Výkřik ženy

Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.

Jednou jsem jí nabídnul romantický večer a z kapsy vytáhl dvě vstupenky na fotbal. Fotbálek, pivo, klobása, co víc si přát. Ohrnula nad tím nos, což ona uměla mistrovsky. Nikdy předtím ani potom jsem neviděl, aby člověk ohrnul nos tak, že se jeho špička dotkla kořene. Ale ona to uměla. Zvláště pak tehdy, když jsem mluvil já.

Dle jejího názoru byl fotbal nesmyslná buranská hra, která do hledišť přitahuje lůzu páchnoucí po levném destilátu, který z této chátry činí nemyslící opice, jež jsou pak schopny přes hodinu vyřvávat ohavné nadávky a chovat se jako dobytek. Hra, kde zvíře, z jehož kůže je vyroben míč, má vyšší inteligenci, než všichni aktéři utkání dohromady. Takhle hezky ona mluvila.

Nakonec řekla, že namísto sledování tupých zoufalců honících po trávníku kožený nesmysl, můžeme navštívit místní galerii, kde zrovna probíhá výstava současného umění. Uměl jsem si představit i lepší naložení s drahoceným časem, například jít se obřezat, ale já byl tenkrát tak mladý a nadržený, že jsem na tu galerii souhlasně kývnul a lístky na Spartu hodil do koše.

Tihle mladí umělci jsou zvláštní sorta lidí. Vypadají, jakoby právě vylezli z popelnice, všichni se tváří tak nějak nadřazeně, měří si vás pohledem a na očích, které jsou za nesmyslně velkými brýlemi, je jim vidět, že jste pro ně něco mezi červem a potkanem, který absolutně nedokáže ocenit umění. Což je ovšem mnohdy skutečně obtížné. Když taková situace nastane, pak se vám dostane odpovědi, že vy zkrátka umění nerozumíte.

Například hned první dílo, které jsme si v galerii prohlíželi, byl asi padesát metrů dlouhý kabel, který byl různě zamotán a stočen po zdi, a ze kterého vedla žárovka, která neustále blikala. První, co mě napadlo bylo, že se nějaký instalatér zbláznil. Sandra, tak se ona dívka jmenovala, měla ovšem jiný názor. Nakláněla hlavu ze strany na stranu, pak si kousek odstoupila, aby se následně přemístila jen těsně k onomu výtvoru. Poté se opět postavila po mém boku a nakonec vydechla: „Oh, jak odvážné a patetické! Co si o tom myslíš ty?"

„Já myslím, že by se k tomu neměl nikdo přibližovat. Ještě to někoho zabije."

Otočila se na mě s očima dokořán a s nechápavým výrazem. Nic neřekla a ani nemusela. Vše vyjádřila svým nosem, jehož špička se ocitla až mezi obočím. Všimnul jsem si, že má uvnitř docela dost chlupů, ale raději jsem nic neříkal.

Mlčky jsme přešli k dalšímu dílu. Byl to nějaký obraz. Usoudil jsem, že ho maloval nějaký chudák s epiletickým záchvatem, proto jsem jej raději nijak nekomentoval. Sandra pochopitelně před obrazem dobrých pět minut kličkovala a prohlížela se jej ze všech možných úhlů. Popravdě, když si pod něj lehla na zem na záda, a prohlížela si jej odspodu, bylo mi trošku trapně. Vedle mě stála skupinka podivně oděných lidí v jejichž středu právě nějaký mládenec s fajfkou v ústech říkal, že se jedná o velice zdařilou kompozici. Celá ta skupinka souhlasně pokyvovala. Sice jsem netušil, co slovo kompozice znamená, ale rozhodl jsem se, že si ho přivlastním, a tak, když se Sandra zase postavila na nohy a zeptala se mě, co si o obrazu myslím, prohlásil jsem s kamenou tváří, že se jedná o velice zdařilou kompozici.

Sandra se tvářila velice překvapeně. Patrně jí šokovalo, že z mých úst zaznělo cizí slovo, ať už jeho význam byl jakýkoliv. Možná si řekla, že nejsem zas takový blbec, protože se ke mně dokonce trošku přiblížila, takže už mezi námi nebyla třímetrová vzdálenost a skoro jsme i připomínali pár, který navštívil galerii společně.

Takhle jsme obešli několik dalších výtvorů. U každého jsem prohlásil něco o kompozici. Zdařilá kompozice, netradiční kompozice, odvážná kompozice. Docela jsem válel a Sandra mě dokonce chytla za ruku. Poslední dílo, ke kterému jsme přišli, byla zmuchlaná plechovka od limonády, která stála na piedestalu (tohle slovo jsem tam taky pochytil). Okolo plechovky byl hlouček lidí a vzdychal. Rebelské, odvážné, surové, úžasné, dokonalé, šokující, neotřelé. Sandra byla z té plechovky zcela v extázi.

Tu se k nám přimotal nějaký vandrák, který si až příliš všímal Sandry a řekl: „Vás jsem tu ještě neviděl, jistě bych si vás pamatoval."

„Však jsem tu taky dneska poprvý, ty osle!" řekl jsem mu na to. Teprve tehdy přesunul pohled i na mě.

„S váma se tu nikdo nebaví, vy křupane," opáčil a opět se zadíval na Sandru. „Jsem autorem tohoto díla. Kdybyste měla zájem, mám takový malý, za to však útulný ateliér, kde mám spoustu podobných plechovek."

Zasmál jsem se. „Sotva lze nazývat ubytovnu na vlakovém nádraží ateliérem," načež jsem popadnul Sandru a táhl ji pryč od toho váguse. Ještě jsem se však zastavil, otočil a pravil: „Mimochodem, vaše kompozice stojí za vyliž prdel."

Neudělal jsem ani krok, když mne zezadu do hlavy zasáhla ona zmuchlaná plechovka. Uslyšel jsem za sebou kroky. Hbitým úskokem jsem se vyhnul letícímu agresorovi. Postavil se přede mě a pravil: „To odvoláš!"

„Nikdy!" křikl jsem a strhnul ze zdi kabel se žárovkou, který dobře posloužil jako provizorní zbraň. Napřáhl jsem, švihnul a zcela neomylně zasáhl do čela nějakou paní, která šla zrovna kolem. Ve válce vždy nejvíce trpí civilisté, pomyslel jsem si. Nebyl však prostor ošetřit tržnou ránu na hlavě nebohé paní, jelikož můj rival uzmul ze zdi hlavu jednorožce zhotovenou z igelitového odpadu a rozběhnul se proti mně.

V plné rychlosti do mě narazil. Roh onoho mýtického zvířete se mi bolestivě vnořil pod žebra. Valil mě před sebou, až jsem zády narazil do zdi. Naštěstí v místě, kde byl hasící přístroj. Nedbaje bolesti jsem se chopil hasičáku a udeřil umělce po kebuli. Pěkně to zazvonilo. Umělec na chvilku odpadnul a já tak mohl nabrat sílu. Vrhnul jsem se po obrazu, který předtím Sandra tolik obdivovala a narazil jej na hlavu váguse. Úder malířským plátnem se však minul účinkem a svého soka jsem jen více rozzuřil. Vstal, zavrávoral na vratkých nohách a čapnul jakousi železnou konstrukci, která byla jen změtí různě zkroucených trubek s názvem Emoce a vyrazil do útoku. Poměrně zdařile jsem odvracel atak za atakem, ačkoliv jsem se nejednou do Emoce zamotal.

Byl jsem zahnán do rohu. Oběma nám zcela evidentně docházely síly a bylo zřejmé, že se schyluje k závěru souboje. Umělec pozvedl Emoci, zahrabal nohou jako rozdováděný býk a vrhl se kupředu. Všimnul jsem si, že stojím hned vedle sochy nahé ženy, vyrobené z papírové drti. Měla název Výkřik ženy. Zcela automaticky jsem se vrhnul po ňadrech z papírmaše a utrhl je z těla sochy, což onomu názvu přidalo další rozměr. Hodil jsem levým ňadrem na protivníka a zasáhl jej do pravého spánku. Umělec zavrávoral, upustil Emoci a padnul předemne na kolena. Pravé ňadro jsem mu vecpal do otevřených úst, až se mu vyvalily oči.

„Nažer se kozy, ty ateliére," křičel jsem.

V tom jsem zpozoroval Sandru. Špičku nosu měla až pod ofinou a nevěřícně kroutila hlavou.

„No Danieli (Daniel vyslovovala s Ň), já nevycházím z údivu. Jsem šokována tvojí animálností," pravila.

Pustil jsem svého soka a podíval se Sandře do očí. „Ty běž taky do hajzlu, pozérko," řekl jsem a vypochodoval z galerie. Ještě jsem stihnul druhý poločas.

 

 

 

 

 

Autor: Daniel Tomáš | pondělí 3.5.2021 17:29 | karma článku: 28,40 | přečteno: 842x
  • Další články autora

Daniel Tomáš

Proč píšu knihu

Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.

11.9.2023 v 15:09 | Karma: 9,39 | Přečteno: 191x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou

Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.

7.9.2023 v 14:33 | Karma: 16,79 | Přečteno: 808x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Braničtí rytíři

Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.

19.5.2022 v 10:59 | Karma: 9,40 | Přečteno: 343x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl

Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...

18.10.2021 v 13:55 | Karma: 33,86 | Přečteno: 1140x | Diskuse| Společnost

Daniel Tomáš

Zahrajeme si na trenéra

Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...

11.8.2021 v 15:05 | Karma: 17,73 | Přečteno: 578x | Diskuse| Sport

Daniel Tomáš

Skvrna

Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.

22.7.2021 v 18:32 | Karma: 18,76 | Přečteno: 754x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Však zítra je také den

Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.

9.6.2021 v 7:37 | Karma: 18,82 | Přečteno: 460x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Muž se stromem

Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.

26.5.2021 v 16:16 | Karma: 18,67 | Přečteno: 440x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Dobrý den

Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.

4.5.2021 v 17:23 | Karma: 20,67 | Přečteno: 720x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Na konci tunelu

Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?

9.3.2021 v 14:46 | Karma: 17,90 | Přečteno: 488x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Jak jsem zničil AZ kvíz

Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.

19.2.2021 v 9:20 | Karma: 26,23 | Přečteno: 1492x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

První kontakt

Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...

30.12.2020 v 18:40 | Karma: 13,65 | Přečteno: 404x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Jak jsem opět opravil video

Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.

12.12.2020 v 13:51 | Karma: 22,44 | Přečteno: 625x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Výpečky

„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..

30.11.2020 v 14:19 | Karma: 29,75 | Přečteno: 1060x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Invaze

Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.

26.11.2020 v 19:00 | Karma: 17,93 | Přečteno: 507x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

S covidem pod košem

Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe

21.11.2020 v 18:09 | Karma: 17,96 | Přečteno: 600x | Diskuse| Společnost

Daniel Tomáš

My všichni rouškou povinní

V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.

10.11.2020 v 12:08 | Karma: 21,65 | Přečteno: 777x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Dobrý skutek

Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.

15.5.2020 v 17:54 | Karma: 20,31 | Přečteno: 496x | Diskuse| Poezie a próza

Daniel Tomáš

Kašlete na sochy, sázejte stromy

Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.

5.5.2020 v 15:49 | Karma: 39,56 | Přečteno: 2898x | Diskuse| Společnost

Daniel Tomáš

Vzhůru k výškám

Snad za to může mé dobrácké vzezření, či okouzlující charisma, že mě moji přátele považují za takového zpovědníka, u kterého hledají radu a psychickou podporu. A navíc mám poměrně kvalitní zásobu alkoholických nápojů.

11.11.2019 v 13:09 | Karma: 19,22 | Přečteno: 442x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 146
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1520x
Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 

Seznam rubrik