Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O kolečko víc

11. 05. 2017 8:21:26
Jednoho dne moji rodiče usoudili, že jsem zparchantělý městský synek, a že bude nejlepší, když letošní prázdniny budu trávit na venkově, na koňském a farmářském táboře.

Já však dost hlasitě protestoval a rozhodně jsem se nehodlal vzdát myšlenek na mořské vlny olizující písečné pláže. "To mě vážně pošlete na prázdniny do pracovního tábora?" ptal jsem se jich. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem doma držel protestní hladovku, což nakonec obměkčilo srdce rodičů, především matčino. Začátkem prázdnin mi pak rodiče oznámili, že na tábor tedy nepojedu, a že si místo toho uděláme společný výlet a zajdeme si na zmrzlinu. Maminka mi na cestu sbalila prádlo na celý měsíc a jelo se.

Byla to bouda! Na žádnou zmrzlinu se vůbec nejelo, místo toho jsme zaparkovali kdesi v divočině. Všude kolem nás byly jen ohrady a nějaké stodoly. Do výše vyskládané balíky sena a mezitím se pásla roztodivná zvířata, které jsem znal jen z televize. Z dálky k nám přicházel podivně oblečený pán. Měl na sobě zablácené a bůh ví proč gumové boty, špinavé montérky a kostkovanou košili. Představil se nám jako pan Přecechtěl, vedoucí tábora. Využil jsem chvilku nepozornosti, kdy se pán zapovídal s mými rodiči a vyškrábal jsem se do koruny poblíž rostoucího stromu, který jsem odmítal opustit. Maminka se o mě strachovala, ale pan Přecechtěl jí uklidnil a řekl jí, ať se nebojí, že prý zrovna s chlapci a děvčaty nacvičuje střelbu ze vzduchovek, a že jistě brzy slezu dolů.

Zanedlouho se pod stromem sešlo na dvacet ozbrojených chlapců a mezi nimi i pár dívek. Dovolím si tvrdit, že jsem se držel opravdu dost statečně, a to i tehdy, kdy střely svištěly jen těsně kolem mých uší. Dokonce jsem snesl i jednu trefu na břicho a jednu do oblasti hýždí. Štíply, to jo, ale nic, co by mě donutilo opustit strategicky výhodné místo. To jen do chvíle, než si vzduchovku nabila Sabina Vysavačová a přesnou ranou na můj krk mi pomohla slézt ze stromu, za což večer u táborového ohně převzala diplom. Dopadl jsem na znak ke kořenům stromu a pokoušel se obnovit správnou funkci dýchacího ústrojí, když ke mně přistoupil pan Přecechtěl, podal mi ruku a řekl: "Tak tě tady mezi námi srdečně vítám!". Rodiče mi popřáli, abych si hezky užil prázdniny, sedli do auta a odjeli k moři.

Zpočátku se mi nedařilo zapadnout do kolektivu. Na práci kolem farmy jsem byl neumětel a ke koním mě raději ani nepouštěli. Všichni mi dávali najevo, že jsem práce se štítící měšťák a dokonce se mezi sebou vsázeli, jak dlouho bude trvat, než se nervově zhroutím. Jen pan Přecechtěl byl na mě hodný a jednoho dne mne vzal kolem ramen a řekl mi, že mu nemusím pořád říkat pane Přecechtěl, že mu klidně můžu říkat pane Mistr a poslal mě kydat hnůj. Jezdil jsem s plně naloženým kolečkem sem a tam a byl jsem rozhodnut, že tábor za tmy opustím. Jenže... Po práci jsme samozřejmě měli i nějaký ten čas volna a odpočinku, a protože letní slunce vydatně pálilo, chodili jsme se koupat k nedalekému rybníku, a tam si jednoho dne odložila Sabina vrchní díl plavek a já ten den přehodnotil pořadí mých priorit. Sabina patřila mezi pracovitá a vyvinutá děvčata, a dokonce měla i splněný traktorový kurz. Rozhodl jsem se tedy, že ji zaujmu svojí pracovitostí a svůj chystaný útěk jsem odložil k ledu.

Bydleli jsme ve stanech pro dvě osoby, kde nás spalo osm. Od toho dne, kdy jsem Sabinu spatřil tak, jak jí pánbůh stvořil, jen o pár let později, jsem byl vždy první, kdo ráno ze stanu vylezl. Dokonce jsem chodil budit kohouta, aby zakokrhal. Než se ze stanů vycourali ostatní, měl už jsem navezenou pěknou hromádku hnoje. Kolečko se prakticky nezastavilo. Mého úsilí a pracovitosti si jako první všiml pan Mistr, který za mnou jednoho dne přišel a oznámil mi, že jsem se zlepšil, a že budu od nynějška vykonávat novou práci. Ptal jsem se, co bude s hnojem, ale pan Mistr řekl, že to přeci může dělat nějaký jiný blbec. A šli jsme do kravína.

Tam mě pan Mistr seznámil s principem dojení, což jsem zpočátku považoval za dobytčí porno, ale když jsem zjistil, že kravské vemínko je příjemně teplé a jemné na omak, dal jsem se do práce. Nosil jsem si plechový kýbl od jedné krávy ke druhé a postupoval tak celou řadou, až jsem se dostal k poslední kravičce, a ta vám měla jen jedno, docela maličké vemínko. No, co se dá dělat, pomyslel jsem si a dal si do pusy stéblo trávy, jako to mají správní farmáři. "Neboj se holka, i na tebe se dostane," řekl jsem a poplácal krávu po boku. Ze začátku to šlo poměrně obtížně a kráva nesouhlasně mručela, ale postupem času, jak se vemínko zvětšovalo a nabývalo na objemu, se přeci jen pracovalo lépe. Jen ta kráva se neustále vrtěla a chvilkami se mi zdálo, že jí to žádné potěšení nedělá. Zaujat prací jsem si nevšiml, že se ke mně nebezpečně natočila. Pak už si jen pamatuji, že jsem proletěl přes celý kravín a dopadl k nohám mistra a táborníků, kterým zadával novou práci. Těsně za mnou dopadl s břinkotem i můj kyblík. Pan Mistr se chytil za hlavu a zakřičel: "Pane bože! Ten idiot podojil bejka!". A pak najednou někdo zhasnul světla.

Na ošetřovně jsem strávil pět dní. Jak už jsem říkal, pan Mistr byl moc hodný, a proto mě chodil pravidelně navštěvovat a neustále mne nechával podepisovat různá lejstra. Vždycky se nakonec nechal ujistit, že si incident s býkem necháme pro sebe, že by to mé rodiče mohlo zbytečně vylekat, kdyby se dozvěděli o tom přeraženém nose. Dokonce se za mnou zastavila i Sabina. Chvilku jsme si povídali a já se odvážil jít s pravdou ven a řekl jsem jí, že když se to vezme kolem a kolem, tak toho býka jsem vyhonil jenom kvůli ní a kvůli jejím ňadrům. To bylo naposled, co jsem ji viděl. Prý napsala rodičům dopis, aby si pro ní urychleně přijeli. Nikdo dodnes nechápe, proč to tehdy udělala. Nakonec mě z ošetřovny propustili, což mě velice těšilo, ale největší radost jsem měl, když na mě u vchodových dveří čekalo mé kolečko. Prý se žádný jiný blbec nenašel.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 11.5.2017 8:21 | karma článku: 22.77 | přečteno: 739x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.