Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak mi gymnastika změnila život

3. 11. 2017 8:13:51
Absence svalové hmoty, nízké sebevědomí a ostýchavost byly příčinou mé marné snahy o navázání bližšího kontaktu s opačným pohlavím. Nebýt dívčího gymnastického oddílu, zřejmě bych nikdy nepoznal pevný stisk mileneckého objetí...

Pamatuji si, že již na střední škole jsem opačné pohlaví od sebe doslova odpuzoval. Když už se mi konečně podařilo přesvědčit spolužačku, aby si se mnou po škole šla ke mně domů procvičit čísla, zakončila návštěvu nakvašeným prásknutím dveří. Dodnes nechápu, co se jí tehdy honilo hlavou, když mě viděla sedět na pohovce s otevřenou cvičebnicí matematických příkladů v klíně.

"Ty se chceš vážně učit?" zeptala se mě tenkrát

"Samozřejmě, vždyť jsme se tak domluvili." opáčil jsem.

"Ale já bych si radši hrála," řekla pro mne dosud nepoznanou barvou hlasu a sundala si svetr. "Co třeba na doktory?" zeptala se a laškovně při tom na mě mrkla.

"Na doktory? To neznám," řekl jsem. "Ale někde bych tady měl mít Osadníky z Katanu, počkej chvilku." Než jsem však stihl nalézt zmíněnou stolní hru, ozvalo se prásknutí dveří.

Ani později, kdy jsem dosáhl věku, při kterém jsem mohl beztrestně vysedávat po barech, se mi štěstěna příliš nenaklonila. Místo ní se ke mne jednoho večera naklonila značně opilá paní Sandra, která mne pobízela k dobrodružné cestě kolem světa za pětikilo. Paní Sandra měla upnutou koženou minisukni, jenž odhalovala její nožky oděné do podvazků s dírou na koleni. Její věk jsem přesně nedokázal určit, ale blonďatá paruka ji dělala mladší. Musel jsem neustále sledovat její přeplněný korzet, jelikož mne při konverzaci oslňovaly zlaté zuby, jenž byly ozdobou jejích dásní.

Paní Sandra mi nepřetržitě do ucha šeptala věci, při kterých se mi motala hlava a mé tváře se červenaly jak řádně roztopená kamna. Pojednou jsem v kalhotách ucítil podezřelý tlak. Taktně a tlumeným hlasem jsem paní Sandře oznámil, že mám asi průjem a odebral se na toaletu. Po návratu z toalety jsem marně pátral po paní Sandře, stejně tak po mé bundě a peněžence.

Říká se, že jednou štěstí padne i na úplného vola. Zhruba tak nějak jsem přišel o panictví. Žádná hitparáda to tehdy nebyla. V zimě jsme s naším fotbalovým oddílem chodili trénovat do tělocvičny. A co čert nechtěl, každý čtvrtek jsme se o palubovku museli dělit s dívčím gymnastickým oddílem. Tyto naše tréninky nepatřily k těm vydařeným, jelikož více než míči jsme svoji pozornost věnovali všem těm štíhlým postavám v obtažených dresech, všem těm provazům, výkopům a protahování. Byly to hezké večery a zvlášť jedna drobná brunetka upoutala mojí pozornost.

Jednoho dne jsem se na tréninku trochu zdržel, jelikož jsem svojí vychrtlou postavu chtěl potrápit skladbou posilovacích cvičení. Kamarádi z oddílu byli již dávnou na cestě ke svým domovům, když jsem dorazil do prázdné šatny. Svlékl jsem se, omotal si ručník kolem pasu a vydal se ke společným sprchám. U dveří do umývárny jsem se zarazil, jelikož přes ně k mým uším doléhal zvuk puštěné vody. Ostýchavě jsem vzal za kliku a nahlédl dovnitř. Tehdy se naše oči poprvé střetly.

"No to je doba! Už tu na tebe jak dlouho čekám. Pojď blíž!" řekl mi trenér gymnastek, který mi zničehonic nasadil kravatu a povalil mne na zem.

Jak jsem říkal, žádná hitparáda to tehdy nebyla.

Autor: Daniel Tomáš | pátek 3.11.2017 8:13 | karma článku: 27.85 | přečteno: 1537x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Historie, současnost a tajemství řádu svobodných skladníků

Po návratu domů z jubilejní dvousté mezinárodní konference skladníků, která se letos konala v norském Oslu, jsem se rozhodl čtenáře blíže seznámit s historií řádu svobodných skladníků a poodhalit roušku tajemství, jež tento...

9.2.2018 v 9:07 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 1434 | Diskuse

Daniel Tomáš

Mezinárodní olympijský výbor hasí požář

Vinou neúčasti ruských sportovců a hrozícímu výraznému poklesu sledovanosti bližících se olympijských her v korejském Pchjongčchangu byl mezinárodní olympijský výbor nucen sáhnout k razantním změnám v pravidlech mnoha disciplín.

30.1.2018 v 9:11 | Karma článku: 26.48 | Přečteno: 1423 | Diskuse

Daniel Tomáš

Válka se sborem dobrovolných hasičů

Již druhým rokem vykonávám u nás na vesnici funkci předsedy sboru dobrovolných popelářů. Funkce i činnost je to velice zajímavá a záslužná. Něvěřili byste však, jak málo populární je naše nezvané úsilí mezi obyvateli vesnice.

18.1.2018 v 8:53 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 724 | Diskuse

Daniel Tomáš

Pan Síla, lstivý hrnčíř a návrat kreténa

Asi se nestává příliš často, aby se člověk mohl na konci své kariéry pochlubit šestnácti tituly mistra světa. Když tak přemýšlím, vybaví se mi asi jen bratři Pospíšilové a jejich dvacet titulů mistrů světa v kolové.

3.1.2018 v 8:25 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 2255 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Vojtěch Fišera

(O)běžná

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...““ - Malý Princ

17.2.2018 v 19:18 | Karma článku: 6.66 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jiří Stratil

Poezie architektonická

Básnířské umění má rovněž mnoho forem a stylů. Jak vidí, cítí a píše poezii třeba takový architekt? No jako architekt. Jeho básnička musí mít jasnou a logickou konstrukci a strukturu, postavené pevně od základu až po střechu.

17.2.2018 v 12:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Lavička Václava Havla aneb když je pes moudřejší než lidé (Opožděná reportáž)

Zpráva z tisku: „Praha 6 odhalila lavičku Ferdinanda Vaňka, pojmenovanou po alter egu bývalého prezidenta Václava Havla. Ocelová lavička má podobu červeného prkna s pivovarnickým sudem a přišla na bezmála milion korun“

16.2.2018 v 21:05 | Karma článku: 37.49 | Přečteno: 1662 | Diskuse

Jiří Klabal

Profesorka

Pochodovala úzkou uličkou mezi krajní řadou lavic a okenními parapety tam a zpět. Nevědouc, čím vyplnit dlouhé vteřiny inscenovaného čekání, konečky prstů stírala kapky vody z orosených skel.

16.2.2018 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 352 | Diskuse

Jiří Stratil

Brzy se spoutanému otevře žalář

Tak proč se stále po celé dny strachujete? Z utiskovatele a jeho vzteku? Kde je ten utiskovatel se svým vztekem? Opět jedna z odpovědí, kterých se mi dostává při namátkovém otevření Starého Zákona Bible v jeho určité části.

16.2.2018 v 12:02 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 363 | Diskuse
VIP
Počet článků 101 Celková karma 23.07 Průměrná čtenost 1628

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.