Jak mi gymnastika změnila život
Pamatuji si, že již na střední škole jsem opačné pohlaví od sebe doslova odpuzoval. Když už se mi konečně podařilo přesvědčit spolužačku, aby si se mnou po škole šla ke mně domů procvičit čísla, zakončila návštěvu nakvašeným prásknutím dveří. Dodnes nechápu, co se jí tehdy honilo hlavou, když mě viděla sedět na pohovce s otevřenou cvičebnicí matematických příkladů v klíně.
"Ty se chceš vážně učit?" zeptala se mě tenkrát
"Samozřejmě, vždyť jsme se tak domluvili." opáčil jsem.
"Ale já bych si radši hrála," řekla pro mne dosud nepoznanou barvou hlasu a sundala si svetr. "Co třeba na doktory?" zeptala se a laškovně při tom na mě mrkla.
"Na doktory? To neznám," řekl jsem. "Ale někde bych tady měl mít Osadníky z Katanu, počkej chvilku." Než jsem však stihl nalézt zmíněnou stolní hru, ozvalo se prásknutí dveří.
Ani později, kdy jsem dosáhl věku, při kterém jsem mohl beztrestně vysedávat po barech, se mi štěstěna příliš nenaklonila. Místo ní se ke mne jednoho večera naklonila značně opilá paní Sandra, která mne pobízela k dobrodružné cestě kolem světa za pětikilo. Paní Sandra měla upnutou koženou minisukni, jenž odhalovala její nožky oděné do podvazků s dírou na koleni. Její věk jsem přesně nedokázal určit, ale blonďatá paruka ji dělala mladší. Musel jsem neustále sledovat její přeplněný korzet, jelikož mne při konverzaci oslňovaly zlaté zuby, jenž byly ozdobou jejích dásní.
Paní Sandra mi nepřetržitě do ucha šeptala věci, při kterých se mi motala hlava a mé tváře se červenaly jak řádně roztopená kamna. Pojednou jsem v kalhotách ucítil podezřelý tlak. Taktně a tlumeným hlasem jsem paní Sandře oznámil, že mám asi průjem a odebral se na toaletu. Po návratu z toalety jsem marně pátral po paní Sandře, stejně tak po mé bundě a peněžence.
Říká se, že jednou štěstí padne i na úplného vola. Zhruba tak nějak jsem přišel o panictví. Žádná hitparáda to tehdy nebyla. V zimě jsme s naším fotbalovým oddílem chodili trénovat do tělocvičny. A co čert nechtěl, každý čtvrtek jsme se o palubovku museli dělit s dívčím gymnastickým oddílem. Tyto naše tréninky nepatřily k těm vydařeným, jelikož více než míči jsme svoji pozornost věnovali všem těm štíhlým postavám v obtažených dresech, všem těm provazům, výkopům a protahování. Byly to hezké večery a zvlášť jedna drobná brunetka upoutala mojí pozornost.
Jednoho dne jsem se na tréninku trochu zdržel, jelikož jsem svojí vychrtlou postavu chtěl potrápit skladbou posilovacích cvičení. Kamarádi z oddílu byli již dávnou na cestě ke svým domovům, když jsem dorazil do prázdné šatny. Svlékl jsem se, omotal si ručník kolem pasu a vydal se ke společným sprchám. U dveří do umývárny jsem se zarazil, jelikož přes ně k mým uším doléhal zvuk puštěné vody. Ostýchavě jsem vzal za kliku a nahlédl dovnitř. Tehdy se naše oči poprvé střetly.
"No to je doba! Už tu na tebe jak dlouho čekám. Pojď blíž!" řekl mi trenér gymnastek, který mi zničehonic nasadil kravatu a povalil mne na zem.
Jak jsem říkal, žádná hitparáda to tehdy nebyla.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz