Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Těžká křivda

20. 10. 2017 8:43:12
Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

Cestou do hospůdky jsem si v duchu říkal, jak je Jarda dobrej kluk. Kéž by měl každý člověk takového kamaráda, jakého mám já. V životě to kolikrát stojí za prd, ale vše se snáší lépe, když máte spřízněnou duši, se kterou si sednete u pivka a všechno to proberete horem a dolem.

Seděli jsme, popíjeli a vzpomínali na dětská léta. Je úsměvné, že věci, které jsme v minulosti považovali za důležité, se teď jeví tak malicherně. V jednu chvíli se mi vybavila historka a musel jsem přemáhat smích, abych nevyprskl nepolknuté pivo na stůl.

"Pamatuješ, jak jsme se školní družinou chodili do parku na hřiště?" zeptal jsem se Jardy, a ten již s úsměvem přikyvoval. "Tenkrát jsme tam hráli tu hru na rybičky a rybáře, pamatuješ?" a Jarda už se smál hlasitě, protože moc dobře věděl, kam tím mířím.

"Myslíš, jak mě pak celý den hledala policie?" přesvědčoval se ještě, ale výbuch mého smíchu dal najevo, že myslíme totéž.

"Přesně," vykuckal jsem ze sebe v záchvatu smíchu. "Já byl tenkrát rybář a chytil jsem tě, ale ty jsi se mi vytrhl a tvrdil jsi družinářce, že jsem se tě ani nedotkl. Pak jsme tam na sebe řvali a ty jsi to neunesl a utekl jsi pryč z parku".

Tenkrát z toho byl docela průser. Učitelky byly dosti vystresované a vše se ještě umocnilo, když si nic netušící Jardovi rodiče přišli do družiny vyzvednout synka, který se ještě nacházel mimo ústav. Družinářky se pokusily uchýlit ke lsti a přesvědčovaly zmatené rodiče, že žádného syna nikdy neměli. Tuto lež však Jardův otec prokoukl a volal: "To není možné! Proč bychom tedy navštěvovali třídní schůze? No proč?"

Na Jardovu matku přišly mdloby. Ztěžka dosedla na lavičku a sípavě zašeptala: "Chcete mi snad říct, že mé jediné, takřka normální dítě se právě teď potuluje samo v okolí borské věznice?"

"To není vůbec jisté," pravila zamyšleně paní družinářka, "mohlo ho třeba přejet auto."

Auto Jardu nepřejelo, nýbrž přivezlo. Nějaký čas potom byl Jarda na škole za velikého frajera, jelikož minimálně polovina ústavu viděla, jak Jarda vystupuje z policejního vozu a za doprovodu dvou statných policistů míří do školní družiny. Je to rebel, vzdychaly dívky.

Jarda se pomalu napil z půllitru, otřel si pěnu z pod nosu. Pak pevným hlasem řekl: "Nechytil".

"Cože?"

"Nechytil jsi mě," zopakoval Jarda.

"Vždyť i učitelka říkala, že chytil,"

"Ta byla blbá a slepá k tomu."

"Ale to víš, že jsem tě chytil! Všichni to viděli," oponoval jsem

"Ani ses mě nedotkl," řekl Jarda.

"Co kecáš, vždyť to bylo úplně jasný!" začala mi docházet trpělivost. A Jardovi taky.

"Tys byl vždycky taková malá svině. Tenkrát sis to celý vymyslel," řekl a přitom na mě cenil zuby. To už jsem ale nevydržel a chytil jsem Jardu pod krkem. Cloumal jsem s ním a řval na něj z plných plic, že jsem ho tenkrát jasně chytil, a že ne náhodou jsem v současnosti držitelem platné povolenky k rybolovu, že už tenkrát to ve mně bylo. Jarda však při tom cloumání nahmatal na stole půllitr a snažil se mě s ním zasáhnout do hlavy. To už jsme kolem sebe zpřevrhali několik židlí a vylili piva přísedících lidí, kterým, mohu-li soudit podle jejich hlasů, se to příliš nelíbilo.

Netrvalo dlouho a přihnal se k nám pan hospodský. Chlap jako hora a dobrých sto dvacet kilo živé váhy mne trošku uklidnilo. Odtrhl nás od sebe a já mu vysvětloval, jak se věci mají, ale pan hospodský asi nikdy rybičky a rybáře nehrál a řekl, že je mu úplně u prdele, jestli jsem toho druhýho magora chytil. Na to se mu Jarda vytrhl ze sevření, vlepil mu facku a zařval: "Nechytil!", načež utekl z hospody směrem k borské věznici a mě zanechal na místě činu i s jeho neuhrazeným účtem, dalším účtem za rozbité sklo a plačícím hospodským.

Cestou z hospůdky jsem si říkal, že si člověk musí lépe vybírat kamarády, se kterými posedí u piva. To aby chmelomok příliš nezhořknul a měl správný říz. Abych však Jardu jen nehanil a trošičku tak přispěl i na jeho obranu, je třeba říct, že jsem ho tenkrát fakt nechytil...

Autor: Daniel Tomáš | pátek 20.10.2017 8:43 | karma článku: 28.66 | přečteno: 2289x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Když se z chlapce stává muž

Patnáctý rok života muže je rokem velkých změn. Pod nosem vyraší stupidní a odporné chmýří, hlas jakoby se nemohl rozhodnout, zda se ponese v sopránu či basu, varlata se spustí až do oblasti kolen a tvář pak ponejvíce připomíná...

10.7.2018 v 14:16 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 883 | Diskuse

Daniel Tomáš

Proč čeští fotbalisté nejsou oporami evropských velkoklubů?

Nebo proč alespoň nejsou součástí takových týmů, jako byli hráči generace kolem Pavla Nedvěda? Proč například Chorvatsko, na rozdíl od nás, účinkuje na Mistrovství světa a má v kádru opory Realu Madrid a Barcelony?

24.6.2018 v 12:39 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 2256 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak obec Rybitví ke svému názvu přišla (bez záruky)

Valím si to takhle po dálnici, když v tom se z autorádia ozve známý hit Rybitví od kapely Yo Yo Band. Začnu si hlasitě zpívat a v rytmu bubnovat do volantu. Pak mi řidič autobusu řekl, ať toho okamžitě nechám.

21.6.2018 v 14:06 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Nejslavnější český podvodník

S tím nadpisem se jistě dá polemizovat. Naše země je na podvodníky bohatá a je tedy z čeho vybírat. Ale jedna věc je ukrást miliony a zmizet s nimi v Karibiku a druhá věc je prodat Eiffelovku nebo vyzrát na samotného Al Caponeho.

7.6.2018 v 8:44 | Karma článku: 32.13 | Přečteno: 3214 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Pavel Hewlit

Místo, kde si hrají duchové

Už jako dítěti mi říkali, že se nemám moc přibližovat ke Kolbence (tedy ke spalovně). Ne abych se nakazil prací, jak jsem si původně myslel. Prý to místo není vhodné pro děti z jiného důvodu. Některá místa nemají děti ráda.

16.7.2018 v 18:37 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 136 | Diskuse

Hana Bočková

Čím voní domov

Také vám dnes něco zavonělo pod nos ? Vůně. Jeden z nejsilnějších vjemů. Každý dům má svou typickou vůni. Každý člověk, každý oběd ...

15.7.2018 v 20:42 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 299 | Diskuse

Milan Slanina

Je-li něco jinak, je jinak všechno.

Na Počátku bylo Světlo, to Světlo bylo u Boha a Bůh byl Světlem. Tak to bylo na Počátku u Boha. ( Evangelium Pokory ... )

15.7.2018 v 17:42 | Karma článku: 8.08 | Přečteno: 262 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kde kráčí sám Bůh

„To bys mně za tu procházku musel zaplatit, bro, abych s tebou šel“ řekne sebejistě a pohlédne mi do očí s drzostí svých patnácti let. „Ujišťuji tě, že budeš královsky přeplacen“, odpovím.

14.7.2018 v 21:20 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 292 | Diskuse

Luboš Vermach

Vítejte v klubu miliardářů

Lord Richard oznámí zásnuby George a Maureen. Lidé se radují, protože spojením rodů získá společenství na síle. Avšak Patricii se rozplynul její velký sen. Když se zdá, že je vše ztraceno, vyslechne zajímavý noční rozhovor.

14.7.2018 v 16:59 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 404 | Diskuse
VIP
Počet článků 115 Celková karma 24.74 Průměrná čtenost 1619

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz