Já Bastardo
Občas se dívám do dálky. Když je hezké počasí a čistý vzduch, dá se dohlédnout opravdu daleko. Třeba až do vzdálené cizí vesnice nebo vzdáleného města. Jak tam ti lidé asi žijí? Chtěl bych mít sedmimílové boty. To by pak bylo velice snadné. Nasadil bych si je a během okamžiku bych se ocitl v pro mě neznámém světě. Zašel bych pokecat s domorodci a ptal se jich, jak se jim tu žije, co dělají v době volna, kde pracují a jestli mají problémy se sousedy. A takhle bych chodil (skákal) od jedné vesnice ke druhé, až bych se třeba doskákal až k hranicím naší republiky.
A skočil bych si i do Rakouska a zeptal se jich tam, jak se mají a co je to za tu fialovou krávu. A oni by mi řekli, že jim tam už asi zase zdrhla z vedlejšího Švýcarska, a že se to stává celkem často.
Tak bych se s nimi rozloučil a skočil bych do Švýcarska jim o té ztracené krávě povědět a za odměnu bych dostal ranec čokolády, a to by mě namlsalo k další cestě, takže bych ze Švýcarska zaskočil za francouzskými děvčaty, vínem a sýrem. Pak bych ještě pro srovnání zavítal do Itálie. Italky, víno a proscuitto.
Ale já jsem stejně spíš pivař, takže by mé další kroky vedly do německého Mnichova. Za Němk... No, jen na pivo, klobásu a zelí. Kombinace pivka a zelí by zvýšila dolet mých bot a já bych tak navštívil polskou Varšavu. Tady bych už ale asi nedegustoval. Přeci jen nejsem takový gurmán, abych měl po jídle rozleptané vnitřnosti a posypovou sůl si hravě obstarám i doma. Zcela jistě bych na svých cestách neopomenul ani divoký východ Evropy. Vždyť, věřte nevěřte, já na Slovensku ještě nikdy v životě nebyl. No, a úplně nakonec bych jako třešničku na dortu navštívil Moskvu, a to skutečně i plánuju. Rád bych se podíval do slavného muzea voskové figuríny, a pak bych si asi udělal pěší výlet po transsibiřské magistrále až do Vladivostoku.
Sedmimílové boty ale nemám... Osud, příznivá finanční situace a výhružky cestovní kanceláře tomu však chtěli, že jsem se jednoho krásného prosincového dne vydal na rekreaci na španělské pobřeží. Termín zájezdu, ke kterému jsem byl donucen, byl naštěstí volný. Nevěřili byste, jak málo lidí jezdí během Vánoc do Španělska. Dokonce jsem si musel v autobusu připlatit ještě dalších deset sedadel, jinak bychom já a dva řidiči vůbec neodcestovali.
Na španělské Costa Bravě, nedaleko Barcelony, mě přivítala příjemná teplota, dosahující až k dvanácti stupňům. Zašel jsem si na nudistickou pláž a málem si ukroutil hlavu, ale nikoho jiného jsem nespatřil. Po nějaké chvilce mne osamělost na pláži začala nudit. Rozhodl jsem se vydat do města a nasát tak atmosféru Katalánska.
Na trhu byly stánky s nepřeberným množství zboží a spousta nakupujících lidí. Chvilku jsem jen procházel a prohlížel si prodávanou zeleninu, ovoce, plody moře a podobně, ale ani to mě příliš neuspokojovalo. Pak jsem spatřil mladou a sympatickou paní. Zřejmě si zrovna vybírala suroviny pro přípravu večeře. To bylo něco pro mě. Konečně jsem mohl pozorovat domorodce a jejich denní život. Rozhodl jsem se ji sledovat. Neustále jsem se jí držel v patách, čehož si po chvilce všimla a podívala se na mě. Vesele jsem se na ní usmál. Ona mi opětovala poměrně křečovitý úsměv.
Tak jsem se asi půl hodiny držel v těsném závěsu za ní a nahlížel jí pod ruku a pozorně sledoval její nakupování. Když měla své dvě nákupní tašky naplněné, jala se opustit tržiště. A já šel stále za ní. Zajímalo mě, kde asi bydlí. A tak jsem šli ulicemi. Neustále se za mnou ohlížela a já se pořád usmíval. Maličko zrychlila, musel jsem tedy také přidat. Přes promenádu jsem již byli v lehkém poklusu. Ohlížela se na mne stále častěji a já se usmíval, ačkoliv mi zrychlené tempo způsobovalo pěnu u úst. Pak už jsme byli v klasickém běhu. Kam tak pospíchá? ptal jsem se sám sebe. Ta se na tu večeři nějak těší.
Tímto tempem jsme proběhli přes nějaké náměstí. Za tímto náměstím však hladová žena zcela nepochopitelně odhodila své tašky s nákupem, zvedla ruce nad hlavu a dala se do regulérního sprintu. Přitom řvala jak na lesy: "Bastardo! Bastardo!" Byl jsem zcela vyveden z rovnováhy. Dal jsem se také do sprintu a v tom zmatku se mi v hlavě popletla slovíčka, a já tak na sympatickou a rychle se vzdalující ženu začal nelogicky křičet německy: "Halt! Halt!" A takhle jsme proběhli jakýmsi průchodem do dvora pavlačového domu. Tak tady tedy bydlí!
Proběhla dvorem a s výkřikem úlevy přistála v náruči toho největšího osmahlého Španěla, jakého jsem kdy v životě viděl. Nejspíš mu vyprávěla nějaký svůj zážitek. Na to jí obrovský Španěl odstrčil a vydal se mě uvítat. Kdosi za mými zády zavřel vrata průchodu a já se tak ocitl v jakési primitivní aréně pro koridu. Ono to s tou koridou ve Španělsku už není takové jako dřív. Na spoustě míst byla již zakázána. Horkokrevní Španělé tak trpí silným absťákem a touži po krvi nevinného tvora. Začalo jich na dvoře zhusta přibývat, zatímco nevinným tvorem jsem byl stále jen já, což pro mě nevypadalo zrovna růžově.
Obr mě chytil pod krkem a začal se mnou cloumat. Snažil jsem se mu vysvětlit, že došlo k pouhému omylu, a že jsem měl v úmyslu jen pronásledovat jeho ženu. To ho vyburcovalo ještě k většímu násilí, z čehož vyplynulo, že ze mne serval mikinu, čímž odhalil můj nedávno zakoupený fotbalový dres FC Barcelony se jmenovkou Messi. Dav zašuměl. Obr na mě shlížel s vykulenými oči a pomalu uvolňoval sevření. "Je jeden z nás," zakřičel po divácích a ti souhlasně přikyvovali. "Milost! Milost!" ozývalo se z davu. Obr zaťal pěst. Pak ji zase povolil a zase ji zaťal a namířil ji na můj obličej. Podíval se na vyšitý znak svého milovaného fotbalového klubu a ruka mu klesla k tělu. "Budiž milost!" zvolal.
Vrata průchodu se vrzavě rozevřely a obr mě s rukou kolem ramen odváděl na ulici. Tam mě k sobě otočil, obě jeho ruce mi dopadly na ramena a podržel si mě tak na délku paží. "Jsi jeden z nás!" řekl a objal mě.
"Ten dres jsem si zakoupil dnes na trhu," řekl jsem mu, když mě osvobodil ze svého objetí. "A hned ve vedlejším stánku jsem si koupil tyhle hodinky s logem Realu Madrid, podívejte!" strčil jsem mu hodinky rovnou před nos.
"Bastardo! Bastardo! Perro Madrid!"
Chtěl bych mít sedmimílové boty...
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz