Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konečně jsem si koupil pořádnou ženskou

4. 08. 2017 9:24:40
Dlouho jsem váhal, zda se mám uvrtat do vážného vztahu. Když mi však trhovec oznámil cenu za mnou vybranou dívku a navíc potvrdil, že je stále panna, rozplynuly se mé pochybnosti jako ta pára nad hrncem.

Vyhandloval jsem Lady Vilmu za pouhou pětistovku a odnesl si ji domů, kde jsem jí za pomoci dýchání z úst do šlaufku uvedl k životu a mohl tak poprvé polaskat její polyvinylchloridovou tvář. Lady Vilma má atributy opravdové dámy a já se jí tak po krátké známosti rozhodl představit rodičům. Maminka nemohla zadržet slzy dojetí, zatímco tatínek se s poloprázdnou flaškou vodky potácel bytem a volal svým kamarádům, kteří jsou povoláním doktoři, aby se jim pochlubil, jak dobře vychoval svého synka.

Na společné soužití s Vilmou si nemohu v nejmenším stěžovat. Každý den na mne trpělivě čeká doma, až se vrátím z práce či od psychiatra. Na noční život a spanilé dámské jízdy s kamarádkami si příliš nepotrpí. Vilma zbytečně neremcá a sledování fotbalu v televizi přechází s ledovým klidem. Můj sklon k alkoholismu toleruje, jen občas zasyčí. Dokonce je tak tichá, že jsem se musel naučit odezírat z jejích rtů. Vilma povětšinou vše komentuje pouhým Óóóó. Pravda, v kuchyni se příliš nečiní, ale my se stejně soustředíme spíše na ložnici, kde si vycházím vstříc k naprosté dokonalosti.

Vilma má velice lehké kosti, a proto je skutečně výbornou plavkyní. Často tak společně navštěvujeme plavecký areál v Plzni na Slovanech, kde jsme již dobře známá dvojice. Dříve jsme chodili do bazénu v blízkosti našeho bydliště, ale tam jsem byl napaden a nepříliš křivě obviněn z močení do vody. Namítal jsem tehdy, že do vody močí každý a poukazoval při tom na zažloutlý obsah bazénu. Bylo mi řečeno, že to sice možné je, ale že nikdo jiný tak nečiní ze skokanského můstku... Prostě buzerace.

To na Slovanech si na nás lidé ukazují a radují se, že jsme opět dorazili. Někteří si nás dokonce i fotografují, snad jakoby měla Vilma na sobě burkiny. Ty ale nosím já, jelikož při poslední návštěvě koupaliště shledal personál, že mé bermudi se vymykají zažitým představám o slušném kolektivním koupání, načež je ze mne rozzuřený dav násilím strhl. Pak je za všobecného veselí spálil a já vyfasoval třicet ran bičem. Vrchní plavčík nahlas předčítal provozní řád koupaliště, zatímco jeho pohunci trefovali žhavým bičem mé holé pozadí. Našli se i tací, kteří se horlivě začali shánět po kamenech, to aby mi uštědřili pořádnou lekci. Naštěstí je plavecký areál veškerého kamení zbaven a po pár marných pokusech, o vytrhání alespoň pár dlaždiček z bazénu, které by suplovaly kamení, bylo této snahy zanecháno. Od té doby chodím do bazénu jen v povolených burkinách, ale musím se přiznat, že si kolikrát připadám, jako bych byl docela nahý. Někteří muži mne neustále sledují, ale do oči se mi nepodívají. Za to se najde spousta těch, co mají nevhodné řeči směrem k mé Vilmě. Jsou to idioti.

S Vilmou také rádi pěstujeme kulturu. Do divadla už nás sice nepustí, ale příjemné přítmí kinosálu je nakloněno k projevům lásky zamilované dvojice, zvláště pak erotická kina. Mnoho času trávíme na různých sportovištích, nejčastěji pak na minigolfu, kde se mi dokonce již jednou podařilo Vilmu porazit.

Vilma je též velice nenáročná a dobře zvládá dlouhé vyjížďky autem. Nedělá jí žádný problém absolvovat cestu na chatu v kufru auta. A když tam pak sedíme na balkóně a pozorujeme západ slunce, když se žhnoucí oranžová zář zaleskne na její PVC tváři, řeknu jí: "To je ale skvostný konec dne, že?"

"Óóóó".

"Ach, drahá, co kdybychom...?" nemusím ani dopovědět. Vilma dobře ví.

"Óóóó".

Přeci jen je však jedna věc, která mi lehce kalí radost. Ona má totiž Vilma trošičku prořízlou hubu... Ale souprava na opravu duší by měla dorazit každým dnem, tak uvidíme.

Autor: Daniel Tomáš | pátek 4.8.2017 9:24 | karma článku: 32.40 | přečteno: 3105x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak mě unesli mimozemšťané

Hospoda, do které jsem měl namířeno, je od naší vesnice vzdálená 1,5km, což je přesně sto miliontina vzdálenosti Země od Slunce. Náhoda? Nemyslím si...

28.7.2017 v 9:21 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 1227 | Diskuse

Daniel Tomáš

Letos budeme mít dva zástupce ve fotbalové Lize mistrů. A to jen díky mně!

Možná tomu nevěříte, ale je to tak. Plzeň i Slávie se letos probojují do základních skupin fotbalové Ligy mistrů. Dělám to proto, abych odčinil tu blamáž českých tenistů na Wimbledonu, kterou jsem způsobil také já...

25.7.2017 v 8:31 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 117 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 148 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (113)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Duch nepříznivých časů a náměty pro Dostojevského. Javorová Vyhlídka, 25. ledna 2014.

17.8.2017 v 19:38 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Tomášek

Blues oprýskané cedule

Zase takový příběh, kde se nic neděje... Co se také může stát převratného při čekání na jednom nádraží na zpožděný vlak...

17.8.2017 v 15:36 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 178 | Diskuse
VIP
Počet článků 88 Celková karma 22.65 Průměrná čtenost 1593

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.