Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chuligán

17. 05. 2018 14:16:50
Dobrý den. Jmenuji se Mirek Potůček a již třetím rokem jsem fotbalovým chuligánem. Mezi mé záliby patří házení dělobuchů, zapalování dýmovnic a demolování stadionu. Mým celoživotním snem je vytrhat sedačky při utkání Ligy mistrů.

Po vystudování základní devítileté školy pro zvláštní a nenadané děti jsem nastoupil do učiliště, kde jsem se vzdělával v dvouletém studijním oboru pomocného metaře, který jsem po šesti letech úspěšně absolvoval a mohl tak z rukou pana ředitele převzít výuční list.

Hned poté, co dozněly slavnostní fanfáry a já s výučním listem opouštěl budovu mé alma mater, vedly mé první kroky na úřad práce, kde jsem se přihlásil o podporu v nezaměstnanosti. To víte, v metařském odvětví byl tou dobou přetlak uchazečů a mladému chlapci bez praxe by koště nikdo nesvěřil. Místo se však uvolnilo poté, co prezident vyhlásil amnestii a nedobrovolní metaři tak přenechali košťata nám, lidem z oboru, a já se tak konečně mohl věnovat svému řemeslu.

Mým kolegou a parťákem se stal jistý Ferda Joklík, který mi během poledních přestávek, které máme od osmi do čtrnácti hodin, vyprávěl své zážitky z fotbalových stadionů. I já zavzpomínal na dobu, kdy mne na fotbalová klání brával můj otec, který po dobu celého utkání vytrvale a neúnavně vykrádal sportovcům šatny, zatímco mě nechal hlídat před vstupem do útrob tribuny. Na fotbal jsme přestali chodit, když jsem jednou na stráži usnul a tatínka lapili.

Jednoho dne mi Ferda nabídl, abych s ním zajel na ligové utkání do Brna a poznal tak na vlastní kůži, jaké to je být chuligánem v takzvaném kotli. Nabídku jsem přijal a pomyslel si, že být drsným mužem z kotle by zvýšilo mé šance pro seznámení se s opačným pohlavím. Nebudu lhát, u žen se mi lepí smůla na paty. Teplé, měkké objetí a vlahé polibky jsem nezažil již více jak dva roky, a předtím vlastně také ne.

Abych pravdu řekl, chuligánky nejsou zrovna příliš atraktivní dámy a o jejich inteligenci lze také úspěšně pochybovat, tudíž jsem se ocitl mezi svými. Po celé utkání jsme neúnavně ničili zařízení stadionu a průběh hry narušovali házením dělobuchů a dýmovnic. Zvlášť vydařený byl Ferdův hod, jehož granát přistál nedaleko rodiny s malým dítětem a po jehož explozi zbyl na místě jen pět krát pět metrů velký kráter. To jsme se nasmáli. Ferda byl vyhlášen hrdinou dne. Nicméně u dívek jsem opět nezabodoval a největším vzrušením tak pro mne bylo, když se mi úplně cizí a opilý muž otřel hýžděmi o stehno, ale možná právě to byl ten důvod, proč jsem začal na fotbal chodit pravidelně.

Když se to vezme kolem a kolem, tak já vlastně ani kolikrát nevím, s kým to naše mužstvo zrovna hraje. Podstatné je dělat co největší výtržnosti, fotbal je až na druhém místě. Někdy je to v kotli taková rotyka, že sotva registruji změnu stavu skóre, ale i tak je třeba dávat pozor. Například, když je hra nejvíce napínavá a přelévá se ze strany na stranu, když akce střídá akci a na bránu letí jedna střela za druhou, když obyčejní diváci místo klobásy zakusují nehty, nastává vhodný okamžik pro odpálení dýmovnic, čímž hru na několik dlouhých minut přerušíme. Po této pauze, kterou většinou vyplní písnička, se hráči na hřišti jen těžko vracejí do tempa a zápas tak končí nudnou podívanou.

Jak už jsem zmínil v úvodu, mým největším snem je vytrhat na stadionu sedačky při utkání Ligy mistrů. Poslechnout si před zápasem tu slavnou hymnu a pak začít s demolicí. Děsí mě však jedna věc, a to sice ta, že bychom při takovém utkání narazili na skutečné chuligány z Anglie, Ruska nebo nedej bože z Itálie, kteří by se nám vysmáli a pak nás, a to v lepším případě, zabili. Ona jedna věc je být anonymem v davu a házet dělobuchy po lidech a druhá věc je dostat nakládačku od stodvaceti kilového anglána.

Každopádně, Liga mistrů je ještě daleko, tak tedy nezbývá, než připravit dýmovnice pro další kolo domácí soutěže. Věřím, že se tam potkáme!

Autor: Daniel Tomáš | čtvrtek 17.5.2018 14:16 | karma článku: 20.93 | přečteno: 751x


Další články blogera

Daniel Tomáš

Na rybách

Na ryby chodím převážně sám, jelikož jen málo lidí si hezké chvíle spojí s rozbláceným břehem, žahavými kopřivami a neustálým terorem komárů. Dříve se mnou jezdil bratr, ale od jednoho nepříjemného incidentu na rybách nebyl.

24.5.2018 v 16:41 | Karma článku: 15.99 | Přečteno: 330 | Diskuse

Daniel Tomáš

Zázrak v Plzni

Po hodně dlouhé době vydávám druhý článek v jeden den. To, co se právě odehrálo v Plzni, mi však jinou možnost nedává!

9.5.2018 v 15:27 | Karma článku: 25.15 | Přečteno: 1176 | Diskuse

Daniel Tomáš

Mutantní krokodlaci z bažin a ty ostatní

Neznámí či dávno zapomenutí herci, směšné efekty, přes noc zmutovaná zvířata či tornáda apokalyptických rozměrů, nedaleké městečko, v němž se právě koná slavnost, kterou, navzdory katastrofě, nehodlá starosta města ukončit.

9.5.2018 v 10:23 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 325 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Strašně rád bych změnil svět

Tento svět prý není v pořádku: "A tak bych ho strašně rád změnil. Jenže nevím, jak na to a kde začít. Tak to nechám na vás".

26.5.2018 v 17:18 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 138 | Diskuse

Luboš Vermach

Jak si u žíněnky pokecala s královnou

Říkáte, že je to nesmysl? Že se k tak významným lidem nikdo nedostane? A když ano, tak rozhodně ne v tělocvičně? Vidíte, a já znám jednu roztomilou průšvihářku, jíž se to podařilo. Jak je to možné? No, seběhlo se to následovně...

26.5.2018 v 16:59 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jiří Babor

Em cé na druhou

To dalo Einstenovi jistě zabrat a není co zpochybňovat, ale jsou v životě lidském, kdy je třeba řešit i jiné problémy.

25.5.2018 v 20:07 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dort k narozeninám aneb Halušky (povídka)

Otráveně koukal na zpotvořený dort se zmršenou krémovou šestnáctkou a pomyslel si, že ho měl radši koupit. Čekání na Lindu si krátil písničkami Demise Roussose. Objevila se, když zpíval My broken souvenirs.

25.5.2018 v 19:25 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 134 | Diskuse

Ladislav Větvička

Hotelik a tramvajka č 5

Chvilu sem myslel, že Helmuta nebudu mět rad. Však to byl on, kery mě vmanypuloval do problemu s butama a Prajzakama, vmanypuloval mě do utěku do Dělohova a nakonec mě přivedl k trestnimu stihani.

25.5.2018 v 11:11 | Karma článku: 38.00 | Přečteno: 2571 | Diskuse
VIP
Počet článků 110 Celková karma 21.87 Průměrná čtenost 1608

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.