Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pane rozhodčí, Vy vole, co to pískáte?

29. 03. 2018 16:09:48
Fotbalovým rozhodčím jsem se stal díky mému tatínkovi, který si jednoho dne povšiml, že český fotbal je korupcí přetékající žumpa, a že by tedy bylo chybou jen nečinně přihlížet a nepřivydělat si nějakou tu tisícovku k dobru.

Snad jako by to bylo včera. Tak dobře si pamatuji ten den. Tou dobou jsem zrovna studoval poslední semestr lékařské fakulty, když mi otec u nedělních vuřtů s cibulí oznámil, že studia zanechám a pořídím si licenci, kterou vydává fotbalová asociace ČR pro fotbalové rozhodčí. V první chvíli jsem si dovolil trochu protestovat, ale otec mě umlčel pádnými argumenty. Tvrdil, že vyndáváním slepých střev ještě nikdo nezbohatl, kdežto ve fotbale se točí hromady peněz, pro které stačí jen natáhnout ruku.

Jednoho dne mne tatínek doprovodil na vlak, který následně uháněl směrem ku Praze, kde se v sídle fotbalové asociace konaly prověrky z teorie a fyzické připravenosti. Zisk licence mi výrazně usnadnila skutečnost, že jsem byl jediným žadatelem. Nevěřili byste, jak málo lidí se touží stát fotbalovým rozhodčím a nechat si o víkendech sprostě nadávat od cizích lidí, kteří sice nikdy žádné utkání neřídili, ale uměli by to lépe. Každopádně, ze mě se stal rozhodčí a měl jsem na to papíry.

Samozřejmě mi ze začátku byla přidělována utkání těch nejnižších soutěží. Začít se musí od píky a do ligy, kde se podle tatínka točí miliardy, se člověk nedostane ze dne na den. Ba ne, člověk se tam musí poctivě vypískat. Před prvním utkáním jsem měl děsný strach. Ono totiž čím nižší soutěž, tím více emocí. Při takových utkáních se považuje za úspěch, když vás po zápase nikdo neinzultuje. Vyprávěl mi kolega, že jednou seděl takhle v nějaké vesnici v šatně určené pro rozhodčí, před níž byl srocený dav nepříčetných lidí, kteří bušili a kopali do dveří a při tom křičeli: "Vylez ty svině! Vylez, ať ti ten tvůj ksicht můžem rozmlátit!"

"To víš," chlácholil jsem ho. "Ne vždy se utkání vydaří podle představ."

"No jo," povídá mi. "Ale tohle bylo ještě před zápasem!"

A najednou jsem v té šatně seděl konečně i já. Nikdo mi do dveří nemlátil a já se tedy v klidu převlékal. Odvahu jsem si dodával vzpomínáním na mého dědečka, který je v naší rodině považován za hrdinu od té doby, kdy se za vlády komunistů vytratil v noci ze svého bytu a skryt pod rouškou tmy pak s pomocí party škodováků nedaleko plzeňského náměstí Republiky postavil sochu Svobody, konkrétně Ludvíka. Ve zbývajícím čase jsem si ještě jednou pročetl pravidla kopané a bibli. Pro jistotu jsem ještě trošku zalistoval koránem. Člověk nikdy neví. Za to během utkání se člověk dozví spoustu věcí. Třeba že je debil, idiot, kretén a navíc ještě slepej. A to jsem vyjmenoval ty jemnější výrazy. Též mi bylo několikrát doporučeno, abych svoji píšťalku zasunul na opačný konec trávicí soustavy. Což o to, pískat by se tak jistě dalo, ale bylo by to značně nepohodlné.

Můj první zápas nakonec skončil remízou, takže nasraní byli úplně všichni. Já se však domů nesl jako pán, jelikož mne v kapse hřálo rovných čtyřista korun, které jsem dostal jako odměnu od fotbalové asociace. Otec mé nadšení nesdílel. Bryskně spočítal, že kdybych rozhodoval jeden zápas v sobotu a jeden v neděli, budu mít na konci měsíce pouhé čtyři tisíce korun. Po maminčině korekci se pak dobral i správného výsledku, což ho ještě více zarmoutilo, až se chudák musel opít.

Jak má kariéra fotbalového rozhodčího náhle začala, tak i skončila. Stalo se tak při vyhroceném utkání o postup do třetí třídy skupiny C mezi domácími Mokroušemi a hostujícími Havelkovicemi. Domácí vstoupili do utkání dobře a podařilo se jim v krátkém čase vstřelit vedoucí branku. Následně dobývali svatyni hostí, ale další branku se jim vsítit nedařilo. Hostům stačila k postupu remíza a hrozili především z brejků. V úplném závěru utkání, když už jsem se díval po hodinkách a chystal se k ukončení zápasu, se hostující hráč uvolnil a pronásledován jedním hráčem domácích se řítil do pokutového území Mokroušů.

Tu přišla od pronásledujícího hráče takzvaná kosa a hostující útočník se svalil na trávník, kde se převaloval a řval bolestí. Z mého pohledu naprosto jasný faul. Dal jsem si píšťalku do pusy a chystal se odpískat penaltu, ale než jsem tak stačil udělat, obestoupili mě hráči obou družstev a řvali na mě. Jedni volali, že penalta se v žádném případě pískat nemůže a že ležící hráč je odporný simulant. Ti druzí poukazovali na holenní kost faulovaného hráče, která, dle jejich slov, byla zhruba uprostřed podivně ohnutá do pravého úhlu a volali sanitku. Mezi fanoušky obou táborů došlo k rozmíšce a pořadatelům se situace začala vymykat z rukou. Rozhodnutí odpískat penaltu ve mně uzrálo, když faulovaný hráč začal ztrácet vědomí. Písknul jsem a ukázal na penaltový puntík. A najednou vypadlo na stadionu umělé osvětlení a byla tma, což mě trošku překvapilo, protože se hrálo jen chvilku po obědě a na stadionu navíc žádné umělé osvětlení nebylo.

V nemocnici, kde jsem se probral, mi pan doktor řekl, že je normální mít po tak tvrdém direktu výpadky paměti. Dokázal jsem si ale vzpomenout na toho faulovaného chudáka a zeptal jsem se doktora, zda k nim byl ze stejného utkání dovezen i jeden hráč.

"Ano," pokýval pan doktor hlavou. "Jeli jste spolu v jedné sanitce."

"A jak mu je? Bude ještě moct hrát fotbal?" zeptal jsem se starostlivě.

Pan doktor si odfrkl a pak smutně pravil: "Ten už je doma. Simulant jeden."

Tento článek bych rád věnoval všem chudákům, kteří se z nějakých šílených pohnutek rozhodli stát fotbalovými rozhodčími a nechávají si víkend co víkend sprostě nadávat od úplně cizích lidí, kteří si po zaplacení dvaceti korun vstupného léčí své mindráčky.

P.S. - Na Youtube jsou videa od jednoho hluchého pána, který umí odezírat ze rtů a dabuje fotbalová videa. Je to celkem zajímavé, ale ne moc překvapivé...

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 29.3.2018 16:09 | karma článku: 22.82 | přečteno: 833x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Jak prosté, milý Watsone!

Čtenářům se tají dech při sledování Sherlocka Holmese, který díky své genialitě rozmotává nitku po nitce zašmodrchané klubko detektivního případu, či jsou fascinováni prací šedých buňek mozkových detektiva Hercula Poirota.

5.9.2018 v 16:16 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 367 | Diskuse

Daniel Tomáš

UEFA - Mafia?

Tak tedy ani letos nebudeme mít ve fotbalové Lize mistrů dva české zástupce. Pražská Slavia ve včerejším utkání prohrála na hřišti Kyjeva 2:0. Bohužel, výsledek byl značně ovlivněn chybami rozhodčích, což zanechalo na utkání...

15.8.2018 v 12:43 | Karma článku: 26.09 | Přečteno: 742 | Diskuse

Daniel Tomáš

Sportovní komentátoři - staré dobré časy

Co se rozumí ideálním fotbalovým počasím? Jak krásná je asi střela, kterou nikdo nevypálil? Kterému hokejistovi se postavil Ptáček? A máme již mezi našimi sprintery nějakého Kokota?

30.7.2018 v 14:04 | Karma článku: 26.26 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Daniel Tomáš

Když se z chlapce stává muž

Patnáctý rok života muže je rokem velkých změn. Pod nosem vyraší stupidní a odporné chmýří, hlas jakoby se nemohl rozhodnout, zda se ponese v sopránu či basu, varlata se spustí až do oblasti kolen a tvář pak ponejvíce připomíná...

10.7.2018 v 14:16 | Karma článku: 23.52 | Přečteno: 976 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Kvapil

Patnáct haiku pro očistu duše

Když tady stále čtu, kam se Česko, Evropa, svět a lidstvo řítí, jak nás zlikviduje islám, jak nám odtikávají poslední chvíle, než nás zničí klimatické změny, v kontrastu s tím mám chuť na něco prostého, jako jsou třeba haiku.

20.9.2018 v 21:24 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 128 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Nebojím se imigranta ,kterého neznám ....

nebo vlastně jo ? ....A kdo má vlastně pravdu a lze jí vůbec najít a je potřeba ji hledat ? Nevím ,ale za sebe říkám ANO ,jsem pro ,aby čr byla jak západní mocnosti a pomohla lidem v nouzi.

20.9.2018 v 12:24 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 674 | Diskuse

Jan Jurek

Vytčený cíl, který se může splnit … anebo taky ne

Při výjezdu z Prahy se zastaví na místě, kde se může občerstvit. Dá si své oblíbené menu. Ne příliš zdravé, ale chutné a povzbuzující s trochou Coly, kterou jinak vůbec nepije. Když se vrátí k autu, z ničeho nic se jen tak dívá

20.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 196 | Diskuse

Martin Novotný

Retrospektiva (povídka)

Ta krajina ve mě probouzela fascinaci i hrůzu. Nad rozlehlými travnatými kopci, na nichž se rozprostíral les, svítil na potemnělé bezhvězdné obloze krvavě rudý měsíc...

19.9.2018 v 17:00 | Karma článku: 3.10 | Přečteno: 113 | Diskuse

Pavel Hewlit

Co na to přímo sirotci

Sirotci táhnou, alespoň do voleb. Pak zas bude klid. Poté se všechno vrátí do starých kolejí běžného nezájmu většiny lidí. Já k nim nepatřím, a tak mnohé vím. Pro Vás ostatní jsem to značně zjednodušil, ale třeba si svoje najdete.

19.9.2018 v 7:04 | Karma článku: 41.94 | Přečteno: 3478 | Diskuse
VIP
Počet článků 118 Celková karma 21.76 Průměrná čtenost 1604

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz