Po návratu domů z jubilejní dvousté mezinárodní konference skladníků, která se letos konala v norském Oslu, jsem se rozhodl čtenáře blíže seznámit s historií řádu svobodných skladníků a poodhalit roušku tajemství, jež tento...
...spolek obestírá.
Ještě předtím mi však dovolte, abych poděkoval norským pořadatelům nedávno skončené konference v Oslu, za vynikající uspořádání a organizaci. Jednalo se o skromné setkání čelních představitelů skladnických cechů z celého světa, které se konalo v pěti hvězdičkovém hotelu, jenž byl postaven z peněz daňových poplatníků jen pro tuto akci, a po jejímž ukončení byl hotel zbourán, přičemž na jeho místě by v nejbližších dnech měl vyrůst monumentální pomník ze zlata, taktéž z peněz daňových poplatníků, připomínající tuto jubilejní konferenci.
Historie skladnictví je dlouhá. První dochovanou zmínkou o skladování je 40 tisíc let stará jeskynní malba z indonéského ostrova Sulawesi, na které je vyobrazena skupina postav, zřejmě rodina, z nichž jedna z postav za pomoci primitivního paletového vozíku přemisťuje zásoby potravin do jakési starodávné spíže. Vzhledem k nízké kvalitě malby, na které se navíc podepsal zub času, má tato teorie i řadu odpůrců, kteří tvrdí, že se jedná o první vyobrazení pohlavního styku, a že primitivní paletový vozík je ve skutečnosti tělo mladé dívky. Já osobně jsem se vydal onu tajemnou jeskyni navštívit a po dvou týdnech usilovné práce jsem mohl s čistým svědomím konstatovat, že se mi ji nepodařilo nalézt.
Za významný mezník v dějinách skladnictví je považován rok 1717, kdy byla ve Velké Británii spojena čtyři menší skladnická uskupení v jedno velké, čímž v Británii vznikl první řád svobodných skladníků, do jehož čela byl zvolen velmistr skladník. Prvním velmistrem nebyl nikdo jiný, než slavný fyzik, matematik, astronom, alchimista, teolog a nadšený amaterský skladník sir Isaac Newton.
Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů, dohlížení nad kvalitou služeb a především pak nedovolovat provozování řemesla někomu, kdo nebyl členem cechu. Člověk, který si dovolil vykonávat skladničinu a nebyl přitom členem cechu, byl mírně pokutován a následně rozčtvrcen. Tím, že cech mezi sebe příliš nových členů nepřijímal (jednou z podmínek přijetí byla praxe v oboru alespoň padesát let) a vzhledem k tomu, že skladničinu tedy mohla vykonávat jen úzká skupina lidí, došlo k velikému finančnímu obohacení cechu a jeho členů, což později, zvlášť v obdobích finančních krizí, bylo trnem v oku špatně hospodařícím vládám a chudým vrstvám obyvatel. Vrchní představitelé vlád pak svá špatná ekonomická rozhodnutí dávali za vinu řádu, doslova ho démonizovali a živili tak nenávist v srdcích prostých občanů, kteří proti řádu začali veřejně protestovat. Cílem vlády bylo zmocnit se nashromážděného bohatství skladníků a zacelit tak díry v rozpočtu.
Na ostrovech tak došlo k prvnímu pronásledování členů cechu a následně pogromu. Mnoho skladníků tak dalo rozhněvané Británii vale a uchýlilo se do zdánlivého bezpečí pevninské Evropy, kde od Portugalska po Rusko zakládali nové cechy. Kdyby tak tušili, co se na ně v budoucnu chystá v Německu...
Zakladatelem českého řádu svobodných skladníků byl Tomáš Garrigue Masaryk. Cech však fungoval pod krycím názvem Česká strana pokroková, kterou v roce 1900 založil Masaryk společně s Karlem Kramářem a Josefem Kaizlem. Důvodem ilegality byl odmítavý postoj Vídně, která na území Rakouska - Uherska uznávala pouze cech R-U skladníků. Díky Masarykově choti, Američance Charlottě Garriguové, se pak skladničina konečně dostává i za velkou louži.
Nejtěžší chvíle pro členy skladnických cechů přišly s nástupem Adolfa Hitlera k moci. Cechy byly bohaté a válečná mašinérie a tažení napříč Evropou finančně nákladné. Došlo k dalšímu pronásledování skladníků, zatýkání, někdy i přímo na pracovišti a zabavování jejich majetku. Agresi vůči skladníkům pak ještě podpořila pravá ruka Hitlera Joseph Goebbels, který ve svých projevech několikrát zdůraznil, že skladníci jsou jen nevzdělaní burani tyjící z krve a potu pracujícího lidu.
S nástupem komunismu přecházejí cechy ve východní Evropě opět do ilegaity. Komunisté ruší podmínky pro vykonávání skladnického řemesla a možnost uplatnění v oboru tak nacházejí i vysokoškolsky vzdělaní lidé, například doktoři. V této době dochází k uzavření spolupráce řádu skladníků se řádem zednářů, kterým se v roce 1955 podařilo propašovat do letenského pomníku poselství budoucím generacím. To však neušlo pozornosti vedení komunistické strany a pomník tak byl v roce 1962, na příkaz N. S. Chruščova, odstřelen.
Druhá polovina dvacátého století je pak značně ovlivněna nástupem moderní techniky do výroby. Mezi členy řádu panují neshody. Konzervativní skladníci odmítají k vykonávání činnosti jakékoliv moderní pomůcky, jako například paletový vozík s elektrickým pohonem a jsou přesvědčeni, že pravou skladničinu lze vykonávat pouze za pomoci vlastních sil. Liberální skladníci se modernizaci nebrání, naopak je jimi vítána. Do toho všeho přichází čínští skladníci s myšlenkou, že skladničina není povoláním, nýbrž posláním, za které by skladník neměl přijímat finančních odměn, jelikož odměnou mu jest pocit dobře vykonané práce. Myšlenková jednota řádu se tak štěpí a k dnešnímu dni fungují po celém světě menší řády, znichž každý má svou vlastní filozofii a jen obtížně hledají společnou řeč.
První český velmistr skladník po pádu komunismu byl Václav Havel. Není náhodou, že se opět jedná o prezidenta. V mnoha zemích světa se stal prezidentem člen řádu, což neuniklo pozornosti konspiračních teoretiků, kteří se domnívají, že cílem řádu svobodných skladníků je ovládnutí lidstva a nastolení nového světového řádu. Konspirátoři poukazují i na souvislost skladníků s tzv. Chemtrails, což je projekt židozednářů z USA, při kterém je na vše tušící obyvatelstvo Země vypouštěna chemická směs, rozprašovaná pomocí dopravních letadel, za účelem genetické čistky lidstva. Jelikož k tomuto jevu dochází po celém světě, je tedy patrné, že množství chemického materiálu musí být tak obrovské, že je třeba ho někde uskladnit. A zde právě dochází k tomu napojení na řád svobodných skladníků. Toto je však mylná teorie, jelikož chemtrails je děsná hovadina a to množství uskladněných chemikálií také nesouhlasí.
Stejně tak nemá řád svobodných skladníků nic společného se současnou migrační krizí. Ta, jak již zde ve svém článku odhalil jeden nejmenovaný kolega bloger Čermák, čímž vzal vítr z plachet všem vítačům a elitám, je zcela v režii mimozemšťanů.
Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že český řád svobodných skladníků neovlivňuje dění na domací scéně. Kupříkladu zákon, který nařizuje zavírání supermarketů v období státních svátků byl naopak zcela v režii skladníků, a ne po domově toužících prodavaček, jak bylo veřejnosti prezentováno. Během svátků se za zdmi liduprázdných obchodů, v klidných prostředí skladů, pořádají tajné schůze členů řádu. Ono to sice zní dobrodružně, ale nic zvláštního se neděje. Členi jen diskutují, rozebírají nové trendy na poli skladničiny, zakusují chlebíčky a popíjejí krev mladých pannen.
Závěrem bych rád vyslovil přání, aby jak konzervativní, tak liberální skladníci našli opět společnou řeč, aby ctili zásady sepsané sirem Isaacem Newtonem, a aby zanechali zbytečných šarvátek.
Ex unitate vires!
Článek byl otisknut v časopisech Skladničina č.1/2018 a Nadržené baculky 1/2018.
