Když se z chlapce stává muž

Patnáctý rok života muže je rokem velkých změn. Pod nosem vyraší stupidní a odporné chmýří, hlas jakoby se nemohl rozhodnout, zda se ponese v sopránu či basu, varlata se spustí až do oblasti kolen a tvář pak ponejvíce připomíná...

mapu Uherska.

Je snad jen hloupým žertem přírody, že právě v tomto období, kdy je muž znetvořen tělesnými změnami, se jeho pozornost odvrací od rybářských udic či nafouknuté mičudy do již značně dmoucího dekoltu vnadné spolužačky Heleny z deváté cé, kterou však sotva zaujme uhrovitá tvář a dosti falešně zpěvný hlas. Z dříve oblíbených dětských radovánek pak muž provozuje již jen populární hru na honěnou, která však v tomto období získává zcela nový a nečekaný rozměr.

Dříve poutavou literaturu z prostředí divokého západu či tajemných uliček Stínadel nahradí laciná pornografie, nalezená v zamčeném šupleti otce, který mylně považoval klíč k otevření šuplíku za dobře uschovaný. Chlapci z chudších vrstev se pak spokojí s vytrženou stránkou z učebnice biologie a ti nejméně movití pak zapojí vlastní fantazii, což nemusí být vždy na škodu, jelikož fantazii se meze nekladou.

Chlapec se seznamuje s do té doby nepotřebnými kosmetickými přípravky. Jeho tvář si zvyká na chladivý pocit pěny na holení, na jemné tahy ostré žiletky a na intenzivní pálení vody po holení. Do vlasů pak zanáší tužidlo a tvaruje svůj účes po vzoru hollywoodských sex symbolů či fotbalových idolů.

Výraznou změnou projde i chlapcův šatník, ve kterém již není místo pro slipy darované maminkou k Vánocům, natož pak pro vlněné punčocháče od babičky k přečkání chladných zimních večerů. Obrázek taťky šmouly na tričku vystřídá logo oblíbené rockové kapely a kalhoty s nažehlenými puky jsou pak nahrazeny otrhanými džíny. Další novinkou je pak zapálená cigareta, drsně usazena v koutku úst, která v dutině ústní nahradila sladké bonbony a je tak pomyslnou tečkou za změnou stylu.

Telecí léta se samozřejmě nevyhla ani mně a mým spolužákům ze školy. V parku či za budovou školy jsme tvořili hlouček, důležitě vyfukovali cigaretový kouř a okolí zaplnili našim hýkavým hlasem. Naše pohledy směřovaly k okolo procházejícím dívkám, které jsme však neměli odvahu oslovit, a které svůj zrak od nás přezíravě odvracely. Až jednoho dne napadlo vůdce naší puberťácké smečky, Evžena Rambouska, zvaného Rambo, že bychom mohli navštívit nedaleké přírodní koupaliště. Rambo tvrdil, že dívky na koupališti odkládají kromě oblečení i své zábrany. Šli jsme tedy.

Nutno říct, že na koupališti mnoho dívek nebylo. Vlastně žádná. Nejspíše proto, že voda ke koupání byla neskutečně ledová. Ale co také v prosinci čekat, že? Místo seznámení se s něžným pohlavím jsme se tak seznámili jen se správcem koupaliště, kterému se nelíbilo, že jsme vyvrtali do ledu díru. Mávaje hokejkou nad hlavou nás hnal k východu a křičel, že jsme ohrozili konání hokejového turnaje.

Ačkoliv jsme se útěkem docela dobře zahřáli, navrhl Rambo, abychom zašli do nedalekého podniku svlažit své rty něčím kapánek ostřejším. Po příchodu a zasednutí ke stolu jsme si objednali každý jednoho velkého ruma. Po rozmluvě s obsluhou, která nám vzhledem k nízkému věku odmítla destilát přinést, jsme objednávku změnili na rundu jablečného moštu. Tu do mě zničehonic šťouchl Rambo loktem. Podíval jsem se směrem kam ukazoval a spatřil skupinku dívek. Rambo tvrdil, že jedna z dívek po mně neustále pokukuje a začal mne hecovat, abych k ní došel a vyzval ji k tanci. Po třetí rundě moštu jsem jeho naléhání již nevydržel a celý rudý a rozklepaný trémou jsem šel k dívčímu osazenstvu.

Dívky na mne hleděly poněkud nejistě, když jsem jedné z nich podal ruku a vyzval ji k tanci. Nakonec se však začaly hihňat a pobízely svojí kamarádku, aby mojí žádosti vyhověla. A tak jsme s Blaženkou tančili mezi stoly. Během tance jsem se kromě jména dozvěděl o Blažence i to, že jí neustále šlapu na nohy. Našemu tanci by jistě prospělo, kdyby k němu hrála alespoň nějaká hudba. Takhle se v hrobovém tichu ozývalo jen vrzání podlahy, což působilo dosti rušivě. Ani pořádný parket, kde bych mohl partnerku provést, jsme neměli. Mléčné bary holt tanci nepřejí.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem svoji pravou ruku začal pomalu spouštět z Blaženky zad k jejímu zaoblenému zadečku, se dveře mléčného baru rozletěly. "Ty," ukázal na mne hokejkou správce koupaliště. "Okamžitě dej pracky z mojí dcery!"

"No dovolte!" řekl jsem. "Copak nevidíte, že tančíme?"

Správce koupaliště po mých slovech vyvalil oči a něco nesrozumitelně zadrmolil. Napřáhl hokejku nad hlavu a rozeběhl se od dveří mým směrem. Jeho hokejka udeřila do mé hlavy, ale silná vrstva tužidla, která tvarovala můj účes do podoby Johna Travolty, zafungovala jako přilba a hokejka se o ní jen zlomila, aniž by mi způsobila jakákoliv zranění. Blaženka se mě hezky zastávala a volala na tatínka: "Tatínku, neblbni, vždyť je to jen nějakej debil!"

Správce však jejích slov nedbal a pustil se do mě pěstmi. To již však bylo příliš pro mé kamarády u stolu, kteří se zvedli a nenápadně opustili bar. Pěstní souboj, kterého jsem zúčastnil z pozice boxovacího pytle se mi podařilo ukončit ve chvíli, kdy jsem správci stadionu slíbil, že budu každý den po škole chodit čistit ledovou plochu.

A tak jsem část svých telecích let trávil na ledové ploše přírodního koupaliště. V chladném počasí mne hřálo občasné setkání s Blaženkou, která pravidelně navštěvovala svého otce a hlavně pak vlněné punčocháče od babičky.