Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se vypořádal se šmejdem

13. 04. 2017 8:39:30
Náš dědeček je již v důchodu a zřejmě se docela nudí. Stává se tak poměrně často, že neodmítne do domu pustit šmejda, který mu nabízí různé hrnce či mobilní tarify. Moje mamina pak musí chodit po městě a rušit dědečkem uzavřené...

...smlouvy a obchody. A že už se něco nachodila. Nic nepomohlo ani její domlouvání dědečkovi. Oni šmejdi vědí, jak na to. A tak mě jednoho dne maminka pověřila důležitým úkolem. Dědečkovi řekla, aby nám okamžitě zavolal, jakmile se u něho objeví domovní prodejce a v tu chvíli budu na místo vyslán já a důrazně šmejdovi promluvím do duše. Jak může člověk se sto sedmdesáti centimetry někomu důrazně promlouvat do duše jsem netušil, ale důvěru ve mne vloženou jsem nemínil zklamat.

A jednoho dne to přišlo. Dedeček dal echo a do telefonu zahlásil předem domluvené heslo - kuře je v troubě. Na nic jsem nečekal a sedl do auta. "Je v obýváku," řekl mi dědeček, když jsem se zouval u něho na chodbě. Nakráčel jsem si to tedy do obýváku, ruce pěkně od těla, abych budil zdání nadopovaného vzpěrače. V pokoji již byly rozestavěné nějaké hrnce a za nimi se v křesle krčil šmejd. Přišel jsem až k němu a řekl: "Koukej si to tady sbalit a vypadni,". Díval se na mne jako na blázna, ale když pochopil, že si nedělám legraci, začal si balit ty jeho hrnce zpátky do tašek a něco si brblal.

Sledoval jsem ho pozorně, přeci jen to je šmejd a ještě by mohl něco ukrást, když v tom jsem zahlédl fakt parádní pánvičku. "Počkejte chvilku," zarazil jsem ho, "co byste chtěl za tu pánvičku?" Řekl mi cenu, která nebyla zrovna malá a já se tak k uzavření obchodu příliš neměl, čehož si asi všimnul a řekl: "Ale mohl bych vám k tomu dát tenhle hrnec za polovinu," a ukázal mi celkem pěkný hrnec. To už vypadalo mnohem lépe. Dědeček se zeptal, jestli by pánvičky nebyly dvě a měl velikou radost, když prodejce vytáhl další. A to nebylo všechno!

Za velice rozumnou cenu se k pánvičce a hrnci dala pořídit ještě luxusní sada příborů. A ne nějakých hliníkových, ale rovnou plastových! Řekl jsem prodejci, ať ty hrnce a kastrůlky před námi neschovává a kouká je všechny hezky vybalit. To byla nádhera. Dali jsme s dědečkem hlavy dohromady a po krátké diskuzi jsme si zakoupili jednu sadu hrnců na doma, jednu na chatu a jednu pro maminku, s tím, že pro maminku jsme ještě dostali úplně zadarmo dvě slušivé chňapky do kuchyně.

Řekli jsme tomu milému chlapíkovi, že už máme asi vše a že tedy obchod uzavřeme, ale prodejce sprásknul rukama a řekl: "Jejda, to je škoda. Kdybyste nakoupili ještě jen za padesát tisíc, tak bych vám dal zdarma tuhle krásnou zástěru a dvě houbičky na nádobí."

No neberte to... Tak jsme tedy zakoupili ještě další sady. Jedna se dá k Vánocům tetě Blance, jedna se dá tetě Vilmě a další tři se ještě odvezou na chatu, však se tam neztratí! To už jsme museli vybírat z katalogů, protože si ten sympatický prodejce bohužel více zboží nepřinesl. Ale v katalogu bylo z čeho vybírat. Krom vybavení do kuchyně jsme ještě nakoupili nějaké deky, potahy na křesla, křeslo, polštáře a matrace, které vám narovnají páteř. A přitom se cena přehoupla jen něco málo přes dvěstě tisíc!

Jenomže, k tomu, abychom dostali parádní kšiltovku zdarma, nám ještě dvacet tisíc scházelo. Prodejce ale nebyl žádný škrt, takže nám oběma nabídl nový mobilní tarif. Sice teď platíme měsičně o něco víc, ale zase jsme přišli o nějaké volné minuty. A kšiltovka je naše!

Při placení jsem zjistil, že mám v peněžence jen použitý lístek na tramvaj, ale i na to prodejce myslel a během chviličky jsem si přes něj sjednal velice výhodnou půjčku, kterou, půjde-li vše podle plánu, budu splácet až do konce života.

Srdečné bylo naše loučení a ještě dlouho jsme mladíkovi mezi dveřmi děkovali. I já už byl na odchodu. Ještě jsem však pomohl dědečkovi přestěhovat postel do obýváku, protože ložnici jsme museli vyhradit jen pro nakoupené zboží. Doma už na mě maminka čekala a hned se ptala, jak to u dědečka dopadlo.

"Počkej chvilku," řekl jsem jí. "Já ti to budu všechno vypravovat," a podal jsem jí chňapky.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 13.4.2017 8:39 | karma článku: 30.52 | přečteno: 1402x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.