Jak jsme unesli nevěstu
Nicméně, svatba jako taková je fajn. Holky se vyparádí, chlapi se utrhnou ze řetězu, rodiče a prarodiče nastávajících si se slzou v oku vypráví dávno zapomenuté příběhy, nejvíce dojatý je pak otec nevěsty, který se jen těžko smiřuje s tím, že jeho maličká princezna přijde během první manželské noci o nevinnost, aniž by věděl, že jeho dcerunka se spustila již ve svých třnácti letech na skautském táboře s o rok starším Olinem, čímž svůj věneček zašlapala do měkké trávy za táborovou jídelnou.
Na svatbu a hlavně následnou oslavu dorazí též početný zástup kamarádů zamilované dvojice. Ti především využívají možnosti se zadarmo občerstvit, ale nutno podotknout, že se po celý večer starají o zábavu. Vypráví pikantní příhody ze života novomanželů, vymýšlejí lechtivé hry, při kterých musí manžel sundat bez pomoci rukou podvazek z nožky nevěsty, házejí kytkou, tancují a lijí olovo, to ale jen tehdy, koná-li se svatba o Vánocích. Mezi nejslavnější svatební taškařice pak řadíme takzvaný Únos nevěsty, a právě o ten jsem se jednou postaral já s bratrem.
Na nevěstu jsme si počíhali, když se vracela z toalety. Tvářila se poněkud překvapeně, ale chloroformem napuštěný kapesník, hbitě přiložený mým bratrem do obličeje nevěsty, vykonal své a nám se tak podařilo tuto šťastnou ženu vhodit do nákladového prostoru ukradené dodávky. Abychom ženichovi připravili napínavý zážitek a maličko mu ztížili pátrání, odvezli jsme ženu třicet kilometrů za město, do hlubokého lesa. Tam jsme zkontrolovali stav naší "oběti" a byli jsme oba překvapeni, v jak hlubokém spánku se nevěsta nacházela. Inu, nejspíš se uondala tancem a házením kytky, pomysleli jsme si. To jsme ale netušili, jak nás ta mrška převezla!
Nevšimli jsme si, že nevěsta svůj spánek jen předstírá. Představte si, že její kdysi bílé svatební šaty v sobě skrývaly prostor, ve kterém měla mobilní telefon. S jeho pomocí pak nebyl pro nevěstu problém zjistit svojí polohu a následně navigovat svého manžela, kterému v pátrání napomáhala i policie ze širokého okolí. Majáky policejních vozů nás poté informovali o jejich příjezdu a my jim s bratrem vyšli naproti.
"No to vám to tedy trvalo, už tady nejméně hodinu čekáme!" pokáral jsem s úsměvem na tváři přiběhnuvšího ženicha. Místo odpovědi mi na bradě přistála sevřená pěst, která mne na malou chvilku vyvedla z rovnováhy a já tak zalehl obličejem do pichlavého jehličí. Netrvalo dlouho a bratr si ke mně přilehl. Následně nám na záda zaklekli příslušníci policejního sboru a nasadili pouta.
"Vy je znáte?" zeptali se policisté ženicha.
"Nikdy jsem je neviděl," odpověděl jim, což ale nebyla pravda.
"Copak to povídáte?" řekl jsem. "Vždyť jste nás dnes po obřadu viděl žebrat před radnicí! Mému bratrovi jste dokonce věnoval cigaretu, když vám narušoval fotografování a my vám teď na oplátku chtěli udělat radost!" Mým slovům však nikdo pozornost nevěnoval. Všichni byli upoutáni nářkem vycházejícím z dodávky.
Dveře do nákladového prostoru se otevřely a nevěsta padla do náruče svého muže. Šťastný to okamžik shledání... Vyhledal jsem pohledem svého bratra a zpozoroval, že se mu v očích zaleskla slza. Ano, měl jsem stejný pocit. Hřejivý pocit dobře odvedené práce. Tradici bylo učiněno za dosti a jsem si jist, že tento zamilovaný pár na svoji svatbu nikdy nezapomene.
Nás s bratrem odvedli policisté na služebnu, kde se do nás chystali ještě pěkně za tepla pustit. Co takový výslech všechno obnáší vám popisovat nebudu, to znáte z televize. Nicméně si teď musím dát od žebrání na nějaký čas oddych. Bratr, za tu ukradenou dodávku, ještě o dva roky déle.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz