Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Holt nejsem normální chlap

6. 04. 2017 8:34:51
Se zatajeným dechem jsem sledoval, jak si nesympatický detektiv poradí s další nalezenou mrtvolou, kterou za sebou zanechal šílený vrah. To jen do chvíle, než pozornému oku mé přítelkyně neušla skutečnost, že se nám kýve stolek.

Který je před televizí. Já se tím vůbec netrápil a poukázal jsem na fakt, že stolek jsem již před nedávnem opravil, což jí tedy nikterak neuspokojilo, ukázala prstem na tři pivní tácky, které podepíraly jednu nohu stolku a řekla, že takhle si opravu tedy rozhodně nepředstavuje. Řekl jsem, že další tácky klidně přinesu zítra, ale to se jí samozřejmě nelíbilo a místo toho mi řekla, že si mám dojít pro nářadí.

"Copak ty nemáš nářadí?" zeptala se mě, když viděla můj nechápavý výraz.

"Jo, jasně, že ho mám! Hned vedle obleku Batmana," odpověděl jsem jí a doufal, že má ironická odpověď ukončí krizi a já se tak budu moci v klidu koukat na detektivku, kde postupně přibývalo mrtvol.

"Každej normální chlap má nářadí. Aspoň se zkus po něčem podívat," řekla mi a já se s neskrývaným povzdechem zvedl a šel do komůrky, kam vnášíme vyřazené věci, které již nikdy více nebudeme potřebovat, ale z nějakého nepochopitelného důvodu je neodneseme k popelnici.

Postával jsem v komůrce mezi tím vším harampádím a přemýšlel nad tím, co mi má milá řekla. Že každý normání chlap má nářadí. Tak proč já, sakra, nemám ani pitomej šroubovák? Vzpomínám, že s tátou jsme o víkendech na chatě neustále něco kutili. Já byl tou pověstnou pravou rukou a otec mne pořád posílal do dílničky pro nářadí. Dílnička, jak tomu s láskou říkal, byla ve skutečnosti normální dílna. Tam měl na stolech, v šuplících, ve skříních a v regálech položené různé pomůcky. Mě vždycky pro něco poslal, já mu přinesl úplně něco jiného a on se pak plácnul do čela a kroutil hlavou.

U dědy to bylo úplně stejné. Dvacet různých šroubováků, troje kleště, štípačky, vruty, hřebíky, pilky, klíče, vrtačky, kladiva, vazelína, umaštěný hadry a nějaký hmoždinky. A mnohem víc tam toho ještě bylo. Kde to vůbec děda s tátou vzali? To snad někde museli nakrást, nebo já nevím. Ženský občas zajdou do obchůdku okouknout nějaké to oblečení, tak jestli chlapi chodí koukat na kladiva a podobně... Nevím.

Každopádně, postával jsem v té komůrce a s vědomím, že absolutně netuším, k čemu slouží nějaký podělaný hmoždinky, jsem nakopnul tašku, co postávala v rohu, a ze které se s cinkotem vysypala kávová lžička. Pomyslel jsem si, že úzké zakončení jejího "držátka" by mohlo hravě zastoupit šroubovák.

Vrátil jsem se tedy zpět do obýváku a začal se věnovat stolku. Lžička krásně pasovala do otvorů na šroubcích. Tu jsem jeden utáhl a hned vedle další povolil a zanedlouho získal stolek požadovanou stabilitu a já tak mohl vítězoslavně pozvednout lžičku nad hlavu a směrem k přítelkyni zvolat: "Vidíš? Správnej chlap si umí poradit". A ještě jsem lžičku políbil, jako sportovci líbají své dobyté trofeje. Místo do komory jsem jí dal k ostatnímu nádobí, protože tahle maličká do harampádí nepatří.

Zažíval jsem příjemný pocit. Prostě jsem jako správný chlap vzal nářadí a opravil nábytek, jak bylo zapotřebí. Taková normálka, no. Dokonce jsem zauvažoval, že bych si doma taky zřídil nějakou malou dílničku. Usadil jsem se před televizi a položil si nohy na opravený stolek, který se pod jejich vahou zhroutil do sebe, přičemž naše sluchovody byly naplněny zvuky tříštěného skla. Jídlo, pití, časopis, kniha či dálkové ovládání, to vše se válelo na zemi. Detektivka již dávno skončila, přesto se schylovalo k další vraždě.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 6.4.2017 8:34 | karma článku: 32.04 | přečteno: 2755x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.