Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se vypořádal se šmejdem

13. 04. 2017 8:39:30
Náš dědeček je již v důchodu a zřejmě se docela nudí. Stává se tak poměrně často, že neodmítne do domu pustit šmejda, který mu nabízí různé hrnce či mobilní tarify. Moje mamina pak musí chodit po městě a rušit dědečkem uzavřené...

...smlouvy a obchody. A že už se něco nachodila. Nic nepomohlo ani její domlouvání dědečkovi. Oni šmejdi vědí, jak na to. A tak mě jednoho dne maminka pověřila důležitým úkolem. Dědečkovi řekla, aby nám okamžitě zavolal, jakmile se u něho objeví domovní prodejce a v tu chvíli budu na místo vyslán já a důrazně šmejdovi promluvím do duše. Jak může člověk se sto sedmdesáti centimetry někomu důrazně promlouvat do duše jsem netušil, ale důvěru ve mne vloženou jsem nemínil zklamat.

A jednoho dne to přišlo. Dedeček dal echo a do telefonu zahlásil předem domluvené heslo - kuře je v troubě. Na nic jsem nečekal a sedl do auta. "Je v obýváku," řekl mi dědeček, když jsem se zouval u něho na chodbě. Nakráčel jsem si to tedy do obýváku, ruce pěkně od těla, abych budil zdání nadopovaného vzpěrače. V pokoji již byly rozestavěné nějaké hrnce a za nimi se v křesle krčil šmejd. Přišel jsem až k němu a řekl: "Koukej si to tady sbalit a vypadni,". Díval se na mne jako na blázna, ale když pochopil, že si nedělám legraci, začal si balit ty jeho hrnce zpátky do tašek a něco si brblal.

Sledoval jsem ho pozorně, přeci jen to je šmejd a ještě by mohl něco ukrást, když v tom jsem zahlédl fakt parádní pánvičku. "Počkejte chvilku," zarazil jsem ho, "co byste chtěl za tu pánvičku?" Řekl mi cenu, která nebyla zrovna malá a já se tak k uzavření obchodu příliš neměl, čehož si asi všimnul a řekl: "Ale mohl bych vám k tomu dát tenhle hrnec za polovinu," a ukázal mi celkem pěkný hrnec. To už vypadalo mnohem lépe. Dědeček se zeptal, jestli by pánvičky nebyly dvě a měl velikou radost, když prodejce vytáhl další. A to nebylo všechno!

Za velice rozumnou cenu se k pánvičce a hrnci dala pořídit ještě luxusní sada příborů. A ne nějakých hliníkových, ale rovnou plastových! Řekl jsem prodejci, ať ty hrnce a kastrůlky před námi neschovává a kouká je všechny hezky vybalit. To byla nádhera. Dali jsme s dědečkem hlavy dohromady a po krátké diskuzi jsme si zakoupili jednu sadu hrnců na doma, jednu na chatu a jednu pro maminku, s tím, že pro maminku jsme ještě dostali úplně zadarmo dvě slušivé chňapky do kuchyně.

Řekli jsme tomu milému chlapíkovi, že už máme asi vše a že tedy obchod uzavřeme, ale prodejce sprásknul rukama a řekl: "Jejda, to je škoda. Kdybyste nakoupili ještě jen za padesát tisíc, tak bych vám dal zdarma tuhle krásnou zástěru a dvě houbičky na nádobí."

No neberte to... Tak jsme tedy zakoupili ještě další sady. Jedna se dá k Vánocům tetě Blance, jedna se dá tetě Vilmě a další tři se ještě odvezou na chatu, však se tam neztratí! To už jsme museli vybírat z katalogů, protože si ten sympatický prodejce bohužel více zboží nepřinesl. Ale v katalogu bylo z čeho vybírat. Krom vybavení do kuchyně jsme ještě nakoupili nějaké deky, potahy na křesla, křeslo, polštáře a matrace, které vám narovnají páteř. A přitom se cena přehoupla jen něco málo přes dvěstě tisíc!

Jenomže, k tomu, abychom dostali parádní kšiltovku zdarma, nám ještě dvacet tisíc scházelo. Prodejce ale nebyl žádný škrt, takže nám oběma nabídl nový mobilní tarif. Sice teď platíme měsičně o něco víc, ale zase jsme přišli o nějaké volné minuty. A kšiltovka je naše!

Při placení jsem zjistil, že mám v peněžence jen použitý lístek na tramvaj, ale i na to prodejce myslel a během chviličky jsem si přes něj sjednal velice výhodnou půjčku, kterou, půjde-li vše podle plánu, budu splácet až do konce života.

Srdečné bylo naše loučení a ještě dlouho jsme mladíkovi mezi dveřmi děkovali. I já už byl na odchodu. Ještě jsem však pomohl dědečkovi přestěhovat postel do obýváku, protože ložnici jsme museli vyhradit jen pro nakoupené zboží. Doma už na mě maminka čekala a hned se ptala, jak to u dědečka dopadlo.

"Počkej chvilku," řekl jsem jí. "Já ti to budu všechno vypravovat," a podal jsem jí chňapky.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 13.4.2017 8:39 | karma článku: 29.83 | přečteno: 1365x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Raport z Oldies párty - Neklid u nás na vsi

Pohled do tatínkovy šatní skříně je jako výlet do minulého století a vlastně i tisíciletí. Poslední nový kousek do sbírky si tatínek pořídil, když měl ještě vlasů na tři paruky. Od té doby okázale ignoruje jakékoliv módní trendy.

22.6.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 467 | Diskuse

Daniel Tomáš

Chalupářské menu

Češi jsou národem chalupářů. Ti šťastnější opouštějí v pátek rozpálené městské byty a uchylují se do chládku přírody a lesa, ti méně šťastní vysedávají rok co rok u televize a sledují alespoň Sováka s Kemrem.

16.6.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.23 | Přečteno: 2285 | Diskuse

Daniel Tomáš

U Führera na čaji

Ten nápad, že se s přítelkyní zajedeme podívat do Berchtesgadenu, bavorského městečka, jež si Hitler a jeho parta víceméně násilím zabrali, a kde Martin Bormann vlezdoprdelsky nechal postavit v nadmořské výšce 1800m Orlí hnízdo...

6.6.2017 v 8:21 | Karma článku: 24.08 | Přečteno: 904 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem dostal čočku

Má milá patří mezi ty ženy, jež v intimních oblastech života vyžadují hladce oholenou tvář. Tu mojí, samozřejmě. Nebýt toho, chodil bych zarostlý jak Rasputin. Takhle se však musím pravidelně každý půlrok oholit.

23.5.2017 v 8:39 | Karma článku: 32.40 | Přečteno: 2156 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 4.90 | Přečteno: 90 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.08 | Přečteno: 242 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.69 | Přečteno: 982 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 166 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.98 | Přečteno: 867 | Diskuse
VIP
Počet článků 81 Celková karma 25.36 Průměrná čtenost 1610

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.