Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vysmát se smrti do ksichtu

3. 02. 2017 8:31:36
Pan Lenský měl a má těžký život. Žena mu zdrhla za zajíčkem, dcera, se kterou si nikdy moc nerozumněl, se postavila na vlastní nohy a o otce ztratila zájem, ze zaměstnání byl po třiceti letech vyhozen.

Tak teď pan Lenský sedí sám v prázdném bytě, ze kterého si bývalá manželka odnesla prakticky cokoliv, co se jí hodilo do nového života. On proti tomu ani nijak neprotestoval. Bylo mu to lhostejné. Stejně, vzhledem k dluhům, přijde i o tu jedinou židli a střechu nad hlavou. Proč se jeho život sesypal jako domeček z karet?

Kvůli strachu. Kvůli fobii. Z čeho? Ze smrti! Pan Lenský byl v životě zvyklý všechno řídit. Ve firmě, kde pracoval, by se nikdo ani neuprdl, aniž by mu to předtím pan Lenský neschválil. Toto komandování si bohužel přenesl i do svého soukromého života. Paní Lenská měla dost trpělivosti, ale ta jí došla ve chvíli, kdy se v jejím životě objevil mladý kolega se zálibou ve starších ženách. Uvědomila si, že se jí otevírá nová cesta, na které již nebude muset snášet komandování ze strany svého muže, kterého přestala milovat pět let po svatbě. Jediná dcera svého otce nesnášela. Svojí pubertu prožila v cele. Nejdál se s rodiči dostala na chatu, kam otec nařídil povinné víkendové odjezdy. Hned po maturitě si vzala prvního blbce, který se namanul. Nemá šťastný život, ale lepší, než žádný.

Smrt. To slovo pana Lenského děsilo od chvíle, kdy jeho bratr náhle zemřel. Ten bratr, který celý život sportoval a dbal na zdravou stravu, prostě jednoho dne nevstal z postele. Prý nějaká srdeční vada nebo co. A pan Lenský se zabořil do bahna strachu, protože si uvědomil, že smrti neporučí, a že si pro něj přijde, ať už to je či není v plánu. On tohle nemůže řídit, ona ho neposlouchá a dělá si co chce. Z práce, kde trávil víc jak polovinu života, byl vyhozen, protože do ní přestal pravidelně docházet. Ze strachu o své zdraví trávil pan Lenský většinu dnů u doktora, který ho považoval za obyčejného hypochondra. A tak tu pan Lenský sedí na odrbané židli a čumí do zdi, protože nemá kam jít a ani se mu ven z bezpečí bytu nechce. A pak se to v něm zlomilo a učinil rozhodnutí, které se mu usadilo již před pár dny vzadu na mozku.

Z věšáku vzal klíče od auta, které měl v ruce naposledy snad před půl druhým rokem, sbalil si pár věcí a odjel na chatu. Autem přestal jezdit ve chvíli, kdy si uvědomil, že může být mistr volantu, ale k čemu to je, když se k vám v protisměru řítí hovado, které do auta sedlo hned po opuštění výčepu. Přijel na svojí milovanou chatu, která ho de facto připravila o jeho dvě milované ženy, odemkl a usadil se na balkoně se šálkem kávy. Čekal, zda se jeho rozhodnutí změní, ale bylo pevné. Dopil a šel k autu, kde z kufru sebral své jediné zavazadlo. Provaz.

Klíče od auta a chaty si dal do kapsičky na prsou a vydal se do lesa. Nebude čekat s rukama v klíně, až si pro něj svině s kosou přijde. Ne! On si tohle bude řídit sám. Našel vhodný strom s pevnou větví, přes kterou přehodil provaz a upevnil ho. Postavil se na pařez u paty stromu a navlékl si smyčku. Malý krůček pro člověka a s přihlédnutím k významu pana Lenského absolutně žádný krok pro lidstvo. Vzadu na krku se ozvalo prasknutí, jaké dělá suché polínko v krbu. Čas se zastavil a pár kroků od stromu se objevila postava zahalená v kápi, s nabroušenou kosou a bezmasou tváří. Kolem ní viselo ve vzduchu listí, které na své cestě k zemi zatím nepokračuje. Smrtka se divila a škrábala se kostnatým prstem v oblasti spánku. Pan Lenský měl přece zemřít za sedm let v krutých bolestech vyvolaných rakovinou žaludku.

Tu se pan Lenský probral. Otevřel oči a zbytek překousnutého jazyku zastrčil zpátky do úst. Jeho oči se střetly s prázdnými a temnými důlky na lebce smrti. Pan Lenský se pousmál a řekl: "To jsem s tebou ale pěkně vyjebal, co?"

Autor: Daniel Tomáš | pátek 3.2.2017 8:31 | karma článku: 29.24 | přečteno: 2234x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.