Prázdniny u babičky s výhledem do budoucnosti

Ve sluncem zalitém poledni se jistý děda Škubánek pohodlně usadil na zápraží své chaloupky a pár mocnými potahy ze své elektronické dýmky naplnil okolí hustým kouřem spáleného propylenglykolu s melounovým aromatem.

Tu najednou se z mlhy vytvořené dýmkou zjevila hlavička malé Lidky, která vysedávala taktéž na zápraží, a kterou dědeček při svém příchodu přehlédl. Lidka se tvářila velice sklíčeně a nespouštěla oči z displeje svého tabletu. Bodejť by se tvářila vesele, když jí zrovna předešlé noci zemřela kočička, kterou si již celé dva měsíce piplala ve své mobilní aplikaci. Lidka si smrt své virtuální kočičky dávala za vinu. Snad, kdybych provedla pár mikrotransakcí a pořídila Míce (tak se kočička jmenovala) lepší pelíšek, kdybych si bývala zaplatila prémiový účet na dva týdny, byla by tu Míca ještě s námi, říkala si Lidka v duchu.

Dědeček, aby malou Lidku, svojí vnučku, odtrhl od zlých myšlenek, započal rozhovor: "Běda," řekl a díval se při tom do čisté srpnové oblohy, "Dnes bude tropická noc."

Lidka, aniž by spustila oči z tabletu, řekla: "Ta už je od únoru, dědečku."

"To ano, to ano," nenechal se děda Škubánek vyvézt z míry, "Ale dnes bude zas."

Malá Lidka se najednou celá rozechvěla a dala se do usedavého pláče. "Ale no tak, no tak," konejšil jí dědeček a přisedl si k ní.

Mezi vzlyky Lidka řekla: "Je to moje chyba, že Míca umřela".

"Nu což, chybami se člověk mučí," pravil dědeček a pokračoval, "Víš ty co? Mně tady vzadu v hlavě něco napovídá, že Míca vůbec nezemřela," řekl dědeček a šibalsky se mu zalesklo v očích, kterými přelétal k pootevřeným dveřím do stodoly.

"Opravdu, dědečku?" otázala se Lidka v naději a její oči se taktéž zaměřily na vrata stodoly.

"No ano! Míca prostě chcípla, pošla, uhynula, zhasla, padla, zkapala, ale určitě nezemřela, jelikož to může jen člověk!" řekl dědeček a setřel vnučce stékající slzu.

"Tos řekl moc hezky, dědečku! Hned je mi lépe," rozveselila se Lidka.

"Ach, ano," přitakal dědeček, "Až mi z toho vyhládlo!" Postavil se a šel k otevřenému oknu vedoucímu do chaloupky. "OMG, babičko, OMG! Ohřej Mi Guláš!" volal do okna. Tu se v okně objevila lehce zakaboněná tvář babičky a zeptala se: "A myslíš, že si ho zasloužíš?" Babička se od včerejška na dědečka trošku zlobila. Nalezla totiž v historii dědečkova internetového prohlížeče odkazy na videa, o kterých zde nemůžeme ani hovořit. Snad v nějaké zaplivané nádražní putyce, ale ne zde! Dědeček udělal na babičku smutné psí oči a babička neudržela zakaboněnou tvář, usmála se a jala se ohřívat guláš. Ona ta videa nakonec nebyla tak hrozná a v lecčem byla dokonce inspirativní.

Dědeček si přisedl zpátky k Lidce, která si právě aktualizovala svůj stav na sociální síti, a zabafal z dýmky. Tu, jak velká voda, se s křikem na dvůr přihnala děcka, v čele se starším vnukem Toníkem. "Kdepak jste si hrála, holoto?" zeptal se dědeček.

"Byli jsme dole u řeky," líčil Toník.

"A kdopak je z vás nejotužilejší a šel jako první plovat?" zajímal se dědeček.

"Ale dědečku," plácl se Toník do čela, "Vždyť my ještě plovat neumíme! Chodíme teprv třetím rokem na gymnázium. To byste tomu dal! Jen Jarek, který je z nás nejstarší a letos bude maturovat, dokáže za pomoci čuby dosáhnout druhého břehu."

"Tak snad rybařit jste byli?" zajímal se dědeček.

"Ale dědečku, toto týrání zvířat je již přeci dávno zakázané! To by nám udavači dali. Ale přeci jen jsme lovili a s prázdnou neodešli. Podívej! Karlík chytil Bulbasaura na sedmé úrovni!"

Dědeček zamžoural očima do nastaveného Karlíkova displeje a řekl: "No vida! To je ale hezký úlovek! Já však zažil časy, kdy se ještě lovily i ryby. To vám bylo dobrodružství!"

"A chytil jste nějakou, dědečku?" ptaly se děti se zatajeným dechem.

"Ano, jednou jsem chytil takhle...," na to dědeček roztáhl ruce jak jen mohl a pokračoval, "velkou rýmu," a začal se řehtat na celé kolo, až byla dítka zcela poprskaná jeho slinami. Děti se však také smály a volaly: "LOL, LOL, dědeček udělal dobrý Joke!"

"Co byste řekli, kdybychom si dnes zahráli jednu starou hru na policisty a lumpy," zeptal se dědeček dětí, která se okamžitě začala radovat! "To by bylo skvělé, sláva dědečkovi," volala.

"Dobrá," řekl dědeček a zalovil v kapse svých kalhot. "Ale ještě předtím mi tady Karlík, náš úspěšný lovec, skočí do koloniálu k panu Nguyenovi pro melounovou náplň do dýmky," řekl a s cinkotem vysypal Karlíkovi do nastavené dlaně čtyři eura. "Moment, Karlíku, ne tak rychle," zavolal dědeček na Karlíka, který se již chystal doběhnout pro náplň. "Tady máš ještě nějaké drobné a za ty nakup pro nás všechny pár Red Bullů. Čeká nás dlouhá pařba!"

Karlík odběhl a zbytek dětí se s dědečkem odebralo do chaloupky, kde si až do pozdních nočních hodin užijí pořádnou LAN party s jednou starší hrou na policisty a lumpy.