sám. Našel vhodný strom s pevnou větví, přes kterou přehodil provaz a upevnil ho. Postavil se na pařez u paty stromu a navlékl si smyčku. Malý krůček pro člověka a s přihlédnutím k významu pana Lenského absolutně žádný krok pro lidstvo. Vzadu na krku se ozvalo prasknutí, jaké dělá suché polínko v krbu. Čas se zastavil a pár kroků od stromu se objevila postava zahalená v kápi, s nabroušenou kosou a bezmasou tváří. Kolem ní viselo ve vzduchu listí, které na své cestě k zemi zatím nepokračuje. Smrtka se divila a škrábala se kostnatým prstem v oblasti spánku. Pan Lenský měl přece zemřít za sedm let v krutých bolestech vyvolaných rakovinou žaludku.

Tu se pan Lenský probral. Otevřel oči a zbytek překousnutého jazyku zastrčil zpátky do úst. Jeho oči se střetly s prázdnými a temnými důlky na lebce smrti. Pan Lenský se pousmál a řekl: "To jsem s tebou ale pěkně vyjebal, co?"

Autor: Daniel Tomáš | pátek 3.2.2017 8:31 | karma článku: 29.24 | přečteno: 2219x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Daniel Tomáš

Konečně jsem si koupil pořádnou ženskou

Dlouho jsem váhal, zda se mám uvrtat do vážného vztahu. Když mi však trhovec oznámil cenu za mnou vybranou dívku a navíc potvrdil, že je stále panna, rozplynuly se mé pochybnosti jako ta pára nad hrncem.

4.8.2017 v 9:24 | Karma článku: 32.40 | Přečteno: 3105 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak mě unesli mimozemšťané

Hospoda, do které jsem měl namířeno, je od naší vesnice vzdálená 1,5km, což je přesně sto miliontina vzdálenosti Země od Slunce. Náhoda? Nemyslím si...

28.7.2017 v 9:21 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 1227 | Diskuse

Daniel Tomáš

Letos budeme mít dva zástupce ve fotbalové Lize mistrů. A to jen díky mně!

Možná tomu nevěříte, ale je to tak. Plzeň i Slávie se letos probojují do základních skupin fotbalové Ligy mistrů. Dělám to proto, abych odčinil tu blamáž českých tenistů na Wimbledonu, kterou jsem způsobil také já...

25.7.2017 v 8:31 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 117 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 148 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (113)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Duch nepříznivých časů a náměty pro Dostojevského. Javorová Vyhlídka, 25. ledna 2014.

17.8.2017 v 19:38 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Tomášek

Blues oprýskané cedule

Zase takový příběh, kde se nic neděje... Co se také může stát převratného při čekání na jednom nádraží na zpožděný vlak...

17.8.2017 v 15:36 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 178 | Diskuse
VIP
Počet článků 88 Celková karma 22.65 Průměrná čtenost 1593

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.