Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsme unesli nevěstu

22. 09. 2017 9:23:01
Jistě se všichni shodneme, že vstup do svazku manželského je posvátným dnem v životě lidském. Je to první a asi i nejdůležitější krok na cestě k rozvodu. Krok, který ze dvou milujících bytostí vytvoří krvelačné bestie.

Nicméně, svatba jako taková je fajn. Holky se vyparádí, chlapi se utrhnou ze řetězu, rodiče a prarodiče nastávajících si se slzou v oku vypráví dávno zapomenuté příběhy, nejvíce dojatý je pak otec nevěsty, který se jen těžko smiřuje s tím, že jeho maličká princezna přijde během první manželské noci o nevinnost, aniž by věděl, že jeho dcerunka se spustila již ve svých třnácti letech na skautském táboře s o rok starším Olinem, čímž svůj věneček zašlapala do měkké trávy za táborovou jídelnou.

Na svatbu a hlavně následnou oslavu dorazí též početný zástup kamarádů zamilované dvojice. Ti především využívají možnosti se zadarmo občerstvit, ale nutno podotknout, že se po celý večer starají o zábavu. Vypráví pikantní příhody ze života novomanželů, vymýšlejí lechtivé hry, při kterých musí manžel sundat bez pomoci rukou podvazek z nožky nevěsty, házejí kytkou, tancují a lijí olovo, to ale jen tehdy, koná-li se svatba o Vánocích. Mezi nejslavnější svatební taškařice pak řadíme takzvaný Únos nevěsty, a právě o ten jsem se jednou postaral já s bratrem.

Na nevěstu jsme si počíhali, když se vracela z toalety. Tvářila se poněkud překvapeně, ale chloroformem napuštěný kapesník, hbitě přiložený mým bratrem do obličeje nevěsty, vykonal své a nám se tak podařilo tuto šťastnou ženu vhodit do nákladového prostoru ukradené dodávky. Abychom ženichovi připravili napínavý zážitek a maličko mu ztížili pátrání, odvezli jsme ženu třicet kilometrů za město, do hlubokého lesa. Tam jsme zkontrolovali stav naší "oběti" a byli jsme oba překvapeni, v jak hlubokém spánku se nevěsta nacházela. Inu, nejspíš se uondala tancem a házením kytky, pomysleli jsme si. To jsme ale netušili, jak nás ta mrška převezla!

Nevšimli jsme si, že nevěsta svůj spánek jen předstírá. Představte si, že její kdysi bílé svatební šaty v sobě skrývaly prostor, ve kterém měla mobilní telefon. S jeho pomocí pak nebyl pro nevěstu problém zjistit svojí polohu a následně navigovat svého manžela, kterému v pátrání napomáhala i policie ze širokého okolí. Majáky policejních vozů nás poté informovali o jejich příjezdu a my jim s bratrem vyšli naproti.

"No to vám to tedy trvalo, už tady nejméně hodinu čekáme!" pokáral jsem s úsměvem na tváři přiběhnuvšího ženicha. Místo odpovědi mi na bradě přistála sevřená pěst, která mne na malou chvilku vyvedla z rovnováhy a já tak zalehl obličejem do pichlavého jehličí. Netrvalo dlouho a bratr si ke mně přilehl. Následně nám na záda zaklekli příslušníci policejního sboru a nasadili pouta.

"Vy je znáte?" zeptali se policisté ženicha.

"Nikdy jsem je neviděl," odpověděl jim, což ale nebyla pravda.

"Copak to povídáte?" řekl jsem. "Vždyť jste nás dnes po obřadu viděl žebrat před radnicí! Mému bratrovi jste dokonce věnoval cigaretu, když vám narušoval fotografování a my vám teď na oplátku chtěli udělat radost!" Mým slovům však nikdo pozornost nevěnoval. Všichni byli upoutáni nářkem vycházejícím z dodávky.

Dveře do nákladového prostoru se otevřely a nevěsta padla do náruče svého muže. Šťastný to okamžik shledání... Vyhledal jsem pohledem svého bratra a zpozoroval, že se mu v očích zaleskla slza. Ano, měl jsem stejný pocit. Hřejivý pocit dobře odvedené práce. Tradici bylo učiněno za dosti a jsem si jist, že tento zamilovaný pár na svoji svatbu nikdy nezapomene.

Nás s bratrem odvedli policisté na služebnu, kde se do nás chystali ještě pěkně za tepla pustit. Co takový výslech všechno obnáší vám popisovat nebudu, to znáte z televize. Nicméně si teď musím dát od žebrání na nějaký čas oddych. Bratr, za tu ukradenou dodávku, ještě o dva roky déle.

Autor: Daniel Tomáš | pátek 22.9.2017 9:23 | karma článku: 20.39 | přečteno: 774x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Když se z chlapce stává muž

Patnáctý rok života muže je rokem velkých změn. Pod nosem vyraší stupidní a odporné chmýří, hlas jakoby se nemohl rozhodnout, zda se ponese v sopránu či basu, varlata se spustí až do oblasti kolen a tvář pak ponejvíce připomíná...

10.7.2018 v 14:16 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 883 | Diskuse

Daniel Tomáš

Proč čeští fotbalisté nejsou oporami evropských velkoklubů?

Nebo proč alespoň nejsou součástí takových týmů, jako byli hráči generace kolem Pavla Nedvěda? Proč například Chorvatsko, na rozdíl od nás, účinkuje na Mistrovství světa a má v kádru opory Realu Madrid a Barcelony?

24.6.2018 v 12:39 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 2256 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak obec Rybitví ke svému názvu přišla (bez záruky)

Valím si to takhle po dálnici, když v tom se z autorádia ozve známý hit Rybitví od kapely Yo Yo Band. Začnu si hlasitě zpívat a v rytmu bubnovat do volantu. Pak mi řidič autobusu řekl, ať toho okamžitě nechám.

21.6.2018 v 14:06 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 650 | Diskuse

Daniel Tomáš

Nejslavnější český podvodník

S tím nadpisem se jistě dá polemizovat. Naše země je na podvodníky bohatá a je tedy z čeho vybírat. Ale jedna věc je ukrást miliony a zmizet s nimi v Karibiku a druhá věc je prodat Eiffelovku nebo vyzrát na samotného Al Caponeho.

7.6.2018 v 8:44 | Karma článku: 32.13 | Přečteno: 3214 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Pavel Hewlit

Místo, kde si hrají duchové

Už jako dítěti mi říkali, že se nemám moc přibližovat ke Kolbence (tedy ke spalovně). Ne abych se nakazil prací, jak jsem si původně myslel. Prý to místo není vhodné pro děti z jiného důvodu. Některá místa nemají děti ráda.

16.7.2018 v 18:37 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 136 | Diskuse

Hana Bočková

Čím voní domov

Také vám dnes něco zavonělo pod nos ? Vůně. Jeden z nejsilnějších vjemů. Každý dům má svou typickou vůni. Každý člověk, každý oběd ...

15.7.2018 v 20:42 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 299 | Diskuse

Milan Slanina

Je-li něco jinak, je jinak všechno.

Na Počátku bylo Světlo, to Světlo bylo u Boha a Bůh byl Světlem. Tak to bylo na Počátku u Boha. ( Evangelium Pokory ... )

15.7.2018 v 17:42 | Karma článku: 8.08 | Přečteno: 262 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kde kráčí sám Bůh

„To bys mně za tu procházku musel zaplatit, bro, abych s tebou šel“ řekne sebejistě a pohlédne mi do očí s drzostí svých patnácti let. „Ujišťuji tě, že budeš královsky přeplacen“, odpovím.

14.7.2018 v 21:20 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 292 | Diskuse

Luboš Vermach

Vítejte v klubu miliardářů

Lord Richard oznámí zásnuby George a Maureen. Lidé se radují, protože spojením rodů získá společenství na síle. Avšak Patricii se rozplynul její velký sen. Když se zdá, že je vše ztraceno, vyslechne zajímavý noční rozhovor.

14.7.2018 v 16:59 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 404 | Diskuse
VIP
Počet článků 115 Celková karma 24.74 Průměrná čtenost 1619

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz