Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem změnil zubaře

18. 08. 2017 9:46:10
"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

Abych vysvětlil, jak k tomu konci došlo, musím se vrátit do rána toho dne, kdy jsem na poslední chvíli zjistil, že se mám v poledne stavit u zubařky. Už jsem bral za kliku a chystal se jít do práce, když jsem si na tu domluvenou schůzku vzpomněl, takže jsem se zase zul a na rychlo jsem do batohu naházel normální oblečení, protože v pracovním jsem k zubařce jít nechtěl. To víte, paní zubařka je mladá a sympatická paní s ještě mladší a sympatičtější sestřičkou. Raději se tedy v práci převleču do civilu a udělám tak v ordinaci parádu.

Jsem módních trendů znalý mladík s duší rebela, proto jsem si na převlečení vzal děravé a roztrhané džíny, které se v obchodech prodávají dráž, než normální kalhoty bez děr, k tomu tričko s děsivou lebkou, to aby nebylo pochyb o mém drsném smýšlení, až se jí tam v tom křesle rozbrečím pod náporem zubní vrtačky, co dělá ten nejhnusnější zvuk, jaký si člověk dokáže představit. Akorát jsem si v tom ranním spěchu zapomněl přibalit spodní prádlo a do práce chodím na ostro. Chození na ostro je fajn, když máte kraťasy, ale již není tak příjemné, když se vám nádobíčko tře o drsnou látku džín. O jistém riziku se zipem ani nemluvím. Nevadí, řekl jsem si, tu chvilku to vydržím. Převlékl jsem se tedy, sedl do auta a jel.

Z práce to mám do ordinace kousek. Špatně jsem odhadl čas a byl tak na místě o něco dřív. Sedl jsem si tedy v čekárně a prohlížel si plakáty pověšené po zdech, které ukazovaly, jak si správně čistit zuby, co jíst a co nejíst, jak vypadá shnilý zub a zánět dásní a podobně. Teorii jsem měl již dokonale naučenou, když se otevřely dveře ordinace a milá sestřička si ode mne brala kartičku pojištence. Netrvalo dlouho a byl jsem pozván dovnitř. Po pozdravech a klasických otázkách, jestli mě něco nebolí a tak, jsem byl vyzván, abych se usadil do hlubokého křesla, což je spíš takové lehátko. Paní zubařka si sedla na židli po mém boku a nastavila světlo tak, jak potřebovala. Já bez vyzvání otevřel pusu dokořán a udělal Ááááááá...

"Jejda, tady nám něco vypadlo," řekla. Že bych si něčeho nevšiml? napadlo mě a začal jsem jazykem počítat zuby. Třicet, což je v pořádku, protože mi osmičky dole jaksi nevyjely. Takže zuby jsou všechny.

"Nějaká plomba?" zeptal jsem se.

"Nene, plomba to není," řekla paní zubařka. Podíval jsem se na ni a zjistil, že mi vůbec nekouká do dutiny ústní, nýbrž do oblasti třísel.

V obličeji jsem získal barvu jak z minulého režimu. Takhle rudý jsem nebyl ani tehdy, kdy jsem usnul na slunci. Vinou hlubokého křesla či lehátka, se díry na mých kalhotech posunuly ze stehen až k slabinám. Tak jsem tam tak seděl zcela ochromen s ptákem venku, zatímco se zvědavá sestřička přišla taky juknout, co že nám to vypadlo. Koukly se na sebe s paní zubařkou a začaly se dusit smíchy, ale dusily se jen chviličku, pak vyprskly a smáli se na celé kolo. Usoudil jsem, že v tomto prostředí se pracovat nedá, a rozhodl se tak údržbu ústní dutiny ukončit předčasně. Dámy stíraly slzy smíchu ze svých tváří. Na odchodu, než jsem za sebou zavřel dveře ordinace, jsem se otočil a řekl, aby si ty smějící se bestie laskavě uvědomily, že venku panuje dosti chladné počasí a aby se tedy zdržely ukvapených závěrů. Možná jsem si tu poslední větu měl odpustit. Ono koncem května bylo počasí, že se lidé na ulicích krčili ve stínech.

No a to byl konec. Do této ordinace jsem se více nevrátil. Našel jsem si nového zubaře. Je to starší chlap a není vůbec sympatický, takže k němu můžu chodit normálně ve špinavých pracovních hadrech.

Autor: Daniel Tomáš | pátek 18.8.2017 9:46 | karma článku: 31.12 | přečteno: 1673x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Historie, současnost a tajemství řádu svobodných skladníků

Po návratu domů z jubilejní dvousté mezinárodní konference skladníků, která se letos konala v norském Oslu, jsem se rozhodl čtenáře blíže seznámit s historií řádu svobodných skladníků a poodhalit roušku tajemství, jež tento...

9.2.2018 v 9:07 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 1434 | Diskuse

Daniel Tomáš

Mezinárodní olympijský výbor hasí požář

Vinou neúčasti ruských sportovců a hrozícímu výraznému poklesu sledovanosti bližících se olympijských her v korejském Pchjongčchangu byl mezinárodní olympijský výbor nucen sáhnout k razantním změnám v pravidlech mnoha disciplín.

30.1.2018 v 9:11 | Karma článku: 26.48 | Přečteno: 1423 | Diskuse

Daniel Tomáš

Válka se sborem dobrovolných hasičů

Již druhým rokem vykonávám u nás na vesnici funkci předsedy sboru dobrovolných popelářů. Funkce i činnost je to velice zajímavá a záslužná. Něvěřili byste však, jak málo populární je naše nezvané úsilí mezi obyvateli vesnice.

18.1.2018 v 8:53 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 724 | Diskuse

Daniel Tomáš

Pan Síla, lstivý hrnčíř a návrat kreténa

Asi se nestává příliš často, aby se člověk mohl na konci své kariéry pochlubit šestnácti tituly mistra světa. Když tak přemýšlím, vybaví se mi asi jen bratři Pospíšilové a jejich dvacet titulů mistrů světa v kolové.

3.1.2018 v 8:25 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 2255 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Vojtěch Fišera

(O)běžná

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...““ - Malý Princ

17.2.2018 v 19:18 | Karma článku: 6.66 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jiří Stratil

Poezie architektonická

Básnířské umění má rovněž mnoho forem a stylů. Jak vidí, cítí a píše poezii třeba takový architekt? No jako architekt. Jeho básnička musí mít jasnou a logickou konstrukci a strukturu, postavené pevně od základu až po střechu.

17.2.2018 v 12:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Lavička Václava Havla aneb když je pes moudřejší než lidé (Opožděná reportáž)

Zpráva z tisku: „Praha 6 odhalila lavičku Ferdinanda Vaňka, pojmenovanou po alter egu bývalého prezidenta Václava Havla. Ocelová lavička má podobu červeného prkna s pivovarnickým sudem a přišla na bezmála milion korun“

16.2.2018 v 21:05 | Karma článku: 37.49 | Přečteno: 1662 | Diskuse

Jiří Klabal

Profesorka

Pochodovala úzkou uličkou mezi krajní řadou lavic a okenními parapety tam a zpět. Nevědouc, čím vyplnit dlouhé vteřiny inscenovaného čekání, konečky prstů stírala kapky vody z orosených skel.

16.2.2018 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 352 | Diskuse

Jiří Stratil

Brzy se spoutanému otevře žalář

Tak proč se stále po celé dny strachujete? Z utiskovatele a jeho vzteku? Kde je ten utiskovatel se svým vztekem? Opět jedna z odpovědí, kterých se mi dostává při namátkovém otevření Starého Zákona Bible v jeho určité části.

16.2.2018 v 12:02 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 363 | Diskuse
VIP
Počet článků 101 Celková karma 23.07 Průměrná čtenost 1628

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.