Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem změnil zubaře

18. 08. 2017 9:46:10
"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

Abych vysvětlil, jak k tomu konci došlo, musím se vrátit do rána toho dne, kdy jsem na poslední chvíli zjistil, že se mám v poledne stavit u zubařky. Už jsem bral za kliku a chystal se jít do práce, když jsem si na tu domluvenou schůzku vzpomněl, takže jsem se zase zul a na rychlo jsem do batohu naházel normální oblečení, protože v pracovním jsem k zubařce jít nechtěl. To víte, paní zubařka je mladá a sympatická paní s ještě mladší a sympatičtější sestřičkou. Raději se tedy v práci převleču do civilu a udělám tak v ordinaci parádu.

Jsem módních trendů znalý mladík s duší rebela, proto jsem si na převlečení vzal děravé a roztrhané džíny, které se v obchodech prodávají dráž, než normální kalhoty bez děr, k tomu tričko s děsivou lebkou, to aby nebylo pochyb o mém drsném smýšlení, až se jí tam v tom křesle rozbrečím pod náporem zubní vrtačky, co dělá ten nejhnusnější zvuk, jaký si člověk dokáže představit. Akorát jsem si v tom ranním spěchu zapomněl přibalit spodní prádlo a do práce chodím na ostro. Chození na ostro je fajn, když máte kraťasy, ale již není tak příjemné, když se vám nádobíčko tře o drsnou látku džín. O jistém riziku se zipem ani nemluvím. Nevadí, řekl jsem si, tu chvilku to vydržím. Převlékl jsem se tedy, sedl do auta a jel.

Z práce to mám do ordinace kousek. Špatně jsem odhadl čas a byl tak na místě o něco dřív. Sedl jsem si tedy v čekárně a prohlížel si plakáty pověšené po zdech, které ukazovaly, jak si správně čistit zuby, co jíst a co nejíst, jak vypadá shnilý zub a zánět dásní a podobně. Teorii jsem měl již dokonale naučenou, když se otevřely dveře ordinace a milá sestřička si ode mne brala kartičku pojištence. Netrvalo dlouho a byl jsem pozván dovnitř. Po pozdravech a klasických otázkách, jestli mě něco nebolí a tak, jsem byl vyzván, abych se usadil do hlubokého křesla, což je spíš takové lehátko. Paní zubařka si sedla na židli po mém boku a nastavila světlo tak, jak potřebovala. Já bez vyzvání otevřel pusu dokořán a udělal Ááááááá...

"Jejda, tady nám něco vypadlo," řekla. Že bych si něčeho nevšiml? napadlo mě a začal jsem jazykem počítat zuby. Třicet, což je v pořádku, protože mi osmičky dole jaksi nevyjely. Takže zuby jsou všechny.

"Nějaká plomba?" zeptal jsem se.

"Nene, plomba to není," řekla paní zubařka. Podíval jsem se na ni a zjistil, že mi vůbec nekouká do dutiny ústní, nýbrž do oblasti třísel.

V obličeji jsem získal barvu jak z minulého režimu. Takhle rudý jsem nebyl ani tehdy, kdy jsem usnul na slunci. Vinou hlubokého křesla či lehátka, se díry na mých kalhotech posunuly ze stehen až k slabinám. Tak jsem tam tak seděl zcela ochromen s ptákem venku, zatímco se zvědavá sestřička přišla taky juknout, co že nám to vypadlo. Koukly se na sebe s paní zubařkou a začaly se dusit smíchy, ale dusily se jen chviličku, pak vyprskly a smáli se na celé kolo. Usoudil jsem, že v tomto prostředí se pracovat nedá, a rozhodl se tak údržbu ústní dutiny ukončit předčasně. Dámy stíraly slzy smíchu ze svých tváří. Na odchodu, než jsem za sebou zavřel dveře ordinace, jsem se otočil a řekl, aby si ty smějící se bestie laskavě uvědomily, že venku panuje dosti chladné počasí a aby se tedy zdržely ukvapených závěrů. Možná jsem si tu poslední větu měl odpustit. Ono koncem května bylo počasí, že se lidé na ulicích krčili ve stínech.

No a to byl konec. Do této ordinace jsem se více nevrátil. Našel jsem si nového zubaře. Je to starší chlap a není vůbec sympatický, takže k němu můžu chodit normálně ve špinavých pracovních hadrech.

Autor: Daniel Tomáš | pátek 18.8.2017 9:46 | karma článku: 31.28 | přečteno: 1712x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Když se z chlapce stává muž

Patnáctý rok života muže je rokem velkých změn. Pod nosem vyraší stupidní a odporné chmýří, hlas jakoby se nemohl rozhodnout, zda se ponese v sopránu či basu, varlata se spustí až do oblasti kolen a tvář pak ponejvíce připomíná...

10.7.2018 v 14:16 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 883 | Diskuse

Daniel Tomáš

Proč čeští fotbalisté nejsou oporami evropských velkoklubů?

Nebo proč alespoň nejsou součástí takových týmů, jako byli hráči generace kolem Pavla Nedvěda? Proč například Chorvatsko, na rozdíl od nás, účinkuje na Mistrovství světa a má v kádru opory Realu Madrid a Barcelony?

24.6.2018 v 12:39 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 2256 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak obec Rybitví ke svému názvu přišla (bez záruky)

Valím si to takhle po dálnici, když v tom se z autorádia ozve známý hit Rybitví od kapely Yo Yo Band. Začnu si hlasitě zpívat a v rytmu bubnovat do volantu. Pak mi řidič autobusu řekl, ať toho okamžitě nechám.

21.6.2018 v 14:06 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Nejslavnější český podvodník

S tím nadpisem se jistě dá polemizovat. Naše země je na podvodníky bohatá a je tedy z čeho vybírat. Ale jedna věc je ukrást miliony a zmizet s nimi v Karibiku a druhá věc je prodat Eiffelovku nebo vyzrát na samotného Al Caponeho.

7.6.2018 v 8:44 | Karma článku: 32.13 | Přečteno: 3214 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Pavel Hewlit

Místo, kde si hrají duchové

Už jako dítěti mi říkali, že se nemám moc přibližovat ke Kolbence (tedy ke spalovně). Ne abych se nakazil prací, jak jsem si původně myslel. Prý to místo není vhodné pro děti z jiného důvodu. Některá místa nemají děti ráda.

16.7.2018 v 18:37 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 136 | Diskuse

Hana Bočková

Čím voní domov

Také vám dnes něco zavonělo pod nos ? Vůně. Jeden z nejsilnějších vjemů. Každý dům má svou typickou vůni. Každý člověk, každý oběd ...

15.7.2018 v 20:42 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 299 | Diskuse

Milan Slanina

Je-li něco jinak, je jinak všechno.

Na Počátku bylo Světlo, to Světlo bylo u Boha a Bůh byl Světlem. Tak to bylo na Počátku u Boha. ( Evangelium Pokory ... )

15.7.2018 v 17:42 | Karma článku: 8.08 | Přečteno: 262 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kde kráčí sám Bůh

„To bys mně za tu procházku musel zaplatit, bro, abych s tebou šel“ řekne sebejistě a pohlédne mi do očí s drzostí svých patnácti let. „Ujišťuji tě, že budeš královsky přeplacen“, odpovím.

14.7.2018 v 21:20 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 292 | Diskuse

Luboš Vermach

Vítejte v klubu miliardářů

Lord Richard oznámí zásnuby George a Maureen. Lidé se radují, protože spojením rodů získá společenství na síle. Avšak Patricii se rozplynul její velký sen. Když se zdá, že je vše ztraceno, vyslechne zajímavý noční rozhovor.

14.7.2018 v 16:59 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 404 | Diskuse
VIP
Počet článků 115 Celková karma 24.74 Průměrná čtenost 1619

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz