Spor Jeníček a Mařenka versus Ježibaba
Kromě již zmíněných Giambattisti Basileho a Boženy Němcové se o značný posun ve věci postarali také například jistí bratři Grimmové, kterým se podařilo odhalit tragická, ba přímo brutální fakta, která se v Perníkové chaloupce udála.
Dodnes se však vedou debaty, především pak v intelektuálních kruzích, o tom, co se v chaloupce doopravdy odehrálo. Odhalení skutečnosti značně snižuje fakt, že předpokládaný viník je po smrti, a že v Perníkové chaloupce a ani v přilehlém okolí nebyl žádný kamerový systém, který by svým záznamem jistě vnesl světlo do případu. Veškeré svědectví tedy pochází od sourozenců Jana a Marie, kteří jsou považováni za oběti.
Ale co když se vše odehrálo úplně jinak? Kdo je skutečným viníkem a kdo obětí? Kdo jsou ve skutečnosti Jan a Marie? Lze pouze na základě jejich svědectví soudit paní Ježibabu?
Já osobně jsem se s tímto případem setkal poprvé prostřednictvím maminky, která mi jej před spaním převyprávěla. A už tehdy, to mi bylo něco kolem pětadvaceti let, jsem zapochyboval o interpretaci příběhu. Začal jsem tedy pátrat.
Co víme o sourozencích Janovi a Marii? Dle svých slov se narodili do nuzných poměrů. O matku přišli v útlém věku a jejich otec, který se živil jako drvoštěp, vydělával tak málo peněz, že sotva mohl uživit sebe a své dvě děti. Navíc si nedlouho po smrti své ženy našel přítelkyni, kterou následně pojal za svoji novou ženu. Právě tato macecha pak naléhala na otce, aby rodinnému rozpočtu ulevil tím, že děti odvede z domu do lesa hlubokého tak, aby již děti nenašly cestu zpět.
Tak v této výpovědi mi nesedí hned několik věcí. Například mi není jasné, jak se rodina mohla octnout ve finanční tísni, dokonce tak veliké, že neměla prostředky na jídlo. V době, o které se bavíme, bylo povolání drvoštěpa jedním z vůbec nejprestižnějších. No ano, tehdy se prakticky cokoliv vyrábělo výhradně ze dřeva, navíc bylo dřevo nejvyhledávanějším palivem. Navíc tento drvoštěp živil jen sebe a dvě děti (později tedy i macechu, ale to není podstatné). Tehdy byla čtyřčlenná rodina nestandardní. Rodiče měli mnohdy šest, ale i daleko více dětí. Kondomy ani jiná antikoncepce neexistovala. Televize také nebyla, takže manželé většinu volného času prosouložili. Kolik takových rodin by muselo odvést své děti do lesa? V lese by pak muselo růst více dětí než hub.
Kdepak, já si vůbec nemyslím, že by byl problém ve finanční situaci v rodině, jako spíše v samotných sourozencích Janovi a Marii. Těžká práce kolem domu a vidina, že by měli jít v otcových šlépějích a dát se na dráhu drvoštěpa se jim příčila. Zvlášť Marie jistě daleko více toužila po životě ve městě. Snad se i viděla jako zámecká paní, kdo ví. Usuzuji, že jejich odchod z domova byl delší dobu plánovaný a otec či macecha na tom nenesou žádnou vinu.
Jan s Marií tedy opouští domov a následně se několik dní potulují hlubokým lesem. Z výpovědi svědka Jana se dozvídáme: „Tu najednou spatřili jsme světýlko. Vydali jsme se tím směrem a chaloupku postavenou jen z perníčků a jiných cukrovinek objevili. Převelikým hladem obtíženi, vrhli jsme se na střechu chaloupky té a počali perníčků pojídati."
Představte si, že jste hladoví a bloudíte lesem a cestou narazíte na evidentně obydlenou chalupu. Co uděláte? Každý normální člověk by jistě zaklepal a požádal o pomoc a třeba i o něco málo k jídlu a pití. Ne však sourozenci Jan s Marií. Ti prakticky bezmyšlenkovitě začali rozkrádat majetek cizí osoby a pojídáním ho nenávratně poškodili. Tedy, ne úplně tak nenávratně, nicméně jeho další možnost využití je minimální. Myslím, že o sourozencích to mnohé vypovídá a nestaví je to zrovna do dobrého světla.
Jejich vandalismus neušel pozornosti paní ježibaby, tou dobou majitelky chaloupky, které zničehonic mizela střecha nad hlavou. Marie uvádí: „Tu před chaloupkou zjevila se Ježibaba. Napůl snědená střecha neušla jejímu oku a do noci zvolala "Kdo mi to tu loupe perníček?" Na to odpověď jsem ji poskytla "To nic, to jenom větříček". Ježibaba uspokojila se vysvětlením mým a do chaloupky se opět uchýlila. Tatáž scéna třikrát se opakovala."
A to jako vážně, Mařenko? Má snad cenu považovat toto svědectví za věrohodné? Představte si, že by vám v noci někdo vykrádal například garáž a vy se nechali obalamutit vysvětlením, že na vině je vítr a vy pak šli zase v klidu spát. To, že se jedná o vítr, který je navíc schopen konverzace, to už snad ani komentovat nebudu. Kdepak, já zde vidím jasnou snahu sourozenců přesvědčit porotu, že ona Ježibaba byla tak trošku slabomyslná, neřku-li dementní. Protože právě na tuto skutečnost by se dalo případně svést její následné počínání uvnitř chaloupky, ke kterému se záhy dostaneme. Já jsem však na tezi o retardované Ježibabě nepřistoupil.
Jak známo, nepříliš inteligentní sourozenci svojí nenasytností narušili statiku stavby a propadli se střechou do obývacího pokoje Ježibaby. Dle Marušky je Ježibaba chytla a uvěznila. Nicméně jaképak to bylo vězení, když při vyšetření soudním lékařem bylo konstatováno, že Marie během věznění přibrala sedmnáct kilo a Jan dokonce rovných třicet kilo váhy. Sourozenci se vše snažili vysvětlit tím, že Ježibaba chtěla oba vězně vykrmit, aby je pak následně mohla zkonzumovat (zde opět vidíme snahu o zpochybnění mentální rovnováhy obviněné).
Připustíme-li, že obviněná Ježibaba skutečně trpěla kanibalistickými sklony, pak jen těžko můžeme přehlížet její následné počínání, které je zcela absurdní, a to dokonce tak, že jsem se rozhodl na něm postavit celou obhajobu Ježibaby.
Uvedu příklad. Představte si, že jste doma a pocítíte hlad a chuť na dejme tomu vepřové maso. Co uděláte? Pravděpodobně půjdete do lednice, odeberete potřebnou část masa a tu následně tepelně upravíte. Ale co udělala podle Marie Ježibaba? Rozhodla se upéct Jana najednou v celku. No je tohle snad normální? Copak musí člověk zabít a sníst celé prase naráz? Ne! A stará osamocená Ježibaba, která žije na odlehlém místě v hlubokém lese, v chaloupce, která stojí na základech z cukru, by jistě byla ta poslední, která by tak nesmyslně plýtvala masem. Jistě by sourozence zabila, naporcovala a maso bezpečně uschovala.
U výslechu Marie uvedla: „Ježibaba v peci roztopila a velkou lopatu připravila. Řekla: "Sedni Jane na lopatu, ať do pece tě strčit mohu." Na to však Jan pověděl: "Nevím jak sedá se na lopatu, potřebuji vaší radu." Ježibaba nevrle svolila, že předvede Janovi, jak na lopatu sedá se. Sotva sedla si, tu Jan hbitě lopatu popadl a Ježibabu do pece sám zavedl. Marně volala Ježibaba, marně nás prosila, my pec zavřeli jsme a Ježibaba skonala."
Dnes již jen stěží dokážeme rozluštit, co se v Perníkové chaloupce skutečně odehrálo. Ježibaba, jejíž výslech by jistě vnesl do případu nová fakta, zemřela za, řekněme, podivných okolností. Při pročítání celého spisu se však nemohu ubránit dojmu, že výpověď sourozenců Jana a Marie není věrohodná. Domnívám se, že po propadnutí střechou do obýváku Ježibaby, nastal u sourozenců úlek z odhalení. Šokovaná Ježibaba snad i zavolala o pomoc. Vinou momentálního rozrušení popadl Jan první, co mu přišlo pod ruku. Tím byla velká lopata, kterou se snažil Ježibabu umlčet. Bohužel neodhadl míru a Ježibabu umlátil. Vyděšení sourozenci pak k zahlazení stop použili pec a Ježibabu do ní vhodili. Následně využili prostory Perníkové chaloupky jako svůj úkryt. Když však snědli všechen perník, rozhodli se úkryt opustit. V lese je pak nalezl náhodný kolemjdoucí, který v nich rozpoznal pohřešované sourozence a odvedl je na policejní stanici.
Jistě, je to jen teorie, ale domnívám se, že stále daleko věrohodnější, než výpověď Jana a Marie. Nechci nikoho přesvědčovat, natož pak nutit, ale vzpomeňte si na tento výklad, až budete svým dětem či vnoučatům číst příběh o Jeníčkovi a Mařence. Vysvětlete jim, co znamená presumpce neviny, vzpomeňte, že Ježibaba nedostala a ani nemohla dostat prostor pro obhajobu. Řekněte jim, že v příběhu jsou nesrovnalosti.
Já pro teď odkládám spis, kterému jsem přisoudil název „Chaloupka plná lží" a v nejbližší době se budu věnovat novému případu. Jedná se o případ takzvaných šmejdů, kteří se neštítí okrádat seniory i o to málo, co mají. Zatím jsem případ pojmenoval „Oškubaný děd Vševěd".
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Daniel Tomáš
Zahrajeme si na trenéra
Jste trenérem týmu, který usiluje o postup do Ligy mistrů. Z prvního zápasu si přivezete dvougólové manko a v domácím prostředí tak musíte minimálně vstřelit tři branky a žádnou nedostat, abyste se vyhnuli prodloužení a ...
Daniel Tomáš
Skvrna
Linda se celou noc převalovala v posteli. Návaly horka střídala zimnice a bolest břicha na pohodě také nepřidala. Ráno ji bylo o něco lépe a když jí teploměr ukázal normální tělesnou teplotu, opláchla se a vydala se do práce.
Daniel Tomáš
Však zítra je také den
Horké polední paprsky slunce těžce dopadaly na zahrádku malého, ovšem za to velice malebného domku. Anna se svojí maminkou zrovna plely záhony. Práce to byla těžká a nepříjemná, ale zároveň i dosti nezbytná.
Daniel Tomáš
Muž se stromem
Bedřich Svátek byl starý a v tuto chvíli i velice, ale opravdu velice rozzlobený muž. Za plotem, ohraničující jeho pozemek, již postával početný dav, v čele se starostou obce a vzadu se členy místního sboru dobrovolných hasičů.
Daniel Tomáš
Dobrý den
Jednou časně z rána, stál jsem ve společných prostorách pátého patra našeho panelového domu a vyčkával na příjezd výtahu, který sestupoval z vyšších pater, aby mi usnadnil cestu do zaměstnání.
Daniel Tomáš
Výkřik ženy
Svého času jsem se ucházel o velice atraktivní a vysoce inteligentní dívku. Takže smrtící kombinace. Navíc měla zálibu v umění, zvláště pak v tom současném, což není zrovna má parketa.
Daniel Tomáš
Na konci tunelu
Také jste někdy přemýšleli nad tím, co asi znamená to magické bílé světlo na konci tunelu, o kterém mluví ti, kteří se jednou nohou octli v hrobě, rozmysleli si to a vrátili se mezi živé?
Daniel Tomáš
Jak jsem zničil AZ kvíz
Jednoho chmurného večera, sešla se naše rodina nad prázdným stolem v námi nelegálně obývané sklepní kóji jednoho panelového domu, aby dala hlavy dohromady a poradila si s tíživou finanční situací, do které nás uvedl otec.
Daniel Tomáš
První kontakt
Jak si představuji první kontakt s mimozemskou civilizací? Rozhodl jsem se takový výjev nakreslit, ačkoliv kreslit věru neumím...
Daniel Tomáš
Jak jsem opět opravil video
Je celkem paradoxní, že je můj dědeček pravděpodobně jeden z posledních, ne-li poslední, člověk v Plzni a možná v celém kraji, který má dodnes doma videopřehrávač a za celých dvacet let se jej nenaučil obsluhovat.
Daniel Tomáš
Výpečky
„Zatracená hůlka," řekl Libor polohlasně a s námahou se ohýbal pro hůl, která mu spadla, když nandaval nákup do tašky. Paní pokladní na situaci nijak nereagovala a dál načítala čárkové kódy ze zboží, které se následně hromadilo..
Daniel Tomáš
Invaze
Starý barman ledabyle otíral ještě starší pult v ponuře osvětleném baru, do kterého před třiceti lety nastoupil na krátkodobou brigádu, jen než si najde něco lepšího. Problém je, že něco lepšího nemusí nutně hledat zrovna vás.
Daniel Tomáš
S covidem pod košem
Ke covidu se již vyjádřil kde kdo. Experti, kteří se nikdy neshodnou, politici, zubaři, herci, zpěváci, sportovci, pán, co nám do práce vozí obědy... Ještě jsem však nezaznamenal vyjádření nějakého skladníka. Vezmu to tedy na sebe
Daniel Tomáš
My všichni rouškou povinní
V ranní ospalosti jsem ledabyle ukusoval krajíc chleba pomazaný zavařeninou a pročítal denní tisk. Zaujala mne zpráva z dalekého Ruska, kde se jedna místní fabrika rozhodla vyrábět roušky z porcelánu.
Daniel Tomáš
Dobrý skutek
Stalo se jedné horké letní noci, že jistý Jindřich Krůta, toho času povoláním kočí, vynesl z hořícího sirotčince na dvacet dětí a sám vážná zranění při tom utrpěl.
Daniel Tomáš
Kašlete na sochy, sázejte stromy
Hromada bronzu či jiného materiálu uplácaná do podoby, která připomíná, v případě Věry Špinarové dosti vzdáleně, osobu, která již nežije. Navíc vděčný cíl městských opeřenců.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 146
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1520x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz