Jak mě unesli mimozemšťané
Byl jsem nucen zavítat do této přespolní krčmy, jelikož u nás na vsi musela hospoda přerušit provoz. Ne snad kvůli EET, nýbrž vinou nečekané návštěvy krajské hygieny, kterou jsem po krutých bolestech dutiny břišní sám zavolal. Cesta tam, vedoucí přes les po silnici, jejíž vzhled ponejvíce připomína sýr ementál, byla ještě v pořádku. Ničeho zvláštního jsem si nevšiml a nad hlavou mi radostně štěbetali opeřenci. I zajíček opustil bezpečí pelechu a přišel se na mne podívat k cestě. Vesele jsem mu zamával, ačkoliv mi při tom pohledu značně vyhládlo. Po zdolání mírného vršku jsem se ocitl mimo les mezi poli. Sledoval jsem poskakující bílé srnčí zadnice a kochal se výhledem do dáli. Kdybych tak tušil, co mě o pár hodin později na tom samém místě čeká, zřejmě bych se otočil a pelášil domů.
V hospodě panovala přátelská atmosféra, to se však změnilo příchodem cizáka, tedy mě. Podezíravé a odměřené pohledy sledovaly každý můj pohyb. Naštěstí jsem mezi posádkou poznal jednoho svého známého, se kterým jsme kdysi v mládí před rokem, během nácviku kouření, zapálili u nás na vesnici stoh sena. Pozval mě ke stolu a vybídl mě ke sledování přímého přenosu hokejového utkání, které právě běželo v televizi, a ke kterému byla soustředěna veškerá pozornost lokálu.
Já sice nejsem moc velký nadšenec do hokeje, netrvalo však dlouho, a již jsem se přidal k ostatním, zřejmě bývalým hokejistům, a radil trenérům do televize, jak se zrovna zachovat. Já ani nevím, kdo proti komu hrál, ale cokoliv se na kluzišti odehrálo, to bylo špatně. Všichni v hospodě jsme jasně věděli, kde je chyba a jak jí nejlépe napravit. Ne však aktéři utkání, ti jakoby tam byli poprvé.
Hokej zanedlouho skončil a my tak měli slabou deseti minutovku na zkritizování celého zápasu, jelikož jako další se o slovo přihlásil tenis. Tak ten už mě vůbec nezajímá, abych se přiznal, ale i tak jsem na mladé hráčce nenechal nit suchou. A čím více destilátů jsem pojal, tím sprostěji jsem nadával, čímž jsem si získal respekt okolních štamgastů, kteří každý můj výkřik podpořili pokýváním hlav.
Čas ubíhal a venku se již dávno rozhostila tma. Zpozoroval jsem, že v krčmě jsem zůstal již jen já a pan vrchní, který přišel k mému stolu a netrpělivě si poklepával na své náramkové hodinky, dávaje mi najevo, že je čas odchodu. Položil přede mne zhusta počmáranou účtenku a já se ani nepokoušel dopočítat výsledku. Vstal jsem a vratkým krokem jsem se sesunul k zemi a doplazil ke dveřím.
Chvilku jsem poležel venku před hospodou, než mě studený vzduch probral alespoň natolik, abych byl schopen udržet se na nohou a vydat se směrem k domovu. Cesta se značně prodloužila, jelikož na jeden krok kupředu jsem udělal dalších pět kroků náhodným směrem. Do toho jsem těsně před tou nešťastnou událostí zaznamenal jistou anomálii, kdy mě zcela nepochopitelně, několikrát po sobě, zasáhla asfaltová silnice do čela. No, a právě při jednom takovém zásahu, těsně na kraji lesa, jsem se ocitl v kuželu jasného světla, které mě oslnilo a dočista znehybnělo.
Ucítil jsem, jak mě neznámá sílá táhne směrem ke zdroji toho záření. Věděl jsem, která bije, jelikož jsem viděl mnoho filmů, zabývajících se touto tématikou. Začal jsem ječet: "Vy mezigalaktické obludy, ihned mne pusťte, nebo uvidíte! Víte kdo já jsem?" nechal jsem jim chviličku na přemýšlení, ale vůbec se nesnažili uhodnout. "Jsem řádným obyvatelem planety Země. Člen říše živočišné, též známý jako Homo Sapiens!"
Neznámý hlas promluvil: "Co říkal?"
"Nevím, asi něco o teplouších." a tento druhý hlas pokračoval směrem ke mně: "Nyní budete převezen na záchytnou stanici, kde budete podroben dalšímu zkoumání."
"Nikdy!" zakřičel jsem a v rámci sebeobrany jsem kolem sebe začal zuřivě vykopávat nohy. "Nemíním tuto Zemi opouštět!" Pak najednou jeden z mých zbloudilých kopanců zasáhl prostor mezi vetřelcovými stojnami. Hle, tak zde je jejich citlivé místo, pomyslel jsem si, když se vetřelec sesunul s bolestivým vzdechem k zemi. Dobře skrytou patičkou jsem pak zásahem do stejných partií odrovnal i druhou příšeru a podařilo se mi vysvobodit.
Kužel světla zhasl a já utíkal lesem, nedbaje větví šlehajících mě přes tváře, po kterých mi kanula krev. Kdybych se otočil, spatřil bych za sebou vesmírný koráb osvětlený podivným modrým majáčkem. Ale já si ohlédnutí nedovolil. Běžel jsem dlouho a ani pořádně nevím kam, ale po nějaké době jsem spatřil stoh sena. Dosprintoval jsem až k němu a zahrabal se do něj až po krk v naději, že zde zůstanu skryt. Pocuchané nervy si vyžádaly svoji pravidelnou dávku nikotinu. Zcela vysílen jsem během pokuřování upadl do tvrdého spánku, ze kterého mě probudil až příjezd hasičských vozů.
"No, a takhle se to všechno událo," řekl jsem postavě s letitou a vrásčitou tváří usazené v pohodlném křesle.
"No... Pane Tomáši," promluvil pan doktor. "Ty prášky, co jsem vám dal posledně, berete je?"
"Tak určitě..."
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz