Holt nejsem normální chlap
Který je před televizí. Já se tím vůbec netrápil a poukázal jsem na fakt, že stolek jsem již před nedávnem opravil, což jí tedy nikterak neuspokojilo, ukázala prstem na tři pivní tácky, které podepíraly jednu nohu stolku a řekla, že takhle si opravu tedy rozhodně nepředstavuje. Řekl jsem, že další tácky klidně přinesu zítra, ale to se jí samozřejmě nelíbilo a místo toho mi řekla, že si mám dojít pro nářadí.
"Copak ty nemáš nářadí?" zeptala se mě, když viděla můj nechápavý výraz.
"Jo, jasně, že ho mám! Hned vedle obleku Batmana," odpověděl jsem jí a doufal, že má ironická odpověď ukončí krizi a já se tak budu moci v klidu koukat na detektivku, kde postupně přibývalo mrtvol.
"Každej normální chlap má nářadí. Aspoň se zkus po něčem podívat," řekla mi a já se s neskrývaným povzdechem zvedl a šel do komůrky, kam vnášíme vyřazené věci, které již nikdy více nebudeme potřebovat, ale z nějakého nepochopitelného důvodu je neodneseme k popelnici.
Postával jsem v komůrce mezi tím vším harampádím a přemýšlel nad tím, co mi má milá řekla. Že každý normání chlap má nářadí. Tak proč já, sakra, nemám ani pitomej šroubovák? Vzpomínám, že s tátou jsme o víkendech na chatě neustále něco kutili. Já byl tou pověstnou pravou rukou a otec mne pořád posílal do dílničky pro nářadí. Dílnička, jak tomu s láskou říkal, byla ve skutečnosti normální dílna. Tam měl na stolech, v šuplících, ve skříních a v regálech položené různé pomůcky. Mě vždycky pro něco poslal, já mu přinesl úplně něco jiného a on se pak plácnul do čela a kroutil hlavou.
U dědy to bylo úplně stejné. Dvacet různých šroubováků, troje kleště, štípačky, vruty, hřebíky, pilky, klíče, vrtačky, kladiva, vazelína, umaštěný hadry a nějaký hmoždinky. A mnohem víc tam toho ještě bylo. Kde to vůbec děda s tátou vzali? To snad někde museli nakrást, nebo já nevím. Ženský občas zajdou do obchůdku okouknout nějaké to oblečení, tak jestli chlapi chodí koukat na kladiva a podobně... Nevím.
Každopádně, postával jsem v té komůrce a s vědomím, že absolutně netuším, k čemu slouží nějaký podělaný hmoždinky, jsem nakopnul tašku, co postávala v rohu, a ze které se s cinkotem vysypala kávová lžička. Pomyslel jsem si, že úzké zakončení jejího "držátka" by mohlo hravě zastoupit šroubovák.
Vrátil jsem se tedy zpět do obýváku a začal se věnovat stolku. Lžička krásně pasovala do otvorů na šroubcích. Tu jsem jeden utáhl a hned vedle další povolil a zanedlouho získal stolek požadovanou stabilitu a já tak mohl vítězoslavně pozvednout lžičku nad hlavu a směrem k přítelkyni zvolat: "Vidíš? Správnej chlap si umí poradit". A ještě jsem lžičku políbil, jako sportovci líbají své dobyté trofeje. Místo do komory jsem jí dal k ostatnímu nádobí, protože tahle maličká do harampádí nepatří.
Zažíval jsem příjemný pocit. Prostě jsem jako správný chlap vzal nářadí a opravil nábytek, jak bylo zapotřebí. Taková normálka, no. Dokonce jsem zauvažoval, že bych si doma taky zřídil nějakou malou dílničku. Usadil jsem se před televizi a položil si nohy na opravený stolek, který se pod jejich vahou zhroutil do sebe, přičemž naše sluchovody byly naplněny zvuky tříštěného skla. Jídlo, pití, časopis, kniha či dálkové ovládání, to vše se válelo na zemi. Detektivka již dávno skončila, přesto se schylovalo k další vraždě.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz