Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rumunský šíf

28. 04. 2018 17:27:00
Byl to slavný den pro naši rodinu, když se z vedlejší ulice vynořil světle béžový Oltcit a zamířil před náš dům. Stáli jsme u oken a mávali na tatínka, který vystoupil z vozu a se zapálenou cigaretou se frajersky opřel o haubnu.

To už jsme však nevydrželi jen tak nečinně přihlížet a utíkali jsme rychle ven na ulici, abychom mohli zblízka obdivovat zázrak moderní techniky vytvořený rumunskou automobilkou. A jaká to byla paráda! Mít u sebe tehdy mobilní telefon, snad bychom tam dělali selfíčka ještě dnes. Ten jsme ale neměli, proto jsme museli požádat náhodného kolemjdoucího, aby naši rodinu v rychlosti zvěčnil před naším novým auťákem. Stoupli jsme si hezky do řady podle velikosti. Tatínek, maminka, bráška, já, pejsek Azor a babička. Bohužel, auto za námi není vidět, tak máme alespoň hezkou rodinnou fotografii.

"Tak," řekl po chvilce tatínek. "A teď se pojede na chatu!"

"Sláva!" volali jsme všichni a začali s nošením zavazadel z bytu do auta.

"Tak to vidíte, babičko," vzal tatínek stařenku kolem ramen a chvějícím se hlasem pokračoval. "Už se nebudete doprošovat a ohýbat hřbet před českými dráhami. Pojedete na chatu vlastním vozem! Jako zámecká paní." Tatínek si setřel slzu z oka a pomohl babičce vlézt do kufru auta, jelikož vepředu už nebylo místo. "Škoda, že se toho nedožil dědeček," řekl, když za babičkou zabouchl dveře od kufru a sedl si za volant.

"A na cestu si dáme co?" zeptal se nás tatínek a než jsme stačili cokoliv odpovědět, tak zalovil v náprsní kapse své džísky a vytáhl fungl novou kazetu s hity Wabiho Daňka, kterou nám ukázal, ale hned ji zase zandal, protože jsme stejně neměli autorádio a kazeta se rychle okouká. Museli jsme si tedy Wabiho zazpívat, což nám ale nedělalo a ani dnes nedělá žádné potíže.

"Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa...". ​Zapěli jsme sborově těsně předtím, než tatínek sešlápl plynový pedál a my se vydali ku víkendovým radovánkám.

Jízda v Oltcitu byla jen pro silné povahy. Auto se po silnici kolébalo tak, že jste chvilkami nevěděli, zda jedete po asfaltové cestě, či snad po rozbouřeném moři. Letní slunce roztáhlo své paže a vzduch uvnitř vozu byl těžký a takřka nedýchatelný. Navíc byl prosycen zápachem vycházejícím od motoru, za což zřejmě mohlo netradiční umístění rezervní pneumatiky, kterou rumunští inženyři svérázně vměstnali pod haubnu hned vedle motoru, a kde vysoké teploty na pneumatiku působily tak, že byla po čase nepoužitelná. Zápach to byl opravdu intenzivní. Já se pozvracel asi po patnácti minutách jízdy a postupně se přidávali i ostatní. Naštěstí jsme pod každým kopcem museli vystoupit a Oltcita tlačit, takže jsme měli prostor k nalokání čerstvého vzduchu.

Když jsme s vypětím všech sil konečně dorazili na chatu, nevystoupili jsme z vozu jako běžní automobilisté, nýbrž jsme z něj vypadali na zem jako hrušky a po čtyřech či plazením jsme se pokoušeli dosáhnout chaty.

"Á helé, Tomášojc přijeli!" zvolala naše milá sousedka, když nás spatřila, jak se povalujeme a naříkáme u plotu. "Nezajdete si k nám večer opéct buřta k táboráku?"

"Ano, přijdeme! Však nám po cestě pěkně vyhládlo," řekla maminka a otírala si kapesníkem ústa.

Při opékání vuřtů se pak soused Vaněk tatínka neustále vyptával a pídil se po technických parametrech našeho nového vozu. Jak to drží na silnici, kolik to žere, co se do toho vlastně tankuje a proč něco takového tatínek vlastně kupoval. "A kolik to má koní?" zeptal se se zájmem.

"Sousede," zasmál se srdečně tatínek a poplácal pana Vaňka po zádech. "To není spřežení, ale automobil!"

Pan Vaňek se již více nevyptával. Asi se styděl za svoji naivitu.

Druhý den po obědě jsme se všichni posadili ke stolku v obýváku a tiše naslouchali tatínkovo vyprávění o tom, jak s naším novým vozidlem podnikneme výpravy po krásách naší vlasti, jak v létě navštívíme horké pláže přímořských států, jak si vychutnáme kávu ve stínu Eiffelovy věže či jak dosáhneme vysokých alpských vrcholů. Babička též tiše naslouchala, a když tatínek dovyprávěl, tak vstala a oznámila nám, ať s ní v žádném případě nepočítáme, a že si ten rumunskej zázrak můžem strčit třeba do .... Neslyšel jsem kam, jelikož mi maminka v rychlosti zacpala uši, takže jsem již jen sledoval babičku, jak pospíchá na nádraží, aby stihla ve dvě hodiny courák do Plzně.

Na večer jsme i my byli připraveni k odjezdu domů. Nasedli jsme do auťáku, tatínek otočil klíčkem v zapalování a než sešlápl plyn, tak jsme sborově spustili: "Ahoj! Páru tam hoď! Ať do pekla se dříve dohrabem..." ​Což bylo celkem trefné, vzhledem k zápachu, který se zanedlouho linul autem, které se na silnici houpalo, jako nějaké ty hudsonské šífy.

Sice jsme se s Oltcitem k horkým plážím či horským vrcholům ani nepřiblížili, přesto v našich myslích zůstal i dlouho poté, co ho tatínek vyměnil za flašku rumu.

Autor: Daniel Tomáš | sobota 28.4.2018 17:27 | karma článku: 19.39 | přečteno: 515x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Na rybách

Na ryby chodím převážně sám, jelikož jen málo lidí si hezké chvíle spojí s rozbláceným břehem, žahavými kopřivami a neustálým terorem komárů. Dříve se mnou jezdil bratr, ale od jednoho nepříjemného incidentu na rybách nebyl.

24.5.2018 v 16:41 | Karma článku: 15.99 | Přečteno: 330 | Diskuse

Daniel Tomáš

Chuligán

Dobrý den. Jmenuji se Mirek Potůček a již třetím rokem jsem fotbalovým chuligánem. Mezi mé záliby patří házení dělobuchů, zapalování dýmovnic a demolování stadionu. Mým celoživotním snem je vytrhat sedačky při utkání Ligy mistrů.

17.5.2018 v 14:16 | Karma článku: 20.93 | Přečteno: 751 | Diskuse

Daniel Tomáš

Zázrak v Plzni

Po hodně dlouhé době vydávám druhý článek v jeden den. To, co se právě odehrálo v Plzni, mi však jinou možnost nedává!

9.5.2018 v 15:27 | Karma článku: 25.15 | Přečteno: 1176 | Diskuse

Daniel Tomáš

Mutantní krokodlaci z bažin a ty ostatní

Neznámí či dávno zapomenutí herci, směšné efekty, přes noc zmutovaná zvířata či tornáda apokalyptických rozměrů, nedaleké městečko, v němž se právě koná slavnost, kterou, navzdory katastrofě, nehodlá starosta města ukončit.

9.5.2018 v 10:23 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 325 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Strašně rád bych změnil svět

Tento svět prý není v pořádku: "A tak bych ho strašně rád změnil. Jenže nevím, jak na to a kde začít. Tak to nechám na vás".

26.5.2018 v 17:18 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 138 | Diskuse

Luboš Vermach

Jak si u žíněnky pokecala s královnou

Říkáte, že je to nesmysl? Že se k tak významným lidem nikdo nedostane? A když ano, tak rozhodně ne v tělocvičně? Vidíte, a já znám jednu roztomilou průšvihářku, jíž se to podařilo. Jak je to možné? No, seběhlo se to následovně...

26.5.2018 v 16:59 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jiří Babor

Em cé na druhou

To dalo Einstenovi jistě zabrat a není co zpochybňovat, ale jsou v životě lidském, kdy je třeba řešit i jiné problémy.

25.5.2018 v 20:07 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dort k narozeninám aneb Halušky (povídka)

Otráveně koukal na zpotvořený dort se zmršenou krémovou šestnáctkou a pomyslel si, že ho měl radši koupit. Čekání na Lindu si krátil písničkami Demise Roussose. Objevila se, když zpíval My broken souvenirs.

25.5.2018 v 19:25 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 134 | Diskuse

Ladislav Větvička

Hotelik a tramvajka č 5

Chvilu sem myslel, že Helmuta nebudu mět rad. Však to byl on, kery mě vmanypuloval do problemu s butama a Prajzakama, vmanypuloval mě do utěku do Dělohova a nakonec mě přivedl k trestnimu stihani.

25.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 38.00 | Přečteno: 2571 | Diskuse
VIP
Počet článků 110 Celková karma 21.87 Průměrná čtenost 1608

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.