Raport z Oldies párty - Neklid u nás na vsi

Pohled do tatínkovy šatní skříně je jako výlet do minulého století a vlastně i tisíciletí. Poslední nový kousek do sbírky si tatínek pořídil, když měl ještě vlasů na tři paruky. Od té doby okázale ignoruje jakékoliv módní trendy.

Se svojí džískou prošel světem a je jisté, že jejich rajsování zdaleka neskončilo. Nastávají však okamžiky, kdy takto letitý šatník je výhodou. Když se naší vesnicí roznesla zpráva, že místní kulturní spolek pořádá v sobotu Oldies párty, zareagoval otec slovy, že on již kostým má připravený. Zkrátka půjde v tom, v čem chodí normálně. To maminka potřebovala na přípravu mnohem více času, ale nakonec se přeci jen napasovala do kožených kalhot a se slovy, že je Suzzi Quatrová, se zavěsila do tatínka a vydali se na cestu k místnímu hostinci. Já šel také, ale bez kostýmu. Byl jsem místním spolkem vyzván, abych průběh akce zdokumentoval a připravil článek pro místní listy, které vycházejí jednou měsíčně v nákladu padesáti kusů.

Do hostince jsme dorazili s mírným předstihem, ale i tak jsme nebyli mezi prvními návštěvníky. Na parketu již řádil poněkud sešlý John Travolta, zbylé pramínky šedivých vlasů lesknoucí se pomádou, černé kalhoty upnuté k prasknutí končily nad kotníky. Ze zadní kapsičky vykukoval hřeben. Prostor mezi kalhotami a tmavými polobotkami vyplňovaly zářivě bílé ponožky. Cigareta za uchem měla dotvořit obraz mladého rebela. Jeho partnerka, asi sto dvaceti kilová Olivie Newton John, kterou náš Travolta klofnul před třiceti lety na myslivecké zábavě, když jí tam našel poblitou s hlavou v záchodové míse, a kde tehdy slíbil, že ji bude opatrovat v dobrém i ve zlém, tančila ve žlutých šatech a ve vlasech měla čelenku s bílými květy. Její překypující hrudník ponejvíc připomínal rozbouřenou hladinu moře.

Usadili jsme se ke stolu a sledovali toto taneční číslo. Dva rychle vypité rumy dodaly na tatínkově odhodlání, vstal a řekl: "Bejby nebude sedět v koutě," popadl maminku a připojili se k pomádové dvojici. Po pár nepříliš zdařilých pokusech a dvou nebezpečných pádech se tatínkovi zdařilo předvést Moonwalk, čímž si vysloužil potlesk již zhusta zaplněného sálu. Maminka se celá červenala a neustále se rozhlížela kolem sebe. Nejspíš se pyšnila tím, že má tak schopného tanečníka. Tatínek se dostal do transu a předváděl úžasné taneční kreace, kdy padal na kolena, vyhazoval maminku do vzduchu, občas se mu jí povedlo i chytit, vykopával nohy do všech směrů a vůbec si to užíval. Do toho ještě řval na celý sál: She´s like a wind!

K poslechu a tanci hrál dvoučlenný Big band bratrů Kyselých, kde starší Jarek je zpěvákem a mladší Ludva dirigentem. Pravda, nejedná se o příliš početné těleso, ale oba bratři se velice snaží a dávají do muziky srdíčko, a to pak posluchač oželí i nějaký ten hudební nástroj. Bohužel však starší Jarek těsně před začátkem akce onemocněl a my se tak po celý večer museli spokojit jen s Ludvovím dirigováním. Zpočátku byla zábava trošku komornější, ale jak se na baru krátily zásoby tvrdého alkoholu, tak se zvedala atmosféra na sále.

Netrvalo dlouho a na parketu již nebylo volného místečka. U stolů seděli jen ti, kteří dávali přednost alkoholu před tancem, anebo ti, kteří potřebovali alkoholem dostatečně zředit krev, než se vydají na parket. Mezi nimi jsem byl i já, ale to jen proto, že jsem zaznamenával průběh akce.

Zpozoroval jsem, že u hlavního stolu a přímo v jeho čele sedí pan Skřivánek a něco vášnivě vypráví skupince posluchačů. I já se zvedl a přenesl si židli k tomuto stolu s nadějí, že uslyším nějakou zajímavou historku. Pan Skřivánek byl na sále nejstarším člověkem a byl dokonce jediným, který zažil léta třicátá. Vyprávění pana Skřivánka bylo skutečně interesantní a velice poutavé. My, posluchači, jsme se v myslích přenesli do dob, které známe jen ze zažloutlých fotografií babiččina šuplete, a to i přes to, že po většinu času pan Skřivánek vyprávěl pouze o tom, jak posranej měl život. Našlo se v naší skupince mnoho žen, které zvaly pana Skřivánka k tanci, ten je ale musel odmítnout, jelikož má levou nohu ze dřeva a pravou nemá vůbec. I tak se pan Skřivánek dobře bavil a tupými údery levé nohy vyťukával do podlahy rytmus svých oblíbených písní.

Došlo i na volbu nejlepšího kostýmu, kterou, jak jinak, vyhrála starostova žena alá Madonna, o které se v žádném případě nedá říct, že je Like a Virgin. Ba naopak. Když už se konečně přítomné dámy smířily s vítězstvím tý starostovo kurvy, nastal problém. Na sál dorazili přespolní Michael Jackson, Sagvan Tofi a Michal David s takovým tím legračním piánem okolo krku, které ale bylo zhotoveno z lepenkové krabice a klávesy byly vyvedeny pouze lihovým fixem. Naše kolektivní veselí tak bylo v ohrožení.

Tato trojice dávala od počátku najevo, že s sebou přinesla do naší dědiny problémy. Doslova se vrhli na bar, kde do sebe lili jednoho paňáka za druhým a netrvalo dlouho, než se jejich pozornost přenesla od výčepu do dekoltů místních krasavic. Což o to, dokud si všímali jen Vlasty Haluzové, bylo vše v klidu. To víte, Vlasta, to snad nemusím ani vysvětlovat. Když však jejich pohledy a především pak nenechavé ruce zabloudily až k Máně Hotové, byl požár na střeše. Karel Hotový, člen místního sboru dobrovolných hasičů, sestavil skupinu odplaty, která se jala hasit požár, a která jako pěst spravedlnosti dopadla na solár plexus Micheala Jacksona a připravila Sagvana Tofiho o dva zuby. Jackson následně opustil sál oknem, hlavou napřed. Michal David se dal na ústup. Ven z hostince ho doprovodily letící půllitry a jeho hořící piáno, které už tak legrační nebylo. Pan Skřivánek tuto bitvu okomentoval slovy, že dneska se ty mladý neumí ani pořádně porvat a pak začal vzpomínat na Evu, jak byla nádherná.

Po této nepříjemné události se pozornost všech dam upínala k naší neohrožené skupince hasičů, kteří své vítězství zapíjeli u baru. Dámy se k nim tiskly, obdivovaly je a přály si být ihned pomilovány. Přitom ale každá z nich ve skrytu duše myslela na to, jaká je to škoda, že musel odejít i ten Michal David, protože ten za nějaké to povyražení stál.

Kvalitní zábava se pozná tak, že čas se nevleče, nýbrž utíká zběsile kupředu, že jej ani nestačíte sledovat. A to se stalo i nám. Pohled na hodinky v nás vyvolal pocit lítosti, že tak povedený večer se chýlí ke konci. Z hostince se začali trousit lidé na cestu k domovu. Někteří šli a někteří byli neseni. Průvod uzavíral klapající pan Skřivánek, který všem vypravoval, že dřív byly mnohem lepší zábavy, a který, aniž by si to připouštěl, se zanedlouho shledá s Evou.

Pak začalo pršet, tak jsme přidali do kroku.