Dobrý den
Tu se v proskleném průhledu výtahových dveří objevilo světlo z kabinky, která následně zpomalila, až zastavila zcela. Dveře se otevřely automaticky. Uvnitř kabinky byl již jeden pasažér, jistý pan Horyna bydlící v patře sedmém. Pan Horyna je starší muž, nedbale elegantní a vždy má v ruce aktovku, pravděpodobně s nějakými lejstry. Jistě mu nechybí mnoho let do důchodu, ale na první pohled se jedná o velice vitální osobu.
Pana Horynu jsem pozdravil mdlým pokývnutím hlavy a pod vousy jsem zamumlal: „Dobrej," načež jsem nastoupil.
Sotva se za námi zavřely dveře výtahu, pan Horyna opáčil: „Dobrý den," a mě v tu chvíli polil stud.
Copak to jde, aby mne o generaci staří člověk pozdravil takto laskavě, zatímco já jej pozdravil sotva na půl huby? Co by tomu asi řekli moji rodiče? Jakpak by mohli mít radost z tak tristního základu společenského chování, kterým se jejich syn prezentuje? Rozhodl jsem se, že své pochybení napravím.
„Dobrý den, pane Horyna," řekl jsem tedy a usmál se.
Pan Horyna byl evidentně překvapený, že jej opět zdravím, podíval se na mě a povytáhl obočí, načež pravil: „Dobrý den, pane Tomáši."
Nechtěl jsem, aby došlo snad k nějakému nedorozumění, proto jsem zvedl ruce v omluvném gestu a řekl: „Ne, ne, pane Horyna, prosím, přijměte mé přání dobrého dne."
I pan Horyna se na mne podíval omluvně. „Oh, ale jistě, pane Tomáši, ale dovolte mi prosím, abych i já vám popřál dobrého dne," řekl.
Ale jak to řekl... To byste museli slyšet. To byl tak vřelý pozdrav, až mi zaskočilo v krku. Jak z pera nějakého veršotepce. Jako by naši kabinku zalilo slunce a provoněla rozkvetlá jarní louka. Uvědomil jsem si, že opět tahám za výrazně kratší konec, ale neházel jsem pověstnou flintu do žita.
Napjal jsem všechny svaly a pravil: „Přeji vám, velevážený pane Horyno, dobrý den."
Pan Horyna se ke mne otočil zcela, aktovka mu vyklouzla z ruky a řekl: „Zcela upřímně, přeji vám, milý pane Tomáši, dobrý den."
Slzy mi kanuly po tvářích. Jaký to balzám na duši se skrýval ve slovech pana Horyny. Zase mne vyškolil. Otřel jsem si tváře kapesníkem, zadíval se do hlubokých očí pana Horyny a pravil jsem: „Já vám, pane Horyno, z celého svého srdce přeji jen, abyste měl dobrý den."
Myslel jsem si, že jsem na pana Horynu udělal dojem, ale to jsem se tedy pěkně mýlil, protože pan Horyna se mohutně nadechl a zazpíval: „Já pane Tomáši nevím, jsem li toho hoden, snad vaší tíži ulevím, když popřeji vám dobrý den."
Doslova jsem zkameněl. Jaký to krásný baryton! Je to skutečně pan Horyna? Copak stojím ve výtahu s Plácidem Domingem? Leč i já umím zanotovat! Spustil jsem: „Pane Horyno milý, než sestoupáme k cíli, pár slov říct mne nechte, vy jeden drahý kmete, to co na jazyku mám, určena jsou slova jen vám, a to sice jen, mějte dobrý déééén."
To už bylo moc i na milého pana Horynu. Popadl mne za klopy a z velice krátké vzdálenosti mi křičel do tváře: „Ať mě sežehnou pekla plameny, ať octnu se mezi mlýnskými kameny, když nepopřeji vám dobrý den, než se odsud dostaneme ven."
I já jsem uchopil klopy pana Horyny a volal jsem: „Jakože nade mnou stojí nebesa, má duše by nesnesla, kdybych nepředešel kalamitě, a nezvolal tu hlasitě, dobrý déééén!"
Ruce pana Horyny se obtočily kolem mého krku. Cloumal mnou a přitom neustále křičel: „Dobrý den! Dobrý den!"
I já pevně stisnkul hrdlo pana Horyny. „Já vám přeji dobrý den! Já vám přeji dobrý den!" řval jsem, nevnímaje bolest.
Naše těla ve stísněném prostoru výtahové kabinky narážela do stěn, celá kabinka se otřásala. Zrcadlo umístěné na jedné stěně prasklo. Propadal jsem se do temnoty, ztrácel jsem na síle. Další sled událostí znám již jen z policejního protokolu.
V přízemí čekala na výtah sousedka paní Myslíková se svým pejskem, kterého byla toho rána vyvenčit. Výtah dosedl, otevřely se dveře a na zem vypadla dvě objímající se těla, která nejevila známky života. Paní Myslíková se vzpamatovala z počátečního šoku a nečekaje na nic, zalovila v kapse kabátu a chopila se mobilního telefonu. Pohotově vytočila číslo televize Nova, konkrétně redakci televizních novin a ohlásila, aby na místo neštěstí přijel Koranteng s Borhyovou, že prý se jedná o sólokapra. Následně ještě o incidentu informovala jistý bulvární deník. Pak teprve zavolala sanitku.
V nemocnici si mě nechali pár dní na pozorování. Zvedal se mi žaludek, když jsem četl noviny a viděl ty televizní. Strašně to rozmázly. Že prý panelák hrůzy. Dlouhodobé sousedské spory zakončené silou. Dle důvěryhodného zdroje (Myslíková) by za vším mohly být drogy. Otřesený Horyna nastupuje do předčasného důchodu a podobné nesmysly.
A přitom jsem si ještě ráno toho osudného dne říkal, že by to mohl být dobrý den.
Když jsem opuštěl brány nemocnice, doprovázel mě pan doktor Staněk, který mě konejšivě držel okolo ramen. „Nesmíte si to tolik brát, pane Tomáši, však ono se to nějak vyvrbí."
„Snad máte pravdu, pane doktore," opáčil jsem pochybovačně a zadíval se na ulici. „Tak vám tedy za vše děkuji a naschle."
„Na shledanou."
No prosím! Pan doktor a já se s ním rozloučil tak neuctivě na půl huby. Tak jsem se zase otočil zpátky.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
Daniel Tomáš
Vzhůru k výškám
Snad za to může mé dobrácké vzezření, či okouzlující charisma, že mě moji přátele považují za takového zpovědníka, u kterého hledají radu a psychickou podporu. A navíc mám poměrně kvalitní zásobu alkoholických nápojů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz