Jak jsem změnil zubaře
Abych vysvětlil, jak k tomu konci došlo, musím se vrátit do rána toho dne, kdy jsem na poslední chvíli zjistil, že se mám v poledne stavit u zubařky. Už jsem bral za kliku a chystal se jít do práce, když jsem si na tu domluvenou schůzku vzpomněl, takže jsem se zase zul a na rychlo jsem do batohu naházel normální oblečení, protože v pracovním jsem k zubařce jít nechtěl. To víte, paní zubařka je mladá a sympatická paní s ještě mladší a sympatičtější sestřičkou. Raději se tedy v práci převleču do civilu a udělám tak v ordinaci parádu.
Jsem módních trendů znalý mladík s duší rebela, proto jsem si na převlečení vzal děravé a roztrhané džíny, které se v obchodech prodávají dráž, než normální kalhoty bez děr, k tomu tričko s děsivou lebkou, to aby nebylo pochyb o mém drsném smýšlení, až se jí tam v tom křesle rozbrečím pod náporem zubní vrtačky, co dělá ten nejhnusnější zvuk, jaký si člověk dokáže představit. Akorát jsem si v tom ranním spěchu zapomněl přibalit spodní prádlo a do práce chodím na ostro. Chození na ostro je fajn, když máte kraťasy, ale již není tak příjemné, když se vám nádobíčko tře o drsnou látku džín. O jistém riziku se zipem ani nemluvím. Nevadí, řekl jsem si, tu chvilku to vydržím. Převlékl jsem se tedy, sedl do auta a jel.
Z práce to mám do ordinace kousek. Špatně jsem odhadl čas a byl tak na místě o něco dřív. Sedl jsem si tedy v čekárně a prohlížel si plakáty pověšené po zdech, které ukazovaly, jak si správně čistit zuby, co jíst a co nejíst, jak vypadá shnilý zub a zánět dásní a podobně. Teorii jsem měl již dokonale naučenou, když se otevřely dveře ordinace a milá sestřička si ode mne brala kartičku pojištence. Netrvalo dlouho a byl jsem pozván dovnitř. Po pozdravech a klasických otázkách, jestli mě něco nebolí a tak, jsem byl vyzván, abych se usadil do hlubokého křesla, což je spíš takové lehátko. Paní zubařka si sedla na židli po mém boku a nastavila světlo tak, jak potřebovala. Já bez vyzvání otevřel pusu dokořán a udělal Ááááááá...
"Jejda, tady nám něco vypadlo," řekla. Že bych si něčeho nevšiml? napadlo mě a začal jsem jazykem počítat zuby. Třicet, což je v pořádku, protože mi osmičky dole jaksi nevyjely. Takže zuby jsou všechny.
"Nějaká plomba?" zeptal jsem se.
"Nene, plomba to není," řekla paní zubařka. Podíval jsem se na ni a zjistil, že mi vůbec nekouká do dutiny ústní, nýbrž do oblasti třísel.
V obličeji jsem získal barvu jak z minulého režimu. Takhle rudý jsem nebyl ani tehdy, kdy jsem usnul na slunci. Vinou hlubokého křesla či lehátka, se díry na mých kalhotech posunuly ze stehen až k slabinám. Tak jsem tam tak seděl zcela ochromen s ptákem venku, zatímco se zvědavá sestřička přišla taky juknout, co že nám to vypadlo. Koukly se na sebe s paní zubařkou a začaly se dusit smíchy, ale dusily se jen chviličku, pak vyprskly a smáli se na celé kolo. Usoudil jsem, že v tomto prostředí se pracovat nedá, a rozhodl se tak údržbu ústní dutiny ukončit předčasně. Dámy stíraly slzy smíchu ze svých tváří. Na odchodu, než jsem za sebou zavřel dveře ordinace, jsem se otočil a řekl, aby si ty smějící se bestie laskavě uvědomily, že venku panuje dosti chladné počasí a aby se tedy zdržely ukvapených závěrů. Možná jsem si tu poslední větu měl odpustit. Ono koncem května bylo počasí, že se lidé na ulicích krčili ve stínech.
No a to byl konec. Do této ordinace jsem se více nevrátil. Našel jsem si nového zubaře. Je to starší chlap a není vůbec sympatický, takže k němu můžu chodit normálně ve špinavých pracovních hadrech.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz