Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Raport z Oldies párty - Neklid u nás na vsi

22. 06. 2017 8:08:30
Pohled do tatínkovy šatní skříně je jako výlet do minulého století a vlastně i tisíciletí. Poslední nový kousek do sbírky si tatínek pořídil, když měl ještě vlasů na tři paruky. Od té doby okázale ignoruje jakékoliv módní trendy.

Se svojí džískou prošel světem a je jisté, že jejich rajsování zdaleka neskončilo. Nastávají však okamžiky, kdy takto letitý šatník je výhodou. Když se naší vesnicí roznesla zpráva, že místní kulturní spolek pořádá v sobotu Oldies párty, zareagoval otec slovy, že on již kostým má připravený. Zkrátka půjde v tom, v čem chodí normálně. To maminka potřebovala na přípravu mnohem více času, ale nakonec se přeci jen napasovala do kožených kalhot a se slovy, že je Suzzi Quatrová, se zavěsila do tatínka a vydali se na cestu k místnímu hostinci. Já šel také, ale bez kostýmu. Byl jsem místním spolkem vyzván, abych průběh akce zdokumentoval a připravil článek pro místní listy, které vycházejí jednou měsíčně v nákladu padesáti kusů.

Do hostince jsme dorazili s mírným předstihem, ale i tak jsme nebyli mezi prvními návštěvníky. Na parketu již řádil poněkud sešlý John Travolta, zbylé pramínky šedivých vlasů lesknoucí se pomádou, černé kalhoty upnuté k prasknutí končily nad kotníky. Ze zadní kapsičky vykukoval hřeben. Prostor mezi kalhotami a tmavými polobotkami vyplňovaly zářivě bílé ponožky. Cigareta za uchem měla dotvořit obraz mladého rebela. Jeho partnerka, asi sto dvaceti kilová Olivie Newton John, kterou náš Travolta klofnul před třiceti lety na myslivecké zábavě, když jí tam našel poblitou s hlavou v záchodové míse, a kde tehdy slíbil, že ji bude opatrovat v dobrém i ve zlém, tančila ve žlutých šatech a ve vlasech měla čelenku s bílými květy. Její překypující hrudník ponejvíc připomínal rozbouřenou hladinu moře.

Usadili jsme se ke stolu a sledovali toto taneční číslo. Dva rychle vypité rumy dodaly na tatínkově odhodlání, vstal a řekl: "Bejby nebude sedět v koutě," popadl maminku a připojili se k pomádové dvojici. Po pár nepříliš zdařilých pokusech a dvou nebezpečných pádech se tatínkovi zdařilo předvést Moonwalk, čímž si vysloužil potlesk již zhusta zaplněného sálu. Maminka se celá červenala a neustále se rozhlížela kolem sebe. Nejspíš se pyšnila tím, že má tak schopného tanečníka. Tatínek se dostal do transu a předváděl úžasné taneční kreace, kdy padal na kolena, vyhazoval maminku do vzduchu, občas se mu jí povedlo i chytit, vykopával nohy do všech směrů a vůbec si to užíval. Do toho ještě řval na celý sál: She ́s like a wind!

K poslechu a tanci hrál dvoučlenný Big band bratrů Kyselých, kde starší Jarek je zpěvákem a mladší Ludva dirigentem. Pravda, nejedná se o příliš početné těleso, ale oba bratři se velice snaží a dávají do muziky srdíčko, a to pak posluchač oželí i nějaký ten hudební nástroj. Bohužel však starší Jarek těsně před začátkem akce onemocněl a my se tak po celý večer museli spokojit jen s Ludvovím dirigováním. Zpočátku byla zábava trošku komornější, ale jak se na baru krátily zásoby tvrdého alkoholu, tak se zvedala atmosféra na sále.

Netrvalo dlouho a na parketu již nebylo volného místečka. U stolů seděli jen ti, kteří dávali přednost alkoholu před tancem, anebo ti, kteří potřebovali alkoholem dostatečně zředit krev, než se vydají na parket. Mezi nimi jsem byl i já, ale to jen proto, že jsem zaznamenával průběh akce.

Zpozoroval jsem, že u hlavního stolu a přímo v jeho čele sedí pan Skřivánek a něco vášnivě vypráví skupince posluchačů. I já se zvedl a přenesl si židli k tomuto stolu s nadějí, že uslyším nějakou zajímavou historku. Pan Skřivánek byl na sále nejstarším člověkem a byl dokonce jediným, který zažil léta třicátá. Vyprávění pana Skřivánka bylo skutečně interesantní a velice poutavé. My, posluchači, jsme se v myslích přenesli do dob, které známe jen ze zažloutlých fotografií babiččina šuplete, a to i přes to, že po většinu času pan Skřivánek vyprávěl pouze o tom, jak posranej měl život. Našlo se v naší skupince mnoho žen, které zvaly pana Skřivánka k tanci, ten je ale musel odmítnout, jelikož má levou nohu ze dřeva a pravou nemá vůbec. I tak se pan Skřivánek dobře bavil a tupými údery levé nohy vyťukával do podlahy rytmus svých oblíbených písní.

Došlo i na volbu nejlepšího kostýmu, kterou, jak jinak, vyhrála starostova žena alá Madonna, o které se v žádném případě nedá říct, že je Like a Virgin. Ba naopak. Když už se konečně přítomné dámy smířily s vítězstvím tý starostovo kurvy, nastal problém. Na sál dorazili přespolní Michael Jackson, Sagvan Tofi a Michal David s takovým tím legračním piánem okolo krku, které ale bylo zhotoveno z lepenkové krabice a klávesy byly vyvedeny pouze lihovým fixem. Naše kolektivní veselí tak bylo v ohrožení.

Tato trojice dávala od počátku najevo, že s sebou přinesla do naší dědiny problémy. Doslova se vrhli na bar, kde do sebe lili jednoho paňáka za druhým a netrvalo dlouho, než se jejich pozornost přenesla od výčepu do dekoltů místních krasavic. Což o to, dokud si všímali jen Vlasty Haluzové, bylo vše v klidu. To víte, Vlasta, to snad nemusím ani vysvětlovat. Když však jejich pohledy a především pak nenechavé ruce zabloudily až k Máně Hotové, byl požár na střeše. Karel Hotový, člen místního sboru dobrovolných hasičů, sestavil skupinu odplaty, která se jala hasit požár, a která jako pěst spravedlnosti dopadla na solár plexus Micheala Jacksona a připravila Sagvana Tofiho o dva zuby. Jackson následně opustil sál oknem, hlavou napřed. Michal David se dal na ústup. Ven z hostince ho doprovodily letící půllitry a jeho hořící piáno, které už tak legrační nebylo. Pan Skřivánek tuto bitvu okomentoval slovy, že dneska se ty mladý neumí ani pořádně porvat a pak začal vzpomínat na Evu, jak byla nádherná.

Po této nepříjemné události se pozornost všech dam upínala k naší neohrožené skupince hasičů, kteří své vítězství zapíjeli u baru. Dámy se k nim tiskly, obdivovaly je a přály si být ihned pomilovány. Přitom ale každá z nich ve skrytu duše myslela na to, jaká je to škoda, že musel odejít i ten Michal David, protože ten za nějaké to povyražení stál.

Kvalitní zábava se pozná tak, že čas se nevleče, nýbrž utíká zběsile kupředu, že jej ani nestačíte sledovat. A to se stalo i nám. Pohled na hodinky v nás vyvolal pocit lítosti, že tak povedený večer se chýlí ke konci. Z hostince se začali trousit lidé na cestu k domovu. Někteří šli a někteří byli neseni. Průvod uzavíral klapající pan Skřivánek, který všem vypravoval, že dřív byly mnohem lepší zábavy, a který, aniž by si to připouštěl, se zanedlouho shledá s Evou.

Pak začalo pršet, tak jsme přidali do kroku.

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 22.6.2017 8:08 | karma článku: 22.33 | přečteno: 613x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 1958 | Diskuse

Daniel Tomáš

Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

6.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsme unesli nevěstu

Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

22.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Vzdávám se působení ve fotbalové reprezentaci ČR

Nošení dresu se lvíčkem na prsou považuji za jednu z největších ctí, které se může člověku v naší zemi dostat. Skutečně těžko se této pocty vzdává dobrovolně. Já však, i přes můj stále produktivní věk, tak činím.

15.9.2017 v 8:13 | Karma článku: 33.16 | Přečteno: 2717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
VIP
Počet článků 93 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.