Počínaje minulým týdnem, zařadil jsem se po bok takových osobností, jakými byly a jsou například: Máhátmá Gándhí, John Lennon, Mánička, Himmler či Harry Potter.
Že můj zrak již není tím, čím býval, jsem poznal ve chvíli, kdy jsem na autobusovém nádraží v Plzni marně vyhlížel spěšný vlak na Prahu. Již předtím mě přítelkyně a dopravní policisté přesvědčovali o návštěvě očního lékaře. Nakonec jsem tedy šel a paní doktorka naměřila nějaký zvláštní hodnoty a dokonce mi zavolala taxíka, aby mne okamžitě odvezl do prodejny optiky, že bez brýlí se nemám vracet.
V optice mne obsloužila mladá slečna, která se jmenovala Karel a dala mi na výběr z nepřeberného množství obrouček. Nakonec jsem si vybral brýle alá Naďa Urbánková a vyměnil je za polovinu výplaty. Po mém ne příliš zdařilém smlouvání se cena brýlí zvýšila o další tisíci korunu. S nasazenými brýlemi jsem opouštěl prodejnu, kde už Karel nebyla, protože jí asi vystřídal nějaký mužský kolega, který se mi už tolik nelíbil.
Prvních pár dní, po zakoupení těchto skel, bylo doslova fantastických. Najednou jsem po městě potkával spoustu známých tváří, které jsem již delší dobu neviděl. Snad se s nimi roztrhl pytel či co já vím. Cestou do práce jsem již nepotkával šílené řidiče, kteří na mne předtím z nepochopitelných důvodů troubili a ukazovali neslušná gesta. Zřejmě mi brýle přidaly na vážnosti a respektu.
Změnil se i můj společenský život. Prvním, kdo si všimnul, že brýle jsou znakem vzdělanosti, byl nějaký pan Pol Pot. Už netrávím večery nad orosenými půllitry při debatách o fotbale, nýbrž si jemnými doušky vychutnávám suchá vína. S přísedícími vedeme různé filozofické řeči a pokládáme si zapeklité otázky. Vždy, když neznám odpověď, a to je vždy, tak sejmu brýle z tváře, jednu pacičku si dám do pusy a řeknu: "To je diskutabilní,". Používám i jiná cizí slova, o kterých také nevím, co znamenají.
Zpočátku jsem měl strach, aby si ze mne lidé netropili legraci a nepokřikovali na mne, že jsem brejlovec, bystrozraký nebo lupoš, jako jsem to dělával já, na základní škole, brýlatým kamarádům, ale až na jeden drobný incident, se skautským oddílem, se nic takového nedělo.
Závěrem bych chtěl říct, že tato dvě malá sklíčka považuji za veliký zázrak. Pokud cítíte, že byste brýle potřebovali, neváhejte, ničeho se nebojte, nikdo se vám smát nebude a pořiďte si je. Apeluji především na naše fotbalové rozhodčí.
