Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pravda bolí

24. 11. 2017 8:49:06
Tak třeba já osobně jsem zastáncem a tradičním uživatelem lži. Nač si kazit život zbytečnou a hloupou pravdou, když si můžeme všechno tak krásně nalhávat a užívat pohody?

Zrovna nedávno se mi stala příhoda, která se po celou dobu jevila tak příznivě, ale ze které nakonec pravda udělala jen kyselý úšklebek. To bylo tak:

Jednou za čas vycítím, že nadešla doba pro nákup nového šatstva. Letitá trička děravá jak ementál je třeba vyměnit za ta s módním střihem. Kalhoty, jež se záhadně a s železnou pravidelností zužují v pase, vystřídám za větší model. Ponožky, ze kterých ledabyle vykukují palce, chodidla, paty a kotníky je třeba vyměnit za... Ty se vlastně ještě nosit dají, vždyť do bot mi stejně nikdo nevidí a v sandálech nebudí rozruch okolí.

Vydal jsem se tedy jednoho dne do vyhlášeného módního butiku. Při pohledu na ceny jsem se vydal do ne příliš známého second handu. Nakonec jsem skončil u takového toho zeleného kontejneru, kam nosí hodní lidé oblečení pro potřebné. To byste nevěřili, kolik dobré muziky se dá pořídit zadarmo. Jen musí být člověk obratný, aby dosáhl i na ty nejlepší kousky ze dna kontejneru. Kdo mohl odložit tak krásný kožený kabát? pomyslel jsem si. Vždyť má jen dvě záplaty! I slušivé botky ozdobily mé běhy. Pravda, byly obě levé, ale jelikož byly o tři čísla větší, netlačily. Módní slaměný klobouk s velkým nápisem Gambrinus pak dodal mé postavě na vážnosti. Mezi kontejnery na sklo a plasty jsem se oděl do nového outfitu a vydal se na cestu k domovu.

Korzoval jsem si v poklidu ulicí a nesl se jako pán. Kdykoliv jsem se s někým potkal, klepl jsem po vzoru filmových hvězd do klobouku a lehce se uklonil. Lidé mi většinou dělali na ulici místo a přecházeli na protější chodník. Nepřehnal jsi to, Danieli, s tím outfitem? řekl jsem si sám pro sebe. Vždyť ti dobří lidé se mohou ve svých smradlavých hadrech cítit zahanbeně.

"Hůhů hůhů", ozvalo se odněkud, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. A za chvilku znovu: "Hůhů hůhů,". To už jsem si povytáhl klobouk do čela a rozhlížel se po okolí, odkud tajemný zvuk pochází. Při třetím zahoukání jsem se podíval do okna budovy, kterou jsem měl po levici. Stála v něm mladá dívka a když se naše pohledy střetly, zamávala. Nejdřív jsem si myslel, že si mě s někým spletla, ale ona se stále usmívala a mávala na mě. Tak jsem jí také zamával a ona radostně zatleskala a začala cosi pokřikovat za sebe do místnosti.

Najednou se v okně objevily další dvě dívky. A za chvilku už jich tam bylo pět a za další minutku jich bylo dobrých dvacet. Všechny se na mě usmívaly a dělaly takové ty cukrbliky a pískaly na mě. Člověk už ani nemůže jít v klidu po ulici, aniž by o něj nezačaly usilovat chtivé slečny, pomyslel jsem si. Nejspíš se jedná o nějaké dívčí gymnázium nebo učiliště švadlenek, napadlo mě. Uvažoval jsem, že by si ze mne mohly třeba jen utahovat, ale tuto možnost jsem okamžitě zavrhl. Taky proč by měly? Vždyť se poměrně úspěšně dá tvrdit, že jsem muž a navíc v nejlepších letech. Všechny takový ty důležitý věci mám na správných místech a některé i relativně funkční. Vždyť já jsem vlastně solidní kocour!

A tak jsem jim to laškování začal oplácet, mával jsem jim a docela jsem se i předváděl, což se jim evidentně zamlouvalo. V jednu chvíli jsem nasadil i obtížný moonwalk z repertoáru Michaela Jacksona, ale jen popředu, páč já se bojím couvat. A když jsem si pak pročísl kštici jako John Travolta v Horečce sobotní noci, ozvalo se z oken táhlé Ááááách. Jedna z dívek načtrtla do vzduchu srdíčko a druhá mi rovnou poslala vzdušný polibek. Kolemjdoucí lidé zastavovali a sledovali toto povedené divadlo.

Škoda, že mě začal tlačit čas a já se musel pomalu loučit. Vracel jsem do oken vzdušné polibky a ještě se několikrát otočil a zamával, než jsem zašel za roh do ulice, která kolmo navazovala na tuto. Cestou, ještě s úsměvem na rtech, jsem míjel vstupní bránu do dívčího gymnázia, jak jsem se původně domníval. Bohužel, na vratech visela bílá cedule s černým nápisem, který hlásal, že se jedná o budovu ústavu pro choromyslné ženy. Tak je to tedy. Byl jsem oklamán. Za chůze jsem měl čas přemýšlet. Mělo mě to napadnout už když jsem viděl ty jejich bílé "školní" uniformy s tím zavazováním za krkem. A navíc ty mříže v oknech... Ale na tom vlastně vůbec nesejde. Podstatné je, že chlapcům jsem v hospodě u piva řekl, že se jednalo o dívčí koleje určené pro studentky lékařské fakulty. K čemu by jim byla pravda...

Autor: Daniel Tomáš | pátek 24.11.2017 8:49 | karma článku: 25.40 | přečteno: 1748x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Historie, současnost a tajemství řádu svobodných skladníků

Po návratu domů z jubilejní dvousté mezinárodní konference skladníků, která se letos konala v norském Oslu, jsem se rozhodl čtenáře blíže seznámit s historií řádu svobodných skladníků a poodhalit roušku tajemství, jež tento...

9.2.2018 v 9:07 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 1434 | Diskuse

Daniel Tomáš

Mezinárodní olympijský výbor hasí požář

Vinou neúčasti ruských sportovců a hrozícímu výraznému poklesu sledovanosti bližících se olympijských her v korejském Pchjongčchangu byl mezinárodní olympijský výbor nucen sáhnout k razantním změnám v pravidlech mnoha disciplín.

30.1.2018 v 9:11 | Karma článku: 26.48 | Přečteno: 1423 | Diskuse

Daniel Tomáš

Válka se sborem dobrovolných hasičů

Již druhým rokem vykonávám u nás na vesnici funkci předsedy sboru dobrovolných popelářů. Funkce i činnost je to velice zajímavá a záslužná. Něvěřili byste však, jak málo populární je naše nezvané úsilí mezi obyvateli vesnice.

18.1.2018 v 8:53 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 724 | Diskuse

Daniel Tomáš

Pan Síla, lstivý hrnčíř a návrat kreténa

Asi se nestává příliš často, aby se člověk mohl na konci své kariéry pochlubit šestnácti tituly mistra světa. Když tak přemýšlím, vybaví se mi asi jen bratři Pospíšilové a jejich dvacet titulů mistrů světa v kolové.

3.1.2018 v 8:25 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 2255 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Vojtěch Fišera

(O)běžná

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...““ - Malý Princ

17.2.2018 v 19:18 | Karma článku: 6.66 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jiří Stratil

Poezie architektonická

Básnířské umění má rovněž mnoho forem a stylů. Jak vidí, cítí a píše poezii třeba takový architekt? No jako architekt. Jeho básnička musí mít jasnou a logickou konstrukci a strukturu, postavené pevně od základu až po střechu.

17.2.2018 v 12:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Lavička Václava Havla aneb když je pes moudřejší než lidé (Opožděná reportáž)

Zpráva z tisku: „Praha 6 odhalila lavičku Ferdinanda Vaňka, pojmenovanou po alter egu bývalého prezidenta Václava Havla. Ocelová lavička má podobu červeného prkna s pivovarnickým sudem a přišla na bezmála milion korun“

16.2.2018 v 21:05 | Karma článku: 37.49 | Přečteno: 1662 | Diskuse

Jiří Klabal

Profesorka

Pochodovala úzkou uličkou mezi krajní řadou lavic a okenními parapety tam a zpět. Nevědouc, čím vyplnit dlouhé vteřiny inscenovaného čekání, konečky prstů stírala kapky vody z orosených skel.

16.2.2018 v 18:00 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 352 | Diskuse

Jiří Stratil

Brzy se spoutanému otevře žalář

Tak proč se stále po celé dny strachujete? Z utiskovatele a jeho vzteku? Kde je ten utiskovatel se svým vztekem? Opět jedna z odpovědí, kterých se mi dostává při namátkovém otevření Starého Zákona Bible v jeho určité části.

16.2.2018 v 12:02 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 363 | Diskuse
VIP
Počet článků 101 Celková karma 23.07 Průměrná čtenost 1628

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.