Chuligán
Po vystudování základní devítileté školy pro zvláštní a nenadané děti jsem nastoupil do učiliště, kde jsem se vzdělával v dvouletém studijním oboru pomocného metaře, který jsem po šesti letech úspěšně absolvoval a mohl tak z rukou pana ředitele převzít výuční list.
Hned poté, co dozněly slavnostní fanfáry a já s výučním listem opouštěl budovu mé alma mater, vedly mé první kroky na úřad práce, kde jsem se přihlásil o podporu v nezaměstnanosti. To víte, v metařském odvětví byl tou dobou přetlak uchazečů a mladému chlapci bez praxe by koště nikdo nesvěřil. Místo se však uvolnilo poté, co prezident vyhlásil amnestii a nedobrovolní metaři tak přenechali košťata nám, lidem z oboru, a já se tak konečně mohl věnovat svému řemeslu.
Mým kolegou a parťákem se stal jistý Ferda Joklík, který mi během poledních přestávek, které máme od osmi do čtrnácti hodin, vyprávěl své zážitky z fotbalových stadionů. I já zavzpomínal na dobu, kdy mne na fotbalová klání brával můj otec, který po dobu celého utkání vytrvale a neúnavně vykrádal sportovcům šatny, zatímco mě nechal hlídat před vstupem do útrob tribuny. Na fotbal jsme přestali chodit, když jsem jednou na stráži usnul a tatínka lapili.
Jednoho dne mi Ferda nabídl, abych s ním zajel na ligové utkání do Brna a poznal tak na vlastní kůži, jaké to je být chuligánem v takzvaném kotli. Nabídku jsem přijal a pomyslel si, že být drsným mužem z kotle by zvýšilo mé šance pro seznámení se s opačným pohlavím. Nebudu lhát, u žen se mi lepí smůla na paty. Teplé, měkké objetí a vlahé polibky jsem nezažil již více jak dva roky, a předtím vlastně také ne.
Abych pravdu řekl, chuligánky nejsou zrovna příliš atraktivní dámy a o jejich inteligenci lze také úspěšně pochybovat, tudíž jsem se ocitl mezi svými. Po celé utkání jsme neúnavně ničili zařízení stadionu a průběh hry narušovali házením dělobuchů a dýmovnic. Zvlášť vydařený byl Ferdův hod, jehož granát přistál nedaleko rodiny s malým dítětem a po jehož explozi zbyl na místě jen pět krát pět metrů velký kráter. To jsme se nasmáli. Ferda byl vyhlášen hrdinou dne. Nicméně u dívek jsem opět nezabodoval a největším vzrušením tak pro mne bylo, když se mi úplně cizí a opilý muž otřel hýžděmi o stehno, ale možná právě to byl ten důvod, proč jsem začal na fotbal chodit pravidelně.
Když se to vezme kolem a kolem, tak já vlastně ani kolikrát nevím, s kým to naše mužstvo zrovna hraje. Podstatné je dělat co největší výtržnosti, fotbal je až na druhém místě. Někdy je to v kotli taková rotyka, že sotva registruji změnu stavu skóre, ale i tak je třeba dávat pozor. Například, když je hra nejvíce napínavá a přelévá se ze strany na stranu, když akce střídá akci a na bránu letí jedna střela za druhou, když obyčejní diváci místo klobásy zakusují nehty, nastává vhodný okamžik pro odpálení dýmovnic, čímž hru na několik dlouhých minut přerušíme. Po této pauze, kterou většinou vyplní písnička, se hráči na hřišti jen těžko vracejí do tempa a zápas tak končí nudnou podívanou.
Jak už jsem zmínil v úvodu, mým největším snem je vytrhat na stadionu sedačky při utkání Ligy mistrů. Poslechnout si před zápasem tu slavnou hymnu a pak začít s demolicí. Děsí mě však jedna věc, a to sice ta, že bychom při takovém utkání narazili na skutečné chuligány z Anglie, Ruska nebo nedej bože z Itálie, kteří by se nám vysmáli a pak nás, a to v lepším případě, zabili. Ona jedna věc je být anonymem v davu a házet dělobuchy po lidech a druhá věc je dostat nakládačku od stodvaceti kilového anglána.
Každopádně, Liga mistrů je ještě daleko, tak tedy nezbývá, než připravit dýmovnice pro další kolo domácí soutěže. Věřím, že se tam potkáme!
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz