Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak mě řidič MHD připravil o práci

23. 02. 2017 8:30:00
Našel jsem si novou práci, do které bych býval dojížděl autobusem MHD. Mojí velikou výhodou bylo to, že zastávka pro tento bus stojí jen kousek od mého domova. Nevýhodou pak to, že zastávka je na znamení, což bylo kamenem úrazu...

V pondělí jsem si to hezky nakráčel na zastávku. Byl jsem maličko nervózní. To víte, nové zaměstnání, noví kolegové a samozřejmě i nové kolegyně, ale těch prý na šachtě zas tolik není. Díky cedulce na peróně jsem pochopil, že musím dát řidiči znamení, jinak zastávku projede a na mě se vykálí. A to už jsem zahlédl autobus, jak vyjíždí ze zatáčky a rychle se ke mě přibližuje. Vyčkal jsem momentu, kdy byl řidič tak blízko, aby mne viděl, a pak jsem na něj, na znamení, jedním okem mrknul. Šofér ten den asi vstal z postele špatnou nohou, možná rovnou spadl na hubu. Zastávku projel bez jediného náznaku zpomalení a já se jen smutně nadýchal prachu a výfukových zplodin. Další autobus měl jet až za dlouho, takže do práce jsem nakonec nešel.

V tentýž den večer, když jsem v hospodě s kamarády zapíjel můj první den v nové práci, jsem se jim zmínil o mém problému s autobusem. Myslím, že to byl Kadel, kdo řekl, že znamení se řidiči dává zdviženou rukou.

V úterý jsem si to hezky nakráčel na zastávku. Byl jsem celkem nervózní, ale utěšoval jsem se, že dneska již všechno klapne. Jakmile jsem v zatáčce zahlédl autobus, neváhal jsem, postavil se do pozoru tak, až mi paty cvakly o sebe, vypnul prsa a zdvihl před sebe pravici, zhruba do úrovně očí. Šofér zastavil doslova na místě. Že vystoupí z vozu, to jsem nečekal a řekl jsem mu, že žádná zavazadla s sebou nemám, a že mi tedy pomáhat nemusí. Jeho však nezajímala moje bagáž, jako spíš já sám. Popadnul moji ještě stále zdviženou pravici a začal mi ji lámat v zápěstí a přitom na mne řval, že jeho babička byla na nějakým chemickým táboře, a že se zabývala plyny nebo co. Prostě totální magor. Ten den jsem do práce nešel, měl jsem pochroumanou ruku. Večer jsem v hospodě poslal Kadla do prdele.

Ve středu jsem si to hezky nakráčel na zastávku již o hodinu dřív. Nanosil jsem hromadu dříví a z domova jsem si přinesl deku, abych mohl dávat kouřové signály a řidič měl tak šanci mě zaregistrovat již dávno před příjezdem. Bohužel, těsně před příjezdem autobusu jsem se nadýchal kouře a udělalo se mi tak mdlo, že jsem nebyl schopen hromadné přepravy. V tomhle stavu jsem do práce nešel, musel jsem si dát panáka, abych se trošku spravil.

Ve čtvrtek jsem si to hezky nakráčel na zastávku a nešel jsem sám, jelikož jsem s sebou táhl na řemínku přivázané jehňátko. Na zastávce jsem na zem křídou nakreslil znamení satana. Jakmile se v zatáčce objevil autobus, já, na znamení zájmu o využití hromadné přepravy, jsem jehňátko podříznul. Autobus zastavil opět na místě, ale tentokrát nevystoupil jen řidič, ale rovnou celé osazenstvo. Začali mne nahánět po ulicích a řvali, že jsem tyran a patřím za mříže. Nakonec se mi podařilo uniknout a rychle jsem zapadl do hospody, abych zahnal žízeň vyvolanou úprkem. Ten den jsem do práce nemohl, bál jsem se opustit lokál.

V pátek jsem hezky zůstal ležet v posteli. Volali z práce, že už chodit nemusím. Ptal jsem se jich, jestli si uvědomují, že jsem tam vlastně ani jednou nebyl, ale odmítli se se mnou bavit. Taková nespravedlnost, řekl jsem si a šel to zapít do hospody. Co jiného s prodlouženým víkendem.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 23.2.2017 8:30 | karma článku: 30.46 | přečteno: 2076x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.