Jel jsem z hospody na kole a unesli mě mimozemšťané

12. 03. 2019 12:56:44
Tento šílený zážitek v sobě nosím již po několik let. Snažil jsem se na něj zapomenout, vymazat ho z paměti. Až článek kolegy Čermáka mi dodal sílu, abych se s ním svěřil.

Vrávoravým krokem jsem opouštěl výčep. Množství vypitého alkoholu si pohrávalo s mými smysly a jen odemknout zámek na bicyklu si žádalo znáčného úsilí. Konečně jsem nasedl a vydal se směrem k domovu, který je od hospody vzdálen zhruba pět kilometrů.

Nedaleko Vísky u Jevíčka, tam co je pomník rudoarmějců, jsem si všiml zvláštního, bíle zářícího tělesa hruškovitého tvaru. Pocítil jsem strach a tak jsem začal ujíždět směrem k Velkým Opatovicím, co mi nohy a pedály stačily.

Marně.

Mé kolo se zničehonic začalo zvedat ze silnice. Zhruba jako ve výtahu. Bíle zářící objekt mě k sobě přitahoval, vtáhl mě do svého otvoru a teprve tam jsem z kola slezl. Obklopilo mě osm menších postav, které měly velkou hlavu bez vlasů, krátky krk a velké uši kuželovitého tvaru. Vypadaly jako dementi. Jedna z postav, patrně velitel, ke mně přišel a řekl mi: „Tak, ty kundo, teď nám koukej říct, proč nevidíš ultrafialově!"

„Vyliž mi řitní věnec," řekl jsem.

Otevřená dlaň dopadla na mou tvař a já klesl na kolena. Chytnul mě za vlasy a silně trhnul mojí hlavou dozadu. Díval jsem se do jeho velkých černých očí.

„Mluv, ty svině, nebo tě zavřeme do krychle!" křičel na mě.

Místo odpovědi jsem na něj plivl směs slin a krve, která pak výsměšně stékala po jeho přiléhavé kombinéze.

Velitel se usmál. Ne pobaveně, spíš nebezpečně.

„Víš, jaká je oblíbená věc malého mimozemšťánka?" zeptal se mě.

„Netuším."

„Kolo. To věděl už Steven Spielberg. Létáme od galaxie ke galaxii a sbíráme kola. Ve volném čase pak tvoříme obrazce v obilí ve tvaru pastorů. To tvoje kolo," řekl a podíval se na můj bicykl, „to není jen nějaké obyčejné, že? Takové jsem ještě neviděl."

„To je skládačka. Ukrajina. Jezdím na ní do hospody," odpověděl jsem

„A nebylo by na prodej?"

„Bohužel, já ho potřebuju."

„Tak to je škoda, no."

Pochopily, že informace o našem zraku ze mě nedostanou a kolo jim neprodám a pustily mě zpátky k mému kolu. Vyjel jsem na něm otevřenými vraty.

Zpátky na Zemi jsem zjistil, že se nacházím u smírčího kříže na Chebsku. Od nedalekého potoka jsem zaslechl podivné šplouchání. Vydal jsem se tedy tím směrem. V ledovém potoce se brodila snad pětiletá holčička. Zavolal jsem na ní: „Haló, holčičko, není ti zima?"

Vůbec na mě nereagovala.

Tak jsem si jí alespoň vyfotil a jel domů.

Autor: Daniel Tomáš | úterý 12.3.2019 12:56 | karma článku: 20.83 | přečteno: 899x

Další články blogera

Daniel Tomáš

Feri, Jakl a pár facek

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Lidé, kteří se angažují v politice, jsou za své názory fackováni, a to za denního světla, při jízdě metrem, popřípadě při koštování vína. A netýká se to jen politiků. Atmosféra je napjatá!

3.6.2019 v 16:39 | Karma článku: 31.02 | Přečteno: 2098 | Diskuse

Daniel Tomáš

Poslední balíček

Krutá zimní královna o sobě dala vědět v našem kraji a rozpoutala bílé inferno zvané sněhová kalamita. Při pohledu z okna se v myšlenkách vracím o pár let nazpět a vzpomínám na svůj poslední balíček. Mráz mi přebíhá po zádech...

5.2.2019 v 8:37 | Karma článku: 22.45 | Přečteno: 730 | Diskuse

Daniel Tomáš

Hledáte ztracený čas? Svěřte se do rukou odborníka

V dnešní uspěchané době lidé často lamentují, že den má pouze 24 hodin, a že hodinka či dvě navíc by vůbec neuškodily. Já, jakožto samozvaný time manager, nad tím jen kroutím hlavou. Není třeba prodlužovat den. Stačí přemýšlet.

18.1.2019 v 8:11 | Karma článku: 16.83 | Přečteno: 396 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Pavel Kalabis

Bez plánu B nepřežiješ!

Žijeme prostě v době, kdy něco chtít jen tak prostě nestačí. Je to málo! Chtít něco pouze pro věc samu o sobě, tím se člověk vystavuje leda tak posměchu vyspělejší části svého okolí. Mně se to přihodilo a zaplatím tvrdě. Životem.

26.6.2019 v 14:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Nevstávej, ty starej troubo, to jsem jen já...

řekl jsem si v duchu. Ale on se namáhavě snažil postavit, jako obvykle. Když jsem došel až k němu, tak se mi složil k nohám. Díval jsem se do jeho modrých, do široka otevřených očí...

25.6.2019 v 13:02 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 536 | Diskuse

Jan Tomášek

Jiří Wolker – známý a neznámý

Jiří Wolker – jako nadějný literát z dvacátých let dvacátého století – jemuž bylo dáno do vínku jen velmi málo let nemusí být představován, jeho proletářská poezie tipu „Balada o očích topičových“ se stala klasikou.

24.6.2019 v 4:02 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jiří Němčík

Krátká povídka o klukovi z Přerova

Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.

24.6.2019 v 4:02 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 239 | Diskuse

Liběna Hachová

Touha vyhrát a umění prohrát

Kdo z nás by nechtěl v soutěžním klání vyhrát a zažít ten opojný pocit, že právě dokázal něco lépe než všichni ostatní?

24.6.2019 v 0:00 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 184 | Diskuse
VIP
Počet článků 122 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1601

Jsem velekrál skladu v maličké firmě. Mám jen jediného podřízeného, a ani ten mne neposlouchá.. Dvakrát jsem neúspěšně studoval VŠ, tak jsem se dal na dráhu dělníka. Jsem pánem ještěrky a vozím palety z bodu A do bodu B, a když je frmol, tak i do bodu C, ale v žádném případě do bodu D.. Mám rád sport, pivo, rybařinu, pivo, dobré jídlo, přítelkyni, pivo, četbu, Bory, bory, skaliny, řeky, lučiny, českou hymnu, vychlazenou Plzeň a tak různě....

Tady mi můžete anonymně nadávat:

danieltomas08@post.cz

 

Najdete na iDNES.cz