Letos budeme mít dva zástupce ve fotbalové Lize mistrů. A to jen díky mně!

Možná tomu nevěříte, ale je to tak. Plzeň i Slávie se letos probojují do základních skupin fotbalové Ligy mistrů. Dělám to proto, abych odčinil tu blamáž českých tenistů na Wimbledonu, kterou jsem způsobil také já...

Abyste pochopili, musíme se vrátit o víc jak deset let na zpět, do jednoho severočeského městečka, kde jsem byl po čtyři roky ubytovaný na internátě, a kde jsem pracoval na mé slibně se rozvíjející fotbalové kariéře. Bohužel, mezi patnáctým a osmnáctým rokem života si mladý muž začne více všímat dmoucího hrudníku spolužačky Anety Šabatové a kulatý nesmysl tak odsune do pozadí svého zájmu a spíše se zaobírá dvěma hruškovitými smysly spolužačky. Mé sny o zisku Zlatého míče se tak za zvuků diskotékového rytmu rozplynuly v cigaretovém dýmu a ta troška talentu, která ve mne ještě zbyla, se rozředila nepasterizovanou dvanáctkou a byla ubita kořalkou.

Anebo jsem na to prostě neměl, to je také možné vysvětlení. Každopádně, rok co rok sleduji udílení Zlatého míče jen prostřednictvím novinových článků.

Ale byly to fajn časy, na tom intru. V neděli nás rodiče odvezli na vlak, na cílové stanici jsme vystoupili, ale nešli jsme hned na vychovatelnu, jak nám velel školní řád. Místo toho jsme šli neomylně ku Sport baru, kde jsme zasedli k našemu stolu a poručili si pár velkejch. Když chtěli občanky, dali jsme si kofolu, ale to se stávalo málokdy. Rodiče nám na ten týden neposkytovali moc velký finanční obnos, takže jsme od středy žili jen na rohlících se salámem, ale stejně to bylo fajn. No, a právě jednou jsem dostal nápad, jak si přivydělat, a tam to všechno začalo..

Do toho Sport baru chodil dědek. Asi měl i nějaké jméno, ale pro nás to byl zkrátka dědek. Ten celý den nedělal nic jiného, než že popíjel pivo a stál u výherního automatu. Házel do něj dost peněz a pořád mačkal tlačítko a točil válce. Teď asi čekáte, že se rozepíšu o tom, jaká to byla troska, a že prohrál i své kalhoty. Chyba. Ten dědek neprohrál! Nikdy jsem neviděl, že by dal do "bedny" víc peněz, než by z ní vybral. Podle mě mu ta bedna dávala víc peněz, než kolik pobíral na důchodu. No, a já se o ní začal zajímat.

Zjistil jsem, že jedno protočení válců vyjde minimálně na dvě koruny. Když za tohle protočení padnou troje třešničky, vyhráváte deset korun. Když ale padnou zvonečky, tak už je to rovný kilčo! A to se na intru náramně hodí. Takže jsem se já a ještě dva kamarádi složili, a každý jsme investovali padesát korun, čímž jsme disponovali sto padesáti korunovým vkladem, což vychází na sedmdesát pět protočení válců! Stačí, aby dvakrát padly zvonečky a jsme za vodou. Já, jakožto vedoucí výpravy, jsem měl tu čest mačkat tlačítko. Zmáčkl jsem ho přesně pětasedmdesátkrát. A nepadly ani ty posraný třešně! To byl tenkrát chudý týden na intru a kamarádi mě po zádech zrovna neplácali.

Mělo mě to varovat. Nejsem vhodný typ pro hazard. Místo toho jsem však svoji pozornost přesunul od automatu ke kurzové nabídce sázkové kanceláře. Chtěl jsem svoje prachy nazpátek a současný kandidát na úřad prezidenta měl být tím, kdo mi je vrátí. Bohužel, spíše jsem mu zafinancoval kampaň.

Jo, občas jsem sázkovku podojil, ale když se to porovná s neúspěchy... Brzy jsem zjistil, že vítězství ve sportovním klání uzme vždy ten mančaft, proti kterému mám vsazeno. Pokud jsem dal na favorita, nečekaně vyhrál slabší tým. A když jsem si párkrát zkusil vsadit na jasného outsidera, zvítězil samozřejmě favorit. Takže jsem se na sázení brzy vykašlal a zkoušel to již jen sporadicky. Třeba letos při Wimbledonu.

To bylo keců, že při absenci Sereny je Kvitovka černým koněm, ještě když navíc vyhrála předchozí turnaj v Birminghamu. Tak jsem si jí dal hnedka ve druhém kole na tiket, a k ní ještě Plíškovou, Rosola, Strýcovou a Veselého! Bum, druhý den noviny psaly o černém dni českých tenistů na Wimbledonu. No nic... Po tomto majstrštyku, kdy jsem na dovolenou poslal hned pětici českých tenistů, jsem ještě rozhodnul finále ženské dvouhry, kde jsem vsadil na Venus, které jsem výhru přál, i vzhledem k okolnostem, které se odehrály před turnajem. Ale jistě se shodneme, že druhé místo je také moc hezký úspěch.

Abych toto zaváhání z tenisového dvorce napravil, rozhodl jsem se obětovat jistý finanční obnos a pomoc tak českým fotbalistům k postupům do základních skupin evropských pohárů. Ještě nikdy jsme neměli dva zástupce v jedné sezoně Ligy mistrů. To se však změní. Již dnes si podám tiket, na kterém jako postupujícího z duelu Plzeň - Bukurešť označím rumunský celek. Stejně tak si budu počínat v případě Slavie, kde jako vítězný tým tipnu běloruský Borisov. Logicky tedy oba čeští zástupci postoupí do čtvrtého, a tedy posledního předkola, kde opět vsadím na postup soupeřů. Tím pádem již účasti v základních skupinách Ligy mistrů nebude stát nic v cestě. Stejně tak se zachovám i v méně prestižní evropské lize, kde si společně se Zlínem zahrájí Sparta a Mladá Boleslav, kterou jsem již obětovanou dvoustovkou posunul z druhého předkola.

Tímto stylem bych mohl zařídit finále evropských pohárů jen za účasti českých týmů, kdybych tedy chtěl. Ale já nechci. Protože fotbal je o penězích a mně jich při tomhle sázení moc nezbývá...