Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak mě unesli mimozemšťané

28. 07. 2017 9:21:12
Hospoda, do které jsem měl namířeno, je od naší vesnice vzdálená 1,5km, což je přesně sto miliontina vzdálenosti Země od Slunce. Náhoda? Nemyslím si...

Byl jsem nucen zavítat do této přespolní krčmy, jelikož u nás na vsi musela hospoda přerušit provoz. Ne snad kvůli EET, nýbrž vinou nečekané návštěvy krajské hygieny, kterou jsem po krutých bolestech dutiny břišní sám zavolal. Cesta tam, vedoucí přes les po silnici, jejíž vzhled ponejvíce připomína sýr ementál, byla ještě v pořádku. Ničeho zvláštního jsem si nevšiml a nad hlavou mi radostně štěbetali opeřenci. I zajíček opustil bezpečí pelechu a přišel se na mne podívat k cestě. Vesele jsem mu zamával, ačkoliv mi při tom pohledu značně vyhládlo. Po zdolání mírného vršku jsem se ocitl mimo les mezi poli. Sledoval jsem poskakující bílé srnčí zadnice a kochal se výhledem do dáli. Kdybych tak tušil, co mě o pár hodin později na tom samém místě čeká, zřejmě bych se otočil a pelášil domů.

V hospodě panovala přátelská atmosféra, to se však změnilo příchodem cizáka, tedy mě. Podezíravé a odměřené pohledy sledovaly každý můj pohyb. Naštěstí jsem mezi posádkou poznal jednoho svého známého, se kterým jsme kdysi v mládí před rokem, během nácviku kouření, zapálili u nás na vesnici stoh sena. Pozval mě ke stolu a vybídl mě ke sledování přímého přenosu hokejového utkání, které právě běželo v televizi, a ke kterému byla soustředěna veškerá pozornost lokálu.

Já sice nejsem moc velký nadšenec do hokeje, netrvalo však dlouho, a již jsem se přidal k ostatním, zřejmě bývalým hokejistům, a radil trenérům do televize, jak se zrovna zachovat. Já ani nevím, kdo proti komu hrál, ale cokoliv se na kluzišti odehrálo, to bylo špatně. Všichni v hospodě jsme jasně věděli, kde je chyba a jak jí nejlépe napravit. Ne však aktéři utkání, ti jakoby tam byli poprvé.

Hokej zanedlouho skončil a my tak měli slabou deseti minutovku na zkritizování celého zápasu, jelikož jako další se o slovo přihlásil tenis. Tak ten už mě vůbec nezajímá, abych se přiznal, ale i tak jsem na mladé hráčce nenechal nit suchou. A čím více destilátů jsem pojal, tím sprostěji jsem nadával, čímž jsem si získal respekt okolních štamgastů, kteří každý můj výkřik podpořili pokýváním hlav.

Čas ubíhal a venku se již dávno rozhostila tma. Zpozoroval jsem, že v krčmě jsem zůstal již jen já a pan vrchní, který přišel k mému stolu a netrpělivě si poklepával na své náramkové hodinky, dávaje mi najevo, že je čas odchodu. Položil přede mne zhusta počmáranou účtenku a já se ani nepokoušel dopočítat výsledku. Vstal jsem a vratkým krokem jsem se sesunul k zemi a doplazil ke dveřím.

Chvilku jsem poležel venku před hospodou, než mě studený vzduch probral alespoň natolik, abych byl schopen udržet se na nohou a vydat se směrem k domovu. Cesta se značně prodloužila, jelikož na jeden krok kupředu jsem udělal dalších pět kroků náhodným směrem. Do toho jsem těsně před tou nešťastnou událostí zaznamenal jistou anomálii, kdy mě zcela nepochopitelně, několikrát po sobě, zasáhla asfaltová silnice do čela. No, a právě při jednom takovém zásahu, těsně na kraji lesa, jsem se ocitl v kuželu jasného světla, které mě oslnilo a dočista znehybnělo.

Ucítil jsem, jak mě neznámá sílá táhne směrem ke zdroji toho záření. Věděl jsem, která bije, jelikož jsem viděl mnoho filmů, zabývajících se touto tématikou. Začal jsem ječet: "Vy mezigalaktické obludy, ihned mne pusťte, nebo uvidíte! Víte kdo já jsem?" nechal jsem jim chviličku na přemýšlení, ale vůbec se nesnažili uhodnout. "Jsem řádným obyvatelem planety Země. Člen říše živočišné, též známý jako Homo Sapiens!"

Neznámý hlas promluvil: "Co říkal?"

"Nevím, asi něco o teplouších." a tento druhý hlas pokračoval směrem ke mně: "Nyní budete převezen na záchytnou stanici, kde budete podroben dalšímu zkoumání."

"Nikdy!" zakřičel jsem a v rámci sebeobrany jsem kolem sebe začal zuřivě vykopávat nohy. "Nemíním tuto Zemi opouštět!" Pak najednou jeden z mých zbloudilých kopanců zasáhl prostor mezi vetřelcovými stojnami. Hle, tak zde je jejich citlivé místo, pomyslel jsem si, když se vetřelec sesunul s bolestivým vzdechem k zemi. Dobře skrytou patičkou jsem pak zásahem do stejných partií odrovnal i druhou příšeru a podařilo se mi vysvobodit.

Kužel světla zhasl a já utíkal lesem, nedbaje větví šlehajících mě přes tváře, po kterých mi kanula krev. Kdybych se otočil, spatřil bych za sebou vesmírný koráb osvětlený podivným modrým majáčkem. Ale já si ohlédnutí nedovolil. Běžel jsem dlouho a ani pořádně nevím kam, ale po nějaké době jsem spatřil stoh sena. Dosprintoval jsem až k němu a zahrabal se do něj až po krk v naději, že zde zůstanu skryt. Pocuchané nervy si vyžádaly svoji pravidelnou dávku nikotinu. Zcela vysílen jsem během pokuřování upadl do tvrdého spánku, ze kterého mě probudil až příjezd hasičských vozů.

"No, a takhle se to všechno událo," řekl jsem postavě s letitou a vrásčitou tváří usazené v pohodlném křesle.

"No... Pane Tomáši," promluvil pan doktor. "Ty prášky, co jsem vám dal posledně, berete je?"

"Tak určitě..."

Autor: Daniel Tomáš | pátek 28.7.2017 9:21 | karma článku: 24.51 | přečteno: 1337x


Další články blogera

Daniel Tomáš

UEFA - Mafia?

Tak tedy ani letos nebudeme mít ve fotbalové Lize mistrů dva české zástupce. Pražská Slavia ve včerejším utkání prohrála na hřišti Kyjeva 2:0. Bohužel, výsledek byl značně ovlivněn chybami rozhodčích, což zanechalo na utkání...

15.8.2018 v 12:43 | Karma článku: 24.54 | Přečteno: 585 | Diskuse

Daniel Tomáš

Sportovní komentátoři - staré dobré časy

Co se rozumí ideálním fotbalovým počasím? Jak krásná je asi střela, kterou nikdo nevypálil? Kterému hokejistovi se postavil Ptáček? A máme již mezi našimi sprintery nějakého Kokota?

30.7.2018 v 14:04 | Karma článku: 25.62 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Daniel Tomáš

Když se z chlapce stává muž

Patnáctý rok života muže je rokem velkých změn. Pod nosem vyraší stupidní a odporné chmýří, hlas jakoby se nemohl rozhodnout, zda se ponese v sopránu či basu, varlata se spustí až do oblasti kolen a tvář pak ponejvíce připomíná...

10.7.2018 v 14:16 | Karma článku: 23.36 | Přečteno: 955 | Diskuse

Daniel Tomáš

Proč čeští fotbalisté nejsou oporami evropských velkoklubů?

Nebo proč alespoň nejsou součástí takových týmů, jako byli hráči generace kolem Pavla Nedvěda? Proč například Chorvatsko, na rozdíl od nás, účinkuje na Mistrovství světa a má v kádru opory Realu Madrid a Barcelony?

24.6.2018 v 12:39 | Karma článku: 30.72 | Přečteno: 2294 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Pavla Kolářová

Prsíčka nebo stehýnka?

Měla takový pěkně vyvinutý poprsí. Tipnul by asi tak pětky. Minimálně. V tom kytkovaným obepnutým triku s krajkou ve výstřihu vypadalo fakt efektně. Ne snad vyzývavě nebo vulgárně - tak akorát. Stála tam, usmívala se a voněla,...

15.8.2018 v 16:57 | Karma článku: 19.83 | Přečteno: 564 | Diskuse

Jozef Varga

Slúžil som v armádach štyroch štátov

Tento mnou napísaný príbeh je príbehom dnes už môjho nebohého otca /narod.28.8.1928- + 21.11.2017/ dej sa odohráva v rokoch 1944 až 1956 v štátoch: Maďarsko, Slovensko,Poľsko,protektorát Čechy a Morava, Rakúsko,Nemecko, Francúzsko

13.8.2018 v 16:19 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 433 | Diskuse

Liběna Hachová

Cena versus hodnota

Někdy význam dvou slov splývá. Přijde na to! Vykopat dokážu jámu i díru, ale jámu sotva můžu mít na kabátě.

12.8.2018 v 9:01 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jiří Babor

Pro Marušku

Té, která je mi nablízku i když na míle vzdálená a která umí pohladit slovem. Za to Vám děkuji......

12.8.2018 v 8:04 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 275 | Diskuse

Luboš Vermach

Která Gregorová dostane zámek, ta mladší nebo ta starší?

Silvestrovský večer přináší mnoho slibů a překvapení. Avšak život nás učí, že se sliby rozplynou jako pára nad hrncem, zato nečekaných překvapení bývá habaděj. Jak se vyvine situace na zámku letos a jaká přání se Patricii vyplní?

11.8.2018 v 16:59 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 683 | Diskuse
VIP
Počet článků 117 Celková karma 26.09 Průměrná čtenost 1609

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz