Raport z Oldies párty - Neklid u nás na vsi
Se svojí džískou prošel světem a je jisté, že jejich rajsování zdaleka neskončilo. Nastávají však okamžiky, kdy takto letitý šatník je výhodou. Když se naší vesnicí roznesla zpráva, že místní kulturní spolek pořádá v sobotu Oldies párty, zareagoval otec slovy, že on již kostým má připravený. Zkrátka půjde v tom, v čem chodí normálně. To maminka potřebovala na přípravu mnohem více času, ale nakonec se přeci jen napasovala do kožených kalhot a se slovy, že je Suzzi Quatrová, se zavěsila do tatínka a vydali se na cestu k místnímu hostinci. Já šel také, ale bez kostýmu. Byl jsem místním spolkem vyzván, abych průběh akce zdokumentoval a připravil článek pro místní listy, které vycházejí jednou měsíčně v nákladu padesáti kusů.
Do hostince jsme dorazili s mírným předstihem, ale i tak jsme nebyli mezi prvními návštěvníky. Na parketu již řádil poněkud sešlý John Travolta, zbylé pramínky šedivých vlasů lesknoucí se pomádou, černé kalhoty upnuté k prasknutí končily nad kotníky. Ze zadní kapsičky vykukoval hřeben. Prostor mezi kalhotami a tmavými polobotkami vyplňovaly zářivě bílé ponožky. Cigareta za uchem měla dotvořit obraz mladého rebela. Jeho partnerka, asi sto dvaceti kilová Olivie Newton John, kterou náš Travolta klofnul před třiceti lety na myslivecké zábavě, když jí tam našel poblitou s hlavou v záchodové míse, a kde tehdy slíbil, že ji bude opatrovat v dobrém i ve zlém, tančila ve žlutých šatech a ve vlasech měla čelenku s bílými květy. Její překypující hrudník ponejvíc připomínal rozbouřenou hladinu moře.
Usadili jsme se ke stolu a sledovali toto taneční číslo. Dva rychle vypité rumy dodaly na tatínkově odhodlání, vstal a řekl: "Bejby nebude sedět v koutě," popadl maminku a připojili se k pomádové dvojici. Po pár nepříliš zdařilých pokusech a dvou nebezpečných pádech se tatínkovi zdařilo předvést Moonwalk, čímž si vysloužil potlesk již zhusta zaplněného sálu. Maminka se celá červenala a neustále se rozhlížela kolem sebe. Nejspíš se pyšnila tím, že má tak schopného tanečníka. Tatínek se dostal do transu a předváděl úžasné taneční kreace, kdy padal na kolena, vyhazoval maminku do vzduchu, občas se mu jí povedlo i chytit, vykopával nohy do všech směrů a vůbec si to užíval. Do toho ještě řval na celý sál: She´s like a wind!
K poslechu a tanci hrál dvoučlenný Big band bratrů Kyselých, kde starší Jarek je zpěvákem a mladší Ludva dirigentem. Pravda, nejedná se o příliš početné těleso, ale oba bratři se velice snaží a dávají do muziky srdíčko, a to pak posluchač oželí i nějaký ten hudební nástroj. Bohužel však starší Jarek těsně před začátkem akce onemocněl a my se tak po celý večer museli spokojit jen s Ludvovím dirigováním. Zpočátku byla zábava trošku komornější, ale jak se na baru krátily zásoby tvrdého alkoholu, tak se zvedala atmosféra na sále.
Netrvalo dlouho a na parketu již nebylo volného místečka. U stolů seděli jen ti, kteří dávali přednost alkoholu před tancem, anebo ti, kteří potřebovali alkoholem dostatečně zředit krev, než se vydají na parket. Mezi nimi jsem byl i já, ale to jen proto, že jsem zaznamenával průběh akce.
Zpozoroval jsem, že u hlavního stolu a přímo v jeho čele sedí pan Skřivánek a něco vášnivě vypráví skupince posluchačů. I já se zvedl a přenesl si židli k tomuto stolu s nadějí, že uslyším nějakou zajímavou historku. Pan Skřivánek byl na sále nejstarším člověkem a byl dokonce jediným, který zažil léta třicátá. Vyprávění pana Skřivánka bylo skutečně interesantní a velice poutavé. My, posluchači, jsme se v myslích přenesli do dob, které známe jen ze zažloutlých fotografií babiččina šuplete, a to i přes to, že po většinu času pan Skřivánek vyprávěl pouze o tom, jak posranej měl život. Našlo se v naší skupince mnoho žen, které zvaly pana Skřivánka k tanci, ten je ale musel odmítnout, jelikož má levou nohu ze dřeva a pravou nemá vůbec. I tak se pan Skřivánek dobře bavil a tupými údery levé nohy vyťukával do podlahy rytmus svých oblíbených písní.
Došlo i na volbu nejlepšího kostýmu, kterou, jak jinak, vyhrála starostova žena alá Madonna, o které se v žádném případě nedá říct, že je Like a Virgin. Ba naopak. Když už se konečně přítomné dámy smířily s vítězstvím tý starostovo kurvy, nastal problém. Na sál dorazili přespolní Michael Jackson, Sagvan Tofi a Michal David s takovým tím legračním piánem okolo krku, které ale bylo zhotoveno z lepenkové krabice a klávesy byly vyvedeny pouze lihovým fixem. Naše kolektivní veselí tak bylo v ohrožení.
Tato trojice dávala od počátku najevo, že s sebou přinesla do naší dědiny problémy. Doslova se vrhli na bar, kde do sebe lili jednoho paňáka za druhým a netrvalo dlouho, než se jejich pozornost přenesla od výčepu do dekoltů místních krasavic. Což o to, dokud si všímali jen Vlasty Haluzové, bylo vše v klidu. To víte, Vlasta, to snad nemusím ani vysvětlovat. Když však jejich pohledy a především pak nenechavé ruce zabloudily až k Máně Hotové, byl požár na střeše. Karel Hotový, člen místního sboru dobrovolných hasičů, sestavil skupinu odplaty, která se jala hasit požár, a která jako pěst spravedlnosti dopadla na solár plexus Micheala Jacksona a připravila Sagvana Tofiho o dva zuby. Jackson následně opustil sál oknem, hlavou napřed. Michal David se dal na ústup. Ven z hostince ho doprovodily letící půllitry a jeho hořící piáno, které už tak legrační nebylo. Pan Skřivánek tuto bitvu okomentoval slovy, že dneska se ty mladý neumí ani pořádně porvat a pak začal vzpomínat na Evu, jak byla nádherná.
Po této nepříjemné události se pozornost všech dam upínala k naší neohrožené skupince hasičů, kteří své vítězství zapíjeli u baru. Dámy se k nim tiskly, obdivovaly je a přály si být ihned pomilovány. Přitom ale každá z nich ve skrytu duše myslela na to, jaká je to škoda, že musel odejít i ten Michal David, protože ten za nějaké to povyražení stál.
Kvalitní zábava se pozná tak, že čas se nevleče, nýbrž utíká zběsile kupředu, že jej ani nestačíte sledovat. A to se stalo i nám. Pohled na hodinky v nás vyvolal pocit lítosti, že tak povedený večer se chýlí ke konci. Z hostince se začali trousit lidé na cestu k domovu. Někteří šli a někteří byli neseni. Průvod uzavíral klapající pan Skřivánek, který všem vypravoval, že dřív byly mnohem lepší zábavy, a který, aniž by si to připouštěl, se zanedlouho shledá s Evou.
Pak začalo pršet, tak jsme přidali do kroku.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz