Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem dostal čočku

23. 05. 2017 8:39:32
Má milá patří mezi ty ženy, jež v intimních oblastech života vyžadují hladce oholenou tvář. Tu mojí, samozřejmě. Nebýt toho, chodil bych zarostlý jak Rasputin. Takhle se však musím pravidelně každý půlrok oholit.

První holení přichází většinou s jarem, tím ročním obdobím. Holení fakt nesnáším, navíc jsem vždycky tak zarostlý, že musím použít dvě žiletky, protože ta jedna se vždy po polovině práce ztupí. A nakonec ty chuchvalce vousů ucpou umyvadlo, takže se další hodinu starám o odtok. A letos tomu bylo stejně tak. Stál jsem před zrcadlem a šmrdlal se žiletkou. Vše probíhalo tak nějak klasicky, to ale jen do doby, než jsem se dostal do oblasti mezi bradou a krkem. Zjistil jsem, že v těch místech se mi udělala zvláštní boule. Podivný útvar. Dost ve mě hrklo. Zanechal jsem práce a šel zaměstnat google, abych se dozvěděl, co se děje s mým tělem. Dostal jsem se až na stránky nějakého lékařského poradce, který si ode mne nechal vysvětlit problém a požádal mě o fotografii. Poslal jsem mu jednu hezkou z dovolené, ale on ji odmítl a chtěl fotografii toho podivného útvaru.

Chvilku mi nic nepsal, tak jsem se začal strachovat a psal jsem mu, jestli je vše v pořádku. Na to mi napsal, že můj problém rozhodně v pořádku není a vysvětlil mi, že se jedná o takzvanou "druhou bradu", a že jsem otylý jak prase. To mě tedy urazilo! Jsem odjakživa sportovec s atletickou postavou. No, pravda, posledních deset let se na sport pouze dívám v televizi. A tu atletickou postavu jsem vlastně taky nikdy neměl. Ale říct, že jsem tlustý? To fakt ne... Ano, zaznamenal jsem, že k tomu, abych spatřil své genitálie, se musím dopustit hlubokého úklonu, což je kolikrát vyčerpávající, proto si většinou pomohu správně nastaveným zrcátkem. Ale v mém okolí se vyskytuje spousta lidí s podobnou postavou, proto mi to nepřijde nijak zvláštní.

U večeře jsem vše se smíchem odvyprávěl přítelkyni. Ta se nesmála. Očima přelétla po mé zdvojené bradě a řekla, že už nějaký čas uvažuje o dietě.

"Pro mě za mě, když myslíš, že ti to prospěje, tak proč ne," řekl jsem a nandal si dalších pět knedlíků.

"Já ale uvažovala o tvojí dietě," pravila mi a naprosto mě tím šokovala. Na třetí pokus se mi podařilo vstát od stolu a zcela zadýchaný jsem pochodoval přes kuchyň, břichem jsem si otevřel dveře do ložnice a tam jsem trucoval tak dlouho, než mě přepadla chuť na druhou večeři.

Druhý den přinesla přítelkyně domů váhu, ale byla nějaká porouchaná a ukazovala nesmyslná čísla, tak jsme jí reklamovali. A stejně tak i tu druhou a třetí, a když jsme v jeden den reklamovali již pátou váhu, poslali nás v elektro obchodě k nějakýmu řediteli, v jehož kanceláři na nás čekalo již několik lidí. Tam mě předevšemi postavili na váhu, pak si mezi sebou něco šeptali a nakonec mi oznámili, že váha je v pořádku, že by mi prospělo cvičení a poslali nás domů.

Následujícího dne mě po příchodu z práce nepřivítal závan pečeného selátka, ba ani jelítka se na pánvičce neotáčela. Marně jsem vyhlížel do zlatova vybarvená kolínka a ani ovárek s křenem a hořčicí se nekonal. Ani to pitomý kuře jsem nikde neviděl. Místo toho bublala v hrnci nějaká podivná hmota, o jejíž konzistenci a vůni se dalo značně pochybovat. Čočka... A další den byl chřest. A pak fazole. A pak cizrna. A místo knedlíků jsem zakusoval rajčata, papriku a podobně. Ze skříňky pod televizí zmizela kompletně celá zásoba čokoládiček. Prázdnotou zela i má, asi ne moc tajná, skrýš v šatníku.

A měsíc na to proběhlo velké kontrolní vážení. Představte si, já přibral pouhých šest kilo! Zaradoval jsem se z úspěchu, ale má milá usedavě plakala, řka, že se na to taky může vysrat. Hned druhý den ráno jsem se jako vždy zastavil u benzinové pumpy, která je na mé cestě směrem do práce. Můj automobil nepotřeboval načerpat pohonné hmoty, byl plný, ale za to já je potřeboval. Tahle benzínka skrývá uvnitř jeden skvost. Gril. A na něm se točí párky, jež se lesknou mastnotou a ty se pak vkládají do křupavé bagetky, kterou si předtím napěchujete hořčicí či jinou delikatesou. Pozdravil jsem se s Léňou, která to ráno měla službu a oznámil jí, že si dám jako vždycky. Podala mi čtyři hotdogy a já si je se sbíhajícími se slinami odnesl ke stolku štamgastů, poblíž automatu na kávu. Joska s Karlem měli plná ústa, tak jsme se pozdravili jen tak očima, ale Toník se teprve chystal do jídla. "Tak jakej byl večer, mladej?" zeptal se mě.

"Čočka. Co ty?" pravil jsem.

"Rýžový nákyp. Život je boj, viď?" řekl.

"Ale krásnej!" řekl jsem a olízl hořčici z vrchu mého hotdogu, než jsem se do té nádhery zakousl. A pak už jsme nemluvili, jen ukusovali a funěli. Na čele nám vyrazily kapičky potu a my je stírali papírovými kapesníčky, stejně jako omastek stékající po našich dvojbradách.

Autor: Daniel Tomáš | úterý 23.5.2017 8:39 | karma článku: 32.48 | přečteno: 2222x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.