O kolečko víc
Já však dost hlasitě protestoval a rozhodně jsem se nehodlal vzdát myšlenek na mořské vlny olizující písečné pláže. "To mě vážně pošlete na prázdniny do pracovního tábora?" ptal jsem se jich. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem doma držel protestní hladovku, což nakonec obměkčilo srdce rodičů, především matčino. Začátkem prázdnin mi pak rodiče oznámili, že na tábor tedy nepojedu, a že si místo toho uděláme společný výlet a zajdeme si na zmrzlinu. Maminka mi na cestu sbalila prádlo na celý měsíc a jelo se.
Byla to bouda! Na žádnou zmrzlinu se vůbec nejelo, místo toho jsme zaparkovali kdesi v divočině. Všude kolem nás byly jen ohrady a nějaké stodoly. Do výše vyskládané balíky sena a mezitím se pásla roztodivná zvířata, které jsem znal jen z televize. Z dálky k nám přicházel podivně oblečený pán. Měl na sobě zablácené a bůh ví proč gumové boty, špinavé montérky a kostkovanou košili. Představil se nám jako pan Přecechtěl, vedoucí tábora. Využil jsem chvilku nepozornosti, kdy se pán zapovídal s mými rodiči a vyškrábal jsem se do koruny poblíž rostoucího stromu, který jsem odmítal opustit. Maminka se o mě strachovala, ale pan Přecechtěl jí uklidnil a řekl jí, ať se nebojí, že prý zrovna s chlapci a děvčaty nacvičuje střelbu ze vzduchovek, a že jistě brzy slezu dolů.
Zanedlouho se pod stromem sešlo na dvacet ozbrojených chlapců a mezi nimi i pár dívek. Dovolím si tvrdit, že jsem se držel opravdu dost statečně, a to i tehdy, kdy střely svištěly jen těsně kolem mých uší. Dokonce jsem snesl i jednu trefu na břicho a jednu do oblasti hýždí. Štíply, to jo, ale nic, co by mě donutilo opustit strategicky výhodné místo. To jen do chvíle, než si vzduchovku nabila Sabina Vysavačová a přesnou ranou na můj krk mi pomohla slézt ze stromu, za což večer u táborového ohně převzala diplom. Dopadl jsem na znak ke kořenům stromu a pokoušel se obnovit správnou funkci dýchacího ústrojí, když ke mně přistoupil pan Přecechtěl, podal mi ruku a řekl: "Tak tě tady mezi námi srdečně vítám!". Rodiče mi popřáli, abych si hezky užil prázdniny, sedli do auta a odjeli k moři.
Zpočátku se mi nedařilo zapadnout do kolektivu. Na práci kolem farmy jsem byl neumětel a ke koním mě raději ani nepouštěli. Všichni mi dávali najevo, že jsem práce se štítící měšťák a dokonce se mezi sebou vsázeli, jak dlouho bude trvat, než se nervově zhroutím. Jen pan Přecechtěl byl na mě hodný a jednoho dne mne vzal kolem ramen a řekl mi, že mu nemusím pořád říkat pane Přecechtěl, že mu klidně můžu říkat pane Mistr a poslal mě kydat hnůj. Jezdil jsem s plně naloženým kolečkem sem a tam a byl jsem rozhodnut, že tábor za tmy opustím. Jenže... Po práci jsme samozřejmě měli i nějaký ten čas volna a odpočinku, a protože letní slunce vydatně pálilo, chodili jsme se koupat k nedalekému rybníku, a tam si jednoho dne odložila Sabina vrchní díl plavek a já ten den přehodnotil pořadí mých priorit. Sabina patřila mezi pracovitá a vyvinutá děvčata, a dokonce měla i splněný traktorový kurz. Rozhodl jsem se tedy, že ji zaujmu svojí pracovitostí a svůj chystaný útěk jsem odložil k ledu.
Bydleli jsme ve stanech pro dvě osoby, kde nás spalo osm. Od toho dne, kdy jsem Sabinu spatřil tak, jak jí pánbůh stvořil, jen o pár let později, jsem byl vždy první, kdo ráno ze stanu vylezl. Dokonce jsem chodil budit kohouta, aby zakokrhal. Než se ze stanů vycourali ostatní, měl už jsem navezenou pěknou hromádku hnoje. Kolečko se prakticky nezastavilo. Mého úsilí a pracovitosti si jako první všiml pan Mistr, který za mnou jednoho dne přišel a oznámil mi, že jsem se zlepšil, a že budu od nynějška vykonávat novou práci. Ptal jsem se, co bude s hnojem, ale pan Mistr řekl, že to přeci může dělat nějaký jiný blbec. A šli jsme do kravína.
Tam mě pan Mistr seznámil s principem dojení, což jsem zpočátku považoval za dobytčí porno, ale když jsem zjistil, že kravské vemínko je příjemně teplé a jemné na omak, dal jsem se do práce. Nosil jsem si plechový kýbl od jedné krávy ke druhé a postupoval tak celou řadou, až jsem se dostal k poslední kravičce, a ta vám měla jen jedno, docela maličké vemínko. No, co se dá dělat, pomyslel jsem si a dal si do pusy stéblo trávy, jako to mají správní farmáři. "Neboj se holka, i na tebe se dostane," řekl jsem a poplácal krávu po boku. Ze začátku to šlo poměrně obtížně a kráva nesouhlasně mručela, ale postupem času, jak se vemínko zvětšovalo a nabývalo na objemu, se přeci jen pracovalo lépe. Jen ta kráva se neustále vrtěla a chvilkami se mi zdálo, že jí to žádné potěšení nedělá. Zaujat prací jsem si nevšiml, že se ke mně nebezpečně natočila. Pak už si jen pamatuji, že jsem proletěl přes celý kravín a dopadl k nohám mistra a táborníků, kterým zadával novou práci. Těsně za mnou dopadl s břinkotem i můj kyblík. Pan Mistr se chytil za hlavu a zakřičel: "Pane bože! Ten idiot podojil bejka!". A pak najednou někdo zhasnul světla.
Na ošetřovně jsem strávil pět dní. Jak už jsem říkal, pan Mistr byl moc hodný, a proto mě chodil pravidelně navštěvovat a neustále mne nechával podepisovat různá lejstra. Vždycky se nakonec nechal ujistit, že si incident s býkem necháme pro sebe, že by to mé rodiče mohlo zbytečně vylekat, kdyby se dozvěděli o tom přeraženém nose. Dokonce se za mnou zastavila i Sabina. Chvilku jsme si povídali a já se odvážil jít s pravdou ven a řekl jsem jí, že když se to vezme kolem a kolem, tak toho býka jsem vyhonil jenom kvůli ní a kvůli jejím ňadrům. To bylo naposled, co jsem ji viděl. Prý napsala rodičům dopis, aby si pro ní urychleně přijeli. Nikdo dodnes nechápe, proč to tehdy udělala. Nakonec mě z ošetřovny propustili, což mě velice těšilo, ale největší radost jsem měl, když na mě u vchodových dveří čekalo mé kolečko. Prý se žádný jiný blbec nenašel.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz