Válka se sborem dobrovolných hasičů
Trnem v oku je lidem především to, že po návratu do svých domovů ze zaměstnání naleznou kromě prázdného odpadkového koše i vypáčené či vykopnuté dveře, což náš sbor považuje za nesmyslnou výtku a pokládá těmto věčně nespokojeným šťouralům jednoduchou otázku, a sice tu, jak jinak se máme pro odpadkový koš dostavit, když je u nich doma imrvére zamčeno. Šťouralové pak do jednoho namítají, že si žádný odnos odpadů neobjednali. Ano, neobjednali, říkáme jim. Však my jsme přeci dobrovolníci!
Dokonce jsme jednou, nebo lépe řečeno více než jednou, byli nespravedlivě obviněni z krádeže. Zde však záleží na úhlu pohledu. Jsou totiž i takové odpadky, které se do koše nevejdou a povalují se různě po domech. Co si pak máte myslet o takové Full HD TV s úhlopříčkou 138cm, která se povaluje zavěšená na zdi v obýváku, a na které je patrná vrstva prachu? No, zřejmě je nepoužívaná a zabírá tak zbytečně místo na zdi, kde by mohl viset třeba hezký obrázek. Navíc jsme za ní dostali v zastavárně šestnáct tisíc korun, čímž považuji tuto věc za vyřízenou.
Naším největším konkurentem v boji o blaho vesnice jsou mazánci ze sboru dobrovolných hasičů. To, co je nám vytýkáno a za co jsme nenáviděni je u hasičů naopak vítáno. Sotva někde začne něco doutnat, už je tam nalezlý celý SDH. S dveřmi si hlavu vůbec nelámou, klidně je před zraky celé vesnice rozkopnou a začnou vyhánět přidušené obyvatele doutnající nemovitosti. Tu pak navíc ještě celou vytopí vodou a zanechají za sebou jen neuvěřitelný binec. A co myslíte? Nadává jim někdo? Ne! Naopak, lidé je oslavují, nešetří chválou a ještě si s nimi zavdají z flašky kmínovice. Jako tehdy, když hořel ten muniční sklad vedle školky. To bylo zase jednou přehnané chvály. Starosta, aby získal pozitivní ohlas u obyvatel vesnice, pak tyto mazánky pozve na konci roku na úřad, kde jim na hruď připichuje zásluhy a vyznamenání. Populista jeden.
A hned Vám mohu popsat další nespravedlnost. Jak jistě všichni víte, mnoho času stráví hasiči s evakuací koťat z horních pater korun stromů. Hasič snese kotě ze stromu, tam se na tu malou chlupatou kouli vrhnou nadšené děti a vděční rodiči tisknou zachránci ruku a velebí ho. Za týden tam to kotě vyleze znovu a celá situace se opakuje. Nikdo se však nikdy nad touto problematikou zvídavých koček nezamyslel tak hloubavě, jako členové našeho sboru a byli jsme to právě my, chlapci od dobrovolných popelářů, kdo se chopili seker a v okruhu jednoho kilometru pokáceli všechny stromy. Od té doby již nebylo třeba zbytečných výjezdů k záchraně koťat, stejně tak již nebylo zapotřebí trávit dlouhý čas lopotnou dřinou při česání ovocných stromů, jelikož jednoduše nebyly. A myslíte, že se našemu sboru dostalo uznání? Leda kulový... V hospodě byl dokonce hasiči fyzicky napaden Ferda Hanousek, což je jeden z našich čelních představitelů, když se pochlubil, že jen on sám dokázal pokosit na padesát stromků.
Po napadení Ferdy Hanouska byla svolána mimořádná schůze našeho sboru, kde byla složena přísaha, že se hasičům pomstíme, a to sice tak, že budou čumět! V mé hlavě se zrodil plán tak děsivý, že ještě dnes se mi ježí vlasy v zátylku. "Zasáhneme je na nejcitlivějším místě," přednesl jsem před zástupem mých věrných. "Uspořádáme popelářskou zábavu ve stejný termín, co oni pořádají hasičskou!"
Teď už jen zbývalo přesvědčit civilisty, jak jsme začali říkat obyčejným lidem, aby se dostavili raději na naši zábavu a ne na hasičskou. Karel Vlahý zhotovil doma na psacím stroji pozvánky, jež jsme poté rozvěsili po vesnici. Byly poměrně přesvědčivé. Nadpis zněl: První popelářská zábava - nejlepší zábava v okolí! A pod nadpisem bylo:
Drazí civi spoluobčané!
Již Vám není pochuti zakusovat do oslizlých chlebíčků pochybné kvality? Již nesnesete více pančovaného alkoholu? Chcete zažít spousty legrace a nebýt jen loutkou ve hře našich mazánků? Nebaví Vás tlačenice v zatuchlé sokolovně?
Pak se vyserte na hasičskou zábavu a přijďte k nám!!!
Kdy? 5. srpna v 18h!
Kde? Za obecní skládkou!
Na zábavu na čerstvém vzduchu pod širým nebem zve Sbor dobrovolných popelářů!
P.S. Očkování proti tetanu výhodou!
V den D, tedy pátého srpna, jsme byli jako na trní. Již od ranních hodin jsme připravovali posezení. Bohužel jsme neměli z čeho vybírat, proto jsme museli značně improvizovat. Kamení, pařezy, kýble, to vše hravě suplovalo židle a lavice. Ze skládky se nám podařilo vydolovat několik zachovalých stolů, ačkoliv pár jich nemělo vůbec desku, nýbrž jen nohy. Hudbu měl pak na starosti Vilda Hrubý, který je skutečným mistrem v jemné technice hraní na hřeben. Pohoštění bylo připraveno ze zbytků jídel, které se nám podařilo nastřádat z odpadků. Z nedopitých lahví alkoholu jsme slili zbytky do jednoho většího sudu a vytvořili tak nápoj exotické chuti a neurčité barvy. Příprav se již neúčastnil Ferda Hanousek, který byl zcela nepochopitelně zatčen, když obcházel místní školu s pytlíkem bonbonů a nabádal děti, aby se večer přišly pobavit za skládku.
Zhruba v 16h byly přípravy skončeny a my se následující dvě hodiny bavili nad tím, jak se asi budou večer tvářit hasiči, až budou v sokolovně sami. Nestalo se tak... Celá vesnice dorazila na hasičskou zábavu. K nám dorazilo jen trestní oznámení, které přivezl listonoš, a který se nás ptal, co tu všichni blbneme a proč nejdeme do sokolovny, jako všichni ostatní. V záchvatu paniky jsem málem rezignoval na svoji funkci, ale udržel jsem se.
Zcela opařeni neúspěchem jsme se rozhodli, že skryti pod rouškou tmy, alespoň podpálíme kravín a přerušíme tak hasičskou zábavu stůj co stůj. Sotva vzplála střecha, uchýlili jsme se do přilehlé stodoly, kde jsme si vybudovali kryt, ze kterého jsme chtěli hasiče napadnout. Netrvalo dlouho a řezavý zvuk sirény se roznesl okolím. Během chvilky se před kravínem objevily hasičské vozy s posádkou, která hned začala s hašením. Když se před kravínem schromáždil dav čumilů z řad civilistů, přešli jsme do útoku s cílem zesměšnit požárníky. Ze stodoly se začal ozývat výsměšný popěvek: Co jste hasiči, co jste dělali? Bohužel si nikdo z nás nemohl vybavit další text této písně, proto jsme neustále dokola opakovali jen tuto první větu.
Zpívat jsme přestali až ve chvíli, kdy jsme zpozorovali, že se plamen přemístil na střechu stodoly, ve které jsme měli úkryt. Hnali jsme se ke vratům, ty však byly žárem zřejmě pokrouceny a nešlo s nimi hnout. Nezbývalo, než volat o pomoc. Někdo z civilistů nejspíše upozornil velitele hasičů na tklivý nářek vycházející ze stodoly. Velitel hasičů, chlap jako hora, si celkem bez námahy poradil s vraty a jeho pohled se střetl s mým. "Tak vidíš, kamaráde," řekl jsem mu. "Když chceme, tak umíme táhnout za jeden provaz, viď?"
Velitel si mne prohlížel od hlavy k patě. Jeho pohled putoval k mé pravici, ve které jsem stále držel krabičku sirek, poté putoval po mé levici, u které stále ležel kanystr s benzínem, nakonec se otočil, zabouchl vrata a křiknul: "Tady nikdo neni!" Pak už jsme jen slyšeli, jak se dav přemisťuje zpět do sokolovny.
Na konci roku převzal místní sbor dobrovolných hasičů z rukou starosty vyznamenání za záchranu hovězího dobytka, ačkoliv v přilehlé stodole byla nalezena ohořelá torza několika volů.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz