Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Holt nejsem normální chlap

6. 04. 2017 8:34:51
Se zatajeným dechem jsem sledoval, jak si nesympatický detektiv poradí s další nalezenou mrtvolou, kterou za sebou zanechal šílený vrah. To jen do chvíle, než pozornému oku mé přítelkyně neušla skutečnost, že se nám kýve stolek.

Který je před televizí. Já se tím vůbec netrápil a poukázal jsem na fakt, že stolek jsem již před nedávnem opravil, což jí tedy nikterak neuspokojilo, ukázala prstem na tři pivní tácky, které podepíraly jednu nohu stolku a řekla, že takhle si opravu tedy rozhodně nepředstavuje. Řekl jsem, že další tácky klidně přinesu zítra, ale to se jí samozřejmě nelíbilo a místo toho mi řekla, že si mám dojít pro nářadí.

"Copak ty nemáš nářadí?" zeptala se mě, když viděla můj nechápavý výraz.

"Jo, jasně, že ho mám! Hned vedle obleku Batmana," odpověděl jsem jí a doufal, že má ironická odpověď ukončí krizi a já se tak budu moci v klidu koukat na detektivku, kde postupně přibývalo mrtvol.

"Každej normální chlap má nářadí. Aspoň se zkus po něčem podívat," řekla mi a já se s neskrývaným povzdechem zvedl a šel do komůrky, kam vnášíme vyřazené věci, které již nikdy více nebudeme potřebovat, ale z nějakého nepochopitelného důvodu je neodneseme k popelnici.

Postával jsem v komůrce mezi tím vším harampádím a přemýšlel nad tím, co mi má milá řekla. Že každý normání chlap má nářadí. Tak proč já, sakra, nemám ani pitomej šroubovák? Vzpomínám, že s tátou jsme o víkendech na chatě neustále něco kutili. Já byl tou pověstnou pravou rukou a otec mne pořád posílal do dílničky pro nářadí. Dílnička, jak tomu s láskou říkal, byla ve skutečnosti normální dílna. Tam měl na stolech, v šuplících, ve skříních a v regálech položené různé pomůcky. Mě vždycky pro něco poslal, já mu přinesl úplně něco jiného a on se pak plácnul do čela a kroutil hlavou.

U dědy to bylo úplně stejné. Dvacet různých šroubováků, troje kleště, štípačky, vruty, hřebíky, pilky, klíče, vrtačky, kladiva, vazelína, umaštěný hadry a nějaký hmoždinky. A mnohem víc tam toho ještě bylo. Kde to vůbec děda s tátou vzali? To snad někde museli nakrást, nebo já nevím. Ženský občas zajdou do obchůdku okouknout nějaké to oblečení, tak jestli chlapi chodí koukat na kladiva a podobně... Nevím.

Každopádně, postával jsem v té komůrce a s vědomím, že absolutně netuším, k čemu slouží nějaký podělaný hmoždinky, jsem nakopnul tašku, co postávala v rohu, a ze které se s cinkotem vysypala kávová lžička. Pomyslel jsem si, že úzké zakončení jejího "držátka" by mohlo hravě zastoupit šroubovák.

Vrátil jsem se tedy zpět do obýváku a začal se věnovat stolku. Lžička krásně pasovala do otvorů na šroubcích. Tu jsem jeden utáhl a hned vedle další povolil a zanedlouho získal stolek požadovanou stabilitu a já tak mohl vítězoslavně pozvednout lžičku nad hlavu a směrem k přítelkyni zvolat: "Vidíš? Správnej chlap si umí poradit". A ještě jsem lžičku políbil, jako sportovci líbají své dobyté trofeje. Místo do komory jsem jí dal k ostatnímu nádobí, protože tahle maličká do harampádí nepatří.

Zažíval jsem příjemný pocit. Prostě jsem jako správný chlap vzal nářadí a opravil nábytek, jak bylo zapotřebí. Taková normálka, no. Dokonce jsem zauvažoval, že bych si doma taky zřídil nějakou malou dílničku. Usadil jsem se před televizi a položil si nohy na opravený stolek, který se pod jejich vahou zhroutil do sebe, přičemž naše sluchovody byly naplněny zvuky tříštěného skla. Jídlo, pití, časopis, kniha či dálkové ovládání, to vše se válelo na zemi. Detektivka již dávno skončila, přesto se schylovalo k další vraždě.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 6.4.2017 8:34 | karma článku: 32.04 | přečteno: 2734x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Daniel Tomáš

Konečně jsem si koupil pořádnou ženskou

Dlouho jsem váhal, zda se mám uvrtat do vážného vztahu. Když mi však trhovec oznámil cenu za mnou vybranou dívku a navíc potvrdil, že je stále panna, rozplynuly se mé pochybnosti jako ta pára nad hrncem.

4.8.2017 v 9:24 | Karma článku: 32.40 | Přečteno: 3105 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak mě unesli mimozemšťané

Hospoda, do které jsem měl namířeno, je od naší vesnice vzdálená 1,5km, což je přesně sto miliontina vzdálenosti Země od Slunce. Náhoda? Nemyslím si...

28.7.2017 v 9:21 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 1227 | Diskuse

Daniel Tomáš

Letos budeme mít dva zástupce ve fotbalové Lize mistrů. A to jen díky mně!

Možná tomu nevěříte, ale je to tak. Plzeň i Slávie se letos probojují do základních skupin fotbalové Ligy mistrů. Dělám to proto, abych odčinil tu blamáž českých tenistů na Wimbledonu, kterou jsem způsobil také já...

25.7.2017 v 8:31 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 117 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 148 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (113)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Duch nepříznivých časů a náměty pro Dostojevského. Javorová Vyhlídka, 25. ledna 2014.

17.8.2017 v 19:38 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Tomášek

Blues oprýskané cedule

Zase takový příběh, kde se nic neděje... Co se také může stát převratného při čekání na jednom nádraží na zpožděný vlak...

17.8.2017 v 15:36 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 178 | Diskuse
VIP
Počet článků 88 Celková karma 22.65 Průměrná čtenost 1593

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.