Skvrna
Když vystupovala z autobusu, zaslechla za sebou smích, ale neměla důvod si toho všímat. Přešla silnici, ušla dalších padesát metrů a odbočila směrem k firmě, ve které byla zaměstnána. Linda chodila do práce vždy dostatečně před začátkem pracovní doby, proto ji nijak nepřekvapilo, že na parkovišti stojí jen pár aut. Jedno z těch aut byl i notně otřískaný pickup, téměř jistě bez platné technické kontroly, ze kterého právě vystupoval jeden z dělníků, který přivandroval z bůhví jaké východoevropské díry.
Mladý kluk, snad něco málo přes dvacet let. Při každé pauze sedával se svými kumpány u vchodu a kouřil ručně balené cigarety. Přitom pokukovali po kolegyních a pak je mezi sebou hodnotili. Nejspíš si namlouvali, co by s nima všechno dělali. Ale bez šance, poněvadž pro kolegyně byli jen špinavou verbeží, která prochlastá první dva dny po každé výplatě.
Mladý dělník se na Lindu ostýchavě usmál, když jej na parkovišti míjela. Zrovna si balil cigaretu špinavými prsty. Linda od něj odvrátila zrak. Už byla skoro u vstupních dveří, když za sebou zaslechla rychlé kroky.
„Linda. Linda," volal na ní ten mladý Ukrajinec, nebo snad Rumun a přibližoval se k ní. Polekaně se otočila. Přišel až k ní, v obličeji celý rudý a něco nesrozumitelně mumlal. V ruce měl nějaké papíry, kterými se ji snažil zakrýt pozadí.
Linda mu nechápavě odstrčila ruku. „Co si to dovoluješ?"
Kolega se na ni omluvně a plaše usmál. Rozpaky z něj doslova odkapávaly. Ukázal na Lindino pozadí a tiše pravil: „Krev."
Lindě chvilku trvalo, než pochopila a následně ji polil stud. Ráno si vzala své bílé tříčtvrťáky, aby vystavila svá bronzová lýtka, když už se celý víkend smažila na sluníčku. Dokonce považovala za pravděpodobné, že její noční nevolnost souvisela s nadměrným opalováním. Teď to však přehodnotila. Ten smích co zaslechla při vystupování z autobusu. Ale jak je to možné? Dostat to přeci měla až za několik dní. Možná ta hormonální antikoncepce. Pitomý pilulky. Musí okamžitě domů, ale copak takhle může zase do autobusu?
Mladý kluk pochopil, co se Lindě odehrávalo v hlavě. Ukázal na svůj prorezlý pickup a řekl: „Já tě odvezu a zase zpátky. Není problém. Je čas."
Lindu by nikdy nenapadlo, že by do tohoto auta dobrovolně nastoupila, ale člověk míní...
Nasedli do auta a ještě než ten nečekaný zachránce nastartoval, podal Lindě špinavou ruku: „Oleg," řekl a usmál se. Linda mu stisk ruky oplatila velice opatrně. Následně se rozjeli. Ze všeho nejvíc Linda doufala, že ji v Olegově autě neuvidí žádná z kolegyní.
Cesta autem přes město probíhala víceméně v tichosti. Linda jen občas upozornila na změnu směru povely doprava, doleva, načež Oleg vždy odpověděl: „Oukej," a usmál se. V jednu chvíli se na něj nenápadně zadívala. Připadala si hloupě, když si uvědomila, jak povrchně se chovala. Jak Olega a jeho kamarády dopředu odsoudila. Vždyť kluk, který vedle ní seděl, a který jí nabídl sám od sebe pomocnou ruku v natolik choulostivé situaci, se nijak neliší od mužů, se kterými se Linda scházela. A když se to vezme kolem a kolem, byla na rande i s ošklivějšími muži.
Zastavili před domem. Oleg vypnul motor a Linda vyskočila z auta. Ještě se však zarazila a otočila se zpět k řidiči. „Jestli chceš, pojď semnou. Dám ti alespoň něčeho napít."
Oleg zaváhal, ale nakonec se odpásoval a vystoupil.
Linda odemkla dveře bytu. Zavedla Olega do kuchyně, řekla mu, ať si z lednice naleje co chce, že tam je cola, voda a možná nějaký džus a sama se odebrala do ložnice.
Svlékla si své bílé tříčtvrťáky. Zvedla je před obličej a pátrala po krvavé skvrně. Kalhoty byly čisté, doslova sněhobílé. Obracela je v rukou, ale nic nenašla.
Dveře do ložnice se otevřely. Stál v nich Oleg a usmíval se, ale zdaleka ne tak plaše, jako na onom parkovišti.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
Daniel Tomáš
Vzhůru k výškám
Snad za to může mé dobrácké vzezření, či okouzlující charisma, že mě moji přátele považují za takového zpovědníka, u kterého hledají radu a psychickou podporu. A navíc mám poměrně kvalitní zásobu alkoholických nápojů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz