Náš pracovní kolektiv je plný šprýmařů, kteří se se svými poťouchlými nápady starají o zdravou a přátelskou atmosféru. Tu vám někdo přilepí žertovnou cedulku na záda, tu vám někdo vsune připínáček na židli či do jídla.
Objektem kolektivního veselí se pak stane i ten jedinec, který po pracovní době dorazí ke svému vozu a shledá, že mu nějaký smíšek propíchal všechny pneumatiky. Úsměv na rtech dokáže vykouzlit i například fridex zaměněný za coca colu. Všechny tyto lumpárny vznikají za účelem udržet dobrou morálku v kolektivu, aby každý jedinec vykonával svoji práci s radostí a těšil se z ní, protože jen šťastný skladník je dobrý skladník. A na to nikdy nezapomeňte...
Klasickým žertem, kterým se kolegové snaží jeden druhého napálit, je zvětšený plamen u zapalovače. To je záležitost, která šprýmaři nezabere více jak minutku. Stačí jen u zapalovače sejmout kovový kryt v horní části, kde se nachází páčka pro zvýšení či snížení dávky plynu. Jakmile sundáme kryt, můžeme přívod plynu zvýšit neomezeně dle libosti. Pak už stačí jen krytku vrátit na své místo a těšit se na kouřovou přestávku.
Majitel zapalovače si o pauze vloží cigaretu do úst a nic netušíc nakloní svou hlavu k plamenometu. Jakmile škrtne, zmizí jeho obličej na malou chvilku v ohnivém infernu, ale i to stačí na to, aby doslova napálený jedinec přišel o vousy, řasy, obočí a ofinku měl zastřizenou po rozumnou délku. Takový nevinný a jistě dobře míněný žert se však může zvrtnout i v nepříjemnou lapálii...
V pátek jsem z práce přijel poněkud později, jelikož jsem musel měnit pneumatiky. Ten Tonda je děsný číslo... V rychlosti jsem zhltnul dva párky a začal se vypravovat do mého oblíbeného baru za účelem navázání kontaktu s opačným pohlavím. Pomocí vazelíny jsem na hlavě vytvořil účes módních parametrů a těsně před odchodem jsem své tělo důkladně promazal pitralonem.
V baru mi pak bylo přiděleno místo hned vedle toalet, což mi vyhovovalo, jelikož jsem tak měl přehled o všech dámách, které ono zařízení navštívily. Má muskulatura, připomínající kostlivce z hodin biologie, mi nedává jinou možnost, než ze stáda vybírat jen slabší a poraněné kusy. Proto mě velice potěšilo, když jsem jednu takovou chudinku spatřil ve společnosti tří kamarádek.
Měla krásné modré oko, kterým na mě párkrát laškovně mrkla. Druhé oko jsem neviděl, jelikož jej zakrývala pirátská páska. Dívka pocházela zřejmě z lepších poměrů, protože na sobě měla spostu zlata, především pak v dutině ústní, což její postavě dodávalo punc elegance. Mé šance na úspěch zvyšoval fakt, že dívka si zavdávala vodky jak nějaký maršál. Má chvíle přišla, když si modroočko dalo cigaretu do úst a věnovalo mi mrknutí.
Vstal jsem a z kapsy vylovil zapalovač, který jsem toho dne uzmul v práci, a který jsem vsunul k cigaretě dívky a zeptal se: "Mohu?"
Podívala se na mne a přikývla. "Jistě," řekla a naklonila se k zapalovači.
Pak mě zničehonic oslnila žhavá koule. Dívčin lakem vyztužený drdol vzplanul jak benzínem napuštěný hadr. A toho smradu co bylo... Kamarádky začaly ječet a polívaly chuděrku pivem a vším, co bylo na stole. I já se oklepal z prvotního šoku a přiložil ruku k zažehnání ohně. Nevěřili byste však, jak dokáže blafnout takový panák vodky. V nastalé panice ke mne přistoupili dva muži, jejichž muskulatury, připomínající nadopované hříšníky, vylučovaly jakýkoliv odpor.
Z baru jsem vyšel skleněnou výlohou hlavou napřed. Díky mému účesu jsem doklouzal až na protější chodník, kde jsem se zastavil o popelnice a schoval se ve smetí. Ze svého úkrytu jsem pozoroval příjezd záchranných složek. Rozhodl jsem se setrvat v odpadcích, dokud se situace neuklidní. Měl jsem dostatek času na přemýšlení. Kolik fridexu dát do kávy, aby si toho Toník nevšiml?
