Pozdě, ale přece.

Pohladil jste mě po srdci i duši. Umíte nádherně vyvolávat zasunuté myšlenky a pocity.

Danieli, to je tak úžasný, nádherný příběh, přečteno na jeden nádech a pak ještě znovu, to pro zamáčknutí slzy.

Teda Tomáši... Ještě teď mi běhá mráz po zádech.

Nějak jsem to popletl, asi mělo být správně "Teda Danieli"

To bylo pěkné... Skoro jako Ota Pavel

Děkuji!

Moc hezký blog

Díky!

Úžasné a na stará kolena jsem si vzpomněl, jak jsme na stráni třešňovky vykopali větvemi zakrytý bunkr, ve kterém si, bohužel, kráva zlomila nohu. Vzducholoď ne, ale "konstruovali" jsme ponorku, "výkresy" už jsem měl, ale nesehnali jsme dvoje necky. Naštěstí.

Krávy je mi líto, ale ponorku jste dokončit měl Bylo by o čem vyprávět... Pokud byste tedy přežil

Danieli, to se moc povedlo. Napsané vskutku mistrovsky :-)))

Tak to mě ovšem potěšilo!

Hezke.

Díky

A co na prodej chaty říká Vaše srdce? Chata není moje, ale je mně to líto.

Já chatu před prodejem uchránil.. Akorát je s tím teď víc starostí než radostí. Já jsem totiž na nějaký opravy a podobně strašně levej...