Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nevěřící hovada

16. 03. 2017 8:34:05
Víkendy jsme s rodiči jezdili trávit na chatu, což pro nás, měšťáky, bylo značně dobrodružné. Vodu jsme chlemtali ze studny, topili jsme v kamnech, jídlo jsme si trhali ze stromů, a místo televize jsme chodili očumovat krávy...

Do kravína, samozřejmě. A hned naproti byl prasečák, což bylo také velice zajímavé. Trošku smrádek a hejna much, ale to je i ve městě.

Jednoho dne byl tatínek neklidný. Neustále chodil za maminkou do kuchyně, která kuchtila nějakou dobrotu, asi štrůdl, protože tehdy bylo hodně jablek. Já seděl v obýváku a maloval si a jedním okem pozoroval tatínka, jak se před maminkou naparuje, občas jí něco zašeptal, ona se zachichotala, pak jí dokonce poplácal po hýždích, čemuž se chichotali oba dva, a tak podobně. Po chvilce se tatínek vrátil z kuchyně do obýváku a měl v očích podivný lesk. Podíval se na mě, pak na bratra, který si četl, a pak se zadíval z okna ven, kde již dobrou hodinu bez ustání lilo a nic nenasvědčovalo tomu, že se počasí umoudří. Tatínek řekl: "Venku je tak krásně a vy holoto smrdíte doma u televize! Padejte ven!" Společně s bratrem jsme namítali, že na chatě žádnou televizi nemáme, a že venku není příznivé počasí, ale to už se tatínek chopil rákosky a hnal nás před chatu. Naštěstí nám ještě maminka v běhu stačila navléci pláštěnky.

Sotva nás tatínek vyhnal ven, zabouchl dveře od chaty a my slyšeli, jak je zevnitř zamyká. Maminku to vaření asi nějak zmohlo, protože podle kroků a hlasů vycházejících z chaty jsme poznali, že si jde společně s tatínkem odpočinout do ložnice. Zeptal jsem se bratra, co budeme dělat a on, protože byl starší a měl vůdčí rysy, rozhodl, že se půjdeme podívat do lesa. Tak jsme šli.

Bratr mě velice rád strašil. Když jsme byli hluboko v lese, kde kolem nás nebylo jediného živáčka, začal mi vyprávět příběh o strašlivém zvířeti, které obývá tyto lesy a je lačné po lidské krvi. Toto zvíře se nazývá Zlombidlo. Vzhledem připomíná slona, ale je mnohem větší a má hustě ozubenou čelist se špičatými zuby, kterými rve z oběti maso za živa. Útok Zlombidla se však nejčastěji soustředí na hlavu oběti, a proto je nejlepší obranou strategií, v případě spatření Zlombidla, strčit hlavu do země, pak existuje šance, že vás Zlombidlo nechá na pokoji. Byl jsem z tohoto vyprávění opravdu vyděšený a celou dobu jsem si vytipovával místa, kam si v případě potřeby zahrabu hlavu, ale naštěstí jsme ten den žádné monstrum nepotkali.

Týden na to, kdy se školní rok chýlil ke konci, usoudili kantoři, že zanechají své snahy nám vštípit do hlavy nové informace a raději nás, hovada, vezmou do přírody. Naše třídní učitelka, vášnivá sběratelka lesních plodů, využila této situace a rozhodla, že naše třída půjde na procházku do lesa, proti čemuž jsem vášnivě protestoval a postavil si hlavu. Marně jsem spolužáky a paní učitelku přesvědčoval o nebezpečí, které na ně v lesích číhá. Nic nepomohl ani zdařilý nákres Zlombidla s detailním popisem. Prosil jsem je, ať raději zůstanou ve škole a v klidu a bezpečí si hrají na tichou poštu. Nabídl jsem paní učitelce, že když přehodnotí své stanovisko, smažu bez větších řečí celou tabuli, ale ani to nepomohlo. Paní učitelka byla však natolik ohleduplná a řekla, že jestli do lesa nechci, mohu zůstat ve třídě, položit si hlavu na lavici a držet hubu.

Tak jsem tedy zůstal a sledoval jsem z okna hlouček dětí s paní učitelkou v čele, jak přecházejí silnici a míří k lesu. Některé z těch dětí se na mne otočily a posměšně si ťukaly na čelo. Přemýšlel jsem, kolik z nich se vrátí živých a zdravých. Byl jsem rád, že jsem mohl zůstat. Ve třídě zavládlo ticho a byl klid, čehož jsem využil k samostudiu. Zalovil jsem v aktovce a vytáhl své maturitní otázky. Však nám ta mrcha již klepala na dveře a do zkoušek dospělosti tak zbývalo posledních pár dní.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 16.3.2017 8:34 | karma článku: 25.93 | přečteno: 1210x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.