Těžká křivda
Cestou do hospůdky jsem si v duchu říkal, jak je Jarda dobrej kluk. Kéž by měl každý člověk takového kamaráda, jakého mám já. V životě to kolikrát stojí za prd, ale vše se snáší lépe, když máte spřízněnou duši, se kterou si sednete u pivka a všechno to proberete horem a dolem.
Seděli jsme, popíjeli a vzpomínali na dětská léta. Je úsměvné, že věci, které jsme v minulosti považovali za důležité, se teď jeví tak malicherně. V jednu chvíli se mi vybavila historka a musel jsem přemáhat smích, abych nevyprskl nepolknuté pivo na stůl.
"Pamatuješ, jak jsme se školní družinou chodili do parku na hřiště?" zeptal jsem se Jardy, a ten již s úsměvem přikyvoval. "Tenkrát jsme tam hráli tu hru na rybičky a rybáře, pamatuješ?" a Jarda už se smál hlasitě, protože moc dobře věděl, kam tím mířím.
"Myslíš, jak mě pak celý den hledala policie?" přesvědčoval se ještě, ale výbuch mého smíchu dal najevo, že myslíme totéž.
"Přesně," vykuckal jsem ze sebe v záchvatu smíchu. "Já byl tenkrát rybář a chytil jsem tě, ale ty jsi se mi vytrhl a tvrdil jsi družinářce, že jsem se tě ani nedotkl. Pak jsme tam na sebe řvali a ty jsi to neunesl a utekl jsi pryč z parku".
Tenkrát z toho byl docela průser. Učitelky byly dosti vystresované a vše se ještě umocnilo, když si nic netušící Jardovi rodiče přišli do družiny vyzvednout synka, který se ještě nacházel mimo ústav. Družinářky se pokusily uchýlit ke lsti a přesvědčovaly zmatené rodiče, že žádného syna nikdy neměli. Tuto lež však Jardův otec prokoukl a volal: "To není možné! Proč bychom tedy navštěvovali třídní schůze? No proč?"
Na Jardovu matku přišly mdloby. Ztěžka dosedla na lavičku a sípavě zašeptala: "Chcete mi snad říct, že mé jediné, takřka normální dítě se právě teď potuluje samo v okolí borské věznice?"
"To není vůbec jisté," pravila zamyšleně paní družinářka, "mohlo ho třeba přejet auto."
Auto Jardu nepřejelo, nýbrž přivezlo. Nějaký čas potom byl Jarda na škole za velikého frajera, jelikož minimálně polovina ústavu viděla, jak Jarda vystupuje z policejního vozu a za doprovodu dvou statných policistů míří do školní družiny. Je to rebel, vzdychaly dívky.
Jarda se pomalu napil z půllitru, otřel si pěnu z pod nosu. Pak pevným hlasem řekl: "Nechytil".
"Cože?"
"Nechytil jsi mě," zopakoval Jarda.
"Vždyť i učitelka říkala, že chytil,"
"Ta byla blbá a slepá k tomu."
"Ale to víš, že jsem tě chytil! Všichni to viděli," oponoval jsem
"Ani ses mě nedotkl," řekl Jarda.
"Co kecáš, vždyť to bylo úplně jasný!" začala mi docházet trpělivost. A Jardovi taky.
"Tys byl vždycky taková malá svině. Tenkrát sis to celý vymyslel," řekl a přitom na mě cenil zuby. To už jsem ale nevydržel a chytil jsem Jardu pod krkem. Cloumal jsem s ním a řval na něj z plných plic, že jsem ho tenkrát jasně chytil, a že ne náhodou jsem v současnosti držitelem platné povolenky k rybolovu, že už tenkrát to ve mně bylo. Jarda však při tom cloumání nahmatal na stole půllitr a snažil se mě s ním zasáhnout do hlavy. To už jsme kolem sebe zpřevrhali několik židlí a vylili piva přísedících lidí, kterým, mohu-li soudit podle jejich hlasů, se to příliš nelíbilo.
Netrvalo dlouho a přihnal se k nám pan hospodský. Chlap jako hora a dobrých sto dvacet kilo živé váhy mne trošku uklidnilo. Odtrhl nás od sebe a já mu vysvětloval, jak se věci mají, ale pan hospodský asi nikdy rybičky a rybáře nehrál a řekl, že je mu úplně u prdele, jestli jsem toho druhýho magora chytil. Na to se mu Jarda vytrhl ze sevření, vlepil mu facku a zařval: "Nechytil!", načež utekl z hospody směrem k borské věznici a mě zanechal na místě činu i s jeho neuhrazeným účtem, dalším účtem za rozbité sklo a plačícím hospodským.
Cestou z hospůdky jsem si říkal, že si člověk musí lépe vybírat kamarády, se kterými posedí u piva. To aby chmelomok příliš nezhořknul a měl správný říz. Abych však Jardu jen nehanil a trošičku tak přispěl i na jeho obranu, je třeba říct, že jsem ho tenkrát fakt nechytil...
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz